Likviduje Vettel královnu motorsportu?

Sebastian Vettel ve Formuli 1 odjezdil pouze šest kompletních sezon, přesto se ale od roku 2010 ve 26 letech stal čtyřikrát po sobě mistrem světa. Taková míra úspěchu je ve čtyřiašedesátileté historii šampionátu naprosto neslýchaná a fenomenální.

Poté, kdy v roce 2010 titul získal skoro náhodou, Vettel naprosto dominoval v následující sezoně, kdy v 19 závodech 15-krát startoval z pole position a vyhrál 11 vekých cen. Navíc vedl 739 z celkových 1133 kol a posbíral o 122 více bodů, než druhý v pořadí Jenson Button. Rok 2012 byl mnohem vyrovnanější. Po většinu sezony vedl tabulku Fernando Alonso a v čele bodového pořadí se nakrátko objevili i Button a Lewis Hamilton. Když se ale sezona přenesla z Evropy do Asie, Vettel přesvědčivě vyhrál čtyři velké ceny v řadě a nakonec si titul zajistil šestým místem v posledním závodě v Brazílii. Alonso zůstal pozadu o pouhé tři body, ale v porovnání s Vettelem vyhrál tři závody vůči pěti, dvě pole position proti šesti, a vedl 230 kol proti 368. Celková bilance se tedy stále nakláněla na Vettelovu stranu.

Pokud si ale někdo myslel, že tendence bude pokračovat směrem k vyrovnanějším výkonům mezi předními týmy Red Bull, Ferrari a McLaren, dočkal se v roce 2013 opravdu studené sprchy. Vettel si v 19 závodech dojel pro 13 vítězství, devětkrát startoval z pole position a vedl 684 z 1131 kol. Celkově druhý byl opět Alonso, který ale tentokrát na mistra světa ztrácel celých 155 bodů, získal dvě vítězství a vedl pouhých 89 kol.

Sezona 2014 s sebou přináší radikální změny aerodynamických předpisů a nové turbomotory. Všichni konstruktéři tedy začínají s čistým listem papíru a nečekaná prekvapení rozhodně nejsou vyloučena. Na druhé straně je ale téměř jisté, že nejzkušenější a nejbohatší týmy znovu představí nejrychlejší a nejspolehlivější monoposty. Během posledních dvou desetiletí je tím nejgeniálnějším kostruktérem bezesporu Adrian Newey ze stáje Red Bull, a jenom blázen by si asi vsadil na to, že Vettel bude mít v další obhajobě titulu nějaké zásadní potíže. Mnoho expertů i fanoušků přirovnává spolupráci dvojice Newey/Vettel k legendárnímu páru Colin Chapman a Jim Clark, kteří Formuli 1 (a do jisté míry i Indianapolis 500) dominovali před čtyřiceti lety.

Čeká nás tedy další Vettelova krasojízda? Množící se kritika Vettela obviňuje z toho, že závody Grand Prix přeměňuje v nudná procesí s naprosto předpovidatelným výsledkem a fanoušci na mnoha místech davají tento sentiment najevo tím, že německého šampiona na stupních vítězů vítají nesouhlasným bučením a pískotem. Osobně s tímto přístupem nesouhlasím. To, že jde od vítězství k vítězství je jen zteží Vettelova vina a je každopádně na ostatních, aby tomu zamezili. Samozřejmě raději vidím, když o titul urputně bojují dva nebo tři piloti (jako tomu v nedávné minulosti bylo v letech 2006, 2007, 2008, 2010 a 2012) ale zároveň se naprosto odmítám ztotožnit s fixací pouze na vítězství...což je filozofie, kterou především od devadesátých let minulého století protěžují nejen média, ale z nějakého důvodu i samotné vedení Formule 1. Takový úhel pohledu ovšem mnoha lidem znemožňuje vidět a ocenit to, co se děje za Vettelem.

Jak již bylo řečeno, Alonso letos za mistrem světa zaostal o 155 bodů, ale mezi druhým Alonsem a osmým Felipe Massou bylo už jen 130 bodů a piloty na třetí až páté příčce dělilo pouhých 18 bodů. Z tohoto hlediska bych si dovolil argumentovat, že sezona 2013 byla docela vzrušující. Přes to, nakolik byl Vettel v letech 2011 a 2013 dominantní, byli jiní piloti v minulých letech snad ještě dominantnější. V tomto směru bych připomenul Alberto Ascariho v sezoně 1952, Juan Manuel Fangia v letech 1954 a 1955, Clarka v roce 1963, Nigel Mansella v roce 1992, nebo Michael Schumachera v letech 2002 a 2004. Navíc, Ascari, Fangio, Clark a Schumacher si dominanci srovnatelnou s Vettelem užili i v letech 1953, 1957, 1965, 2001 a příliš pozadu nebyli ani Jackie Stewart (1969 a 1971) Niki Lauda (1975) nebo Ayrton Senna (1991).

Podle mého názoru tedy Vettel Formuli 1 v žádném případě nelikviduje. Otázkou ovšem je, zda se Formule 1 nezlikviduje sama...alespoň jako seriozní sport. Na nedávném hlasování o nových pravidlech byl prosazen názor udělit za poslední závod sezony dvojnásobek bodů. Proponenti argumentují tím, že boj o titul tak bude zajímavější, zatímco pro odpůrce toto pravidlo představuje další a zásadní posun od sportovního klání k zábavnému pořadu pro televizní diváky.

Řada fanoušků se taky jenom těžce může smířit s tím, aby závod na poměrně sterilním okruhu v Abu-Dhabi měl v bodovém hodnocení dvojnásobnou hodnotu proti klasickým a emocionálně mnohem výše hodnoceným velkým cenám v Monaku, Spa-Francorchamps, nebo Monze. Vlna protestů proti tomuto pravidlu je poměrně silná a samotný Vettel ho označil za absurdní. Na druhé straně, Bernie Ecclestone do debaty zasáhl názorem, že by se dvojnásobný počet bodů měl udělovat během posledních tří Grand Prix...nápad, který si nezadá s jeho dřívějším výmyslem udělovat místo bodů medaile.

Ke zrušení nově odsouhlaseného pravidla sice ještě může dojít, ale historie v tomto směru příliš optimismu neposkytuje, protože i nepopulární či kontroverzní situace většinou zůstává v platnosti do konce sezony, než bývá přehodnocena. Takže si budeme muset počkat, jak to všechno dopadne, ale pokud kdokoli získá titul mistra světa díky tomu, že za sedmé místo v Abu-Dhabi dostane 12 bodů místo šesti, budu každopádně celý šampionát považovat za znehodnocený.