reklama
reklama

Novinky

  • 17.10.2017 Brendon Hartley údajně dojezdí místo Daniila Kvjata u Toro Rosso zbytek sezony

  • 15.10.2017 Rene Rast (Audi) se stal vítězem letošního ročníku DTM

  • 14.10.2017 Brit Lando Norris se stal novým mistrem Evropy formule 3

reklama
reklama

Šest sezon s Julesem... F1

Několik let jsem jej považoval za potencionelního vítěze Grand Prix.

Když jsem začátkem sezony 2008 na soupisce evropského mistrovství F3 našel jméno „Bianchi“, hned mě napadla souvislost s velkým belgickým závodníkem šedesátých let. Dobrá, tehdy osmnáctiletý Jules byl francouzské národnosti a jméno Bianchi není právě exotickým jevem, ale bylo to skutečně tak: tenhle „nový“ Bianchi byl opravdu vnukem Maura Bianchiho, bratra Luciena, který roku 1968 vyhrál v Le Mans a často se objevoval i v kokpitu formule 1.

Jako desetitisíce Belgičanů, má rodina Bianchi kořeny v Itálii. Mauro a Lucien se narodili u Milána a na sever se s rodiči stěhovali za prací. Oby bratři se stali velmi úspěšnými závodníky. Lucien platil za eso jak ve voze rallye, tak i v prototypech a monopostech. Odstartoval do 17 velkých cen F1 (roku 1968 dojel na Cooperu-BRM 3. v Monaku) a svou úspěšnou kariéru v Le Mans korunoval ve stejném roce vítězstvím s Pedrem Rodriguezem. Maurova kariéra byla úzce spjata s malým výrobcem závodních vozů Alpine, na jehož modrých výrobcích jezdil od formule 3 až po sporťáky. Je ironií osudu, že se Mauro strašně popálil právě v Le Mans roku 1968, v závodě, který jeho bratr vyhrál.

Jestli měli Bianchiové ve sportu štěstí? To asi musí zhodnotit sami pro sebe. Lucian zemřel roku 1969 při testech v Le Mans, osudem poznamenaný a varovaný Mauro poté vlastní kariéru ukončil. A teď jeho vnuk Jules... Buďme realističtí: svých velkých ambic špičkových míst v Grand Prix už asi nedosáhne, cíle jeho blízkých jsou již mnohem skromnější a přesto tak nedosažitelně daleko. S Julesem jsem měl „co dělat“ šest let. Ne, naše „známost“ nepřekročila úroveň letmého pozdravu, nebo pokynutí hlavy – s Francouzi mi to prostě nějak nejde. Ale přesto: patřil do mého obrazu světa a několik let jsem jej považoval za potencionelního vítěze Grand Prix. Jistě mne přesvědčil o tom, že měl více talentu, než Mauro i Lucien. Tohle je mé ohlédnutí po kariéře tohoto mladého sportovce...

Mladý Jules v létě 2008 na „dummy gridu“ formule 3 na Norisringu.

Roku 2008 se Bianchi ve formuli 3 ještě učil a několikrát dopadl takto. Koncem sezony ale měl definitivně vyučeno a vyhrál jak v Le Mans, tak i na Hockenheimringu.

Také roku 2009 zůstal Bianchi (podporován coby výjimečný talent svazem FFSA) u špičkového týmu ART a v nejlepší tradici Hülkenberga a Grosjena rozebral konkurenci.

Jednička nebyla na Julesově ART-Dallaře-Mercedes náhodou: vyhrál devět závodů a stal se mistrem Evropy F3 2009. To byl čas, kdy jsem byl přesvědčen, že zde roste nový „world beater“. Fotografie vznikla na Norisringu v den pověstné „rány pěstí“, kterou Jules utržil od Colettiho těsně po vyhlašování vítězů...

Postup s ART do GP2 byl logickou záležitostí. Jules studuje mapku Hockenheimringu. GP2 „pohřbila“ již kariéru nejednoho „shooting star“ z F3, Bianchi si ale roku 2010 vedl dobře: čtyřikrát dojel mezi prvními třemi a v celkovém hodnocení skončil coby debutant třetí!

Monza v září 2010: aha - tady se někomu dařilo!

Jules si právě jede v královském parku pro pole-position v GP2.

Bianchi při tiskové konferenci po kvalifikaci se Samem Birdem a Jerome d´Ambrosiem.

Jules nebyl roku 2010 podporován jen francouzským svazem FFSA, jak vidět, stal se i juniorem Scuderie Ferrari.

Začátek roku 2011, to byla minisérie GP2-Asia se svým finále v Imole, kde Bianchi bojoval o titul. V sobotu dojel třetí za Grosjeanem a Van der Gardem – což stačilo na titul vicemistra.

Jules zůstal i roku 2011 ve Vasseurově stáji ART. Zde se brodí deštěm ve Spa-Francorchamps. Večer mi slíbil, že mi u příštího závodu v Monze představí dědu Maura...

 

Julesovu kariéru řídil a podporoval jeho vlivný manažer Nicolas Todt.

Koncentrace na vyšší cíle? Jules vyhrál roku 2011 svůj první závod GP2 v Silverstone a v konečném hodnocení skončil znovu třetí.

V létě na Nürburgringu před startem do sprintu, který dokončil jako druhý.

Spa-Francorchamps koncem srpna 2011: Jules na stupínku vítězů s vítězem Filippim a Josefem Králem.

Jaký má Ferrariho juniorka vlastně smysl? Roku 2012 „zaparkovali“ Julese v podivné formuli WSbR a nechali ho v pátek jezdit s vozy Force India ve formuli 1.

 Být trojkou týmu F1, to mladým kariérám většinou neprospěje: roku 2012 měli Sam Bird a Jules tento stejný problém...

 

To raději závodit na chvostu pole, jako zde na Nürburgringu! Roku 2013 umístnil Ferrari Bianchiho v beznadějném týmu Marussia.

V sezonách 2013 a 2014 byl Jules výrazně nejlepším jezdcem slabších týmů. Zde je s Rodolfem Gonzalesem.

Jako „své“ číslo si Jules od roku 2014 vybral sedmnáctku. Štěstí mu nepřinesla...

Poslední setkání v civilu: Francorchamps v srpnu 2014. V kvalifikaci tam Bianchi podal jeden z posledních důkazů svého talentu, když v Q1 zajel senzační 14. čas.

To někteří optimisté ještě doufali, že Jules u Ferrariho brzy nahradí pomalého Raikkonena. Monisha Kaltenbornová ovšem později prozradila, že byl deal pro rok 2015 mezi Julesem a Sauberem v tu dobu již „hotovou věcí“.

 

 

 

 

 

reklama
reklama

Komentáře ke článku