Wolf Racing: nový supertým formule?

Roman Klemm
22.09. 2016

Roman Klemm
22.09. 2016

Motorsport před 40 lety - 38. díl

V úterý po velké ceně Itálie zveřejnil své plány budoucnosti kanadský milionář Walter Wolf. Po 12 měsících neúspěšné kooperace s týmem Franka Williamse se Wolf rozhodl, že roku 1977 povede svou stáj sám a že nechá postavit i opravdový "Wolf-F1". Jeho petrolejové dolary mu umožnily, dát dohromady sestavu, která skutečně slibovala úspěch: bylo velkým překvapením, že coby jezdce získal Jodyho Schecktera. Jihoafričan právě absolvoval svou třetí plnou sezonu ve formuli 1 a dávno dokázal, že patří do nejužšího kruhu potencionálních vítězů. Právě proto udivilo, že vsadil na zcela neznámou kartu zbrusu nové organizace. Podobně senzačně obsadil Wolf posty sportovního manažera a konstruktéra. Organizaci celé operace měl převzít Peter Warr, dlouholetý a nanejvýše úspěšný spolupracovník Colina Chapmana u Lotusu. Vůz, který měl mít známé Wolfovo tmavomodré lakovámí, kombinované se zlatou a kanadskou vlajkou, právě dokreslovával Dr. Harvey Posthletwaite, geniální bývalý konstruktér Heskethu.

Wolf plánoval nasazení jediného vozu a jeho stáj měla svou základnu v anglickém Readingu. Založení Wolf Racingu bylo samozřejmě nepříjemnou zprávou pro Franka Williamse. Brit totiž v novém projektu nehrál roli a musel s holýma rukama začít budovat svou novou stáj znovu a od nuly.

Formule 1 ovšem nebyla jediným Wolfovým cílem. V americké F5000 chtěl nasadit vůz pro Chrise Amona. "Chtěl bych tento nový tým a vůz uvést mezi vítěze Grand Prix co nejrychleji," odpovídal na otázku ohledně své budoucnosti Jody Scheckter. Ani sám nemohl tušit, jak rychle se mu to podaří: na Wolfu-Ford WR1 měl vyhrát hned úvodní závod příští sezony! Roku 1977 přidal i další dva úspěchy a stal se vicemistrem světa. Wolf Racing tedy opravdu udeřil senzačně. Stejně tak rychle to ovšem mělo s "kanadskou" stájí jít z kopce a Wolf již po sezoně 1979 naposledy zamkl její vrata. Projekt v Americe se také příliš nevydařil. Wolf se nakonec koncencentroval na sérii CanAm, Amon se ovšem zdráhal vůz (jakousi patlanici z Talonu a Dallary) řídit a kokpit na několik závodů převzal Villeneuve. Ve spolupráci s Dallarou se Wolf roku 1978 pustil s relativně dobrými výsledky i do formule 3...

Ve francouzském Nogaru se konal předposlední závod mistrovství Evropy formule 2 a jeho výsledek o mistrovi ještě nerozhodl! O 22 startovních míst se v kvalifikaci na okruhu Paula Armagnaca snažilo 32 jezdců a nejúspěšnějším z nich byl Jean-Pierre Jabouille na Elfu-Renault 2J. Jeho velký soupeř ohledně boje o titul, René Arnoux (Martini-Renault Mk19) byl ovšem jen o 3 setiny pomalejší. Za nimi se na startu seřadili Jacques Laffite (hostoval ve formuli 2 na Chevronu Freda Operta), Michel Leclére, Eddie Cheever (Project4-Ralt), Jean-Pierre Jarier (na druhém Opertově Chevronu) a Patrick Tambay.

Šampionát se tedy koncem roku zcela vyvinul v ryze francouzskou záležitost. Nejrychlejší March kvalifikoval Alberto Colombo jako desátý, tovární Mosleyovy jezdci Flammini a Ribeiro se dokonce ztráceli až v dolní třetině pole. Max Mosley a Robin Herd vlastně plánovali, že v Nogaru znovu nasadí "garanta úspěchu" Stucka, "Hänschen" ale v paddocku Monzy minulou sobotu "spadl z transportéru a zle si narazil pánev". Ve třetím továrním Marchi 762 ho tedy zastupoval Stommelen.

Zkušený Jabouille vyrazil do závodu výborně a i jeho týmový kolega Leclére splnil svůj úkol na výbornou: zařadil se za lídra a blokoval za sebou šikovně Arnouxe. Tato taktika vycházel dobře a Jabouille si vyjel malý náskok. Všechno ovšem bylo k ničemu, když se mu ve 14. kole zadřela převodovka. Také Leclére začal pociťovat problém s řazením a musel pustit dotírající modrý Martini před sebe. Nejednalo se ale o vůz Arnouxe! V čele se najednou ocitl Patrick Tambay. Arnoux nemohl využít odpadnutí Jabouilleho, protože se mu zohýbaly ventily. Tambay so poté dojel pro své třetí vítězství ve formuli 2 před Laffitem a Leclérem. Hans Binder (Chevron) dojel dobrý čtvrtý před Ribeirem, Klausem Ludwigem a Stommelenem.

O mistru Evropy tedy musel rozhodnout poslední závod v Hockenheimu. Konal se již za týden a Arnoux cestoval k finálovému showdownu do Německa se čtyřbodovým náskokem na Jabouilleho.

O mistrovi se za to rozhodlo v "Britské F1". A to již tři závody před koncem sezony v Oulton Parku. Počet vozů v paddocku trpěl pod francouzským závodem F2 a finančními problémy několika účastníků: kvalifikaci se postavilo jen 18 vozů. Nejrychlejším z nich byla nová, ale o to silnější kombinace: Guy Edwards peníze svého sponzora Ultramar transferoval do týmu RAM, který mu připravil bezvadný Brabham-F1. Edwards vůz postavil na pole-position před výborným Brianem Hentonem (Boxer-Ford F2), Damienem Mageem (Penske F1), Keithem Hollandem (Lola F5000), Valem Musetti (March F5000), Geoffem Friswellem (March F2) a Brianem McGuirem (Williams F1). Favorizovaný David Purley (Lec-Chevron F5000) zajel jen 12. čas, což slibovalo zajímavý závod.

Ve 40 kolech o klasický Golden Cup si vedl senzačně především Brian Henton, který na exotické konstrukci Boxer až do poločasu vedl před mnohem silnějším Edwardsovým vozem F1. Guy závod nakonec jasně vyhrál, ale i jemu z velké míry pomohly Štěstěna a Anděl Strážný: v sekci Old Hall se právě chystal předjíždět o kolo Dereka Cooka, který měl ovšem právě stejné v úmyslu s Mikem Kingem. Rozjetý Brabham-F1 zavadil o mnohem pomalejší Chevron-F2 a vznesl se vysoko do vzduchu. Šampionát se teprve nedávno musel vypořádat se smrtelnou nehodou a pozorovatelé se v tomto okamžiku znovu obávali těžké nehody. Edwardsův vůz ale jakoby zázrakem "přistál" znovu na kolech a Guy mohl s lehce ohnutým závěsem do cíle ubránit náskok před Hentonem! Třetí dojel Holland před Musettim, Purleyem a Galicovou. Davidovi Purleyovi tento výsledek stačil ke zisku titulu.

Rámcový závod dorosteneckého šampionátu Formule Ford "BRSC Dunlop Star of Tomorrow" na deset kol vyhrál jistý Nigel Mansell (Hawke DL11) z Birminghamu. Za ním dojeli David Leslie, Sean Walker a James Weawer.

O mistrovských titulech se tohoto víkendu rozhodlo i jinde: Gilles Villeneuve si vítězstvím v Road Atlantě po kanadském titulu zajistil i vavříny amerického IMSA F-Atlantic Championshipu.

V Jižní Africe dominoval Ian Scheckter. Po vítězstvích v Killamey, Welkomu, Roy Hesketh a dvakrát v Kyalami si druhým triumfem v Roy Hesketh zajistil předčasně titul mistra národního šampionátu F-Atlantic.

V Oulton Parku si vítězsvím dojel Ir David Kennedy (Crosslé 30F) pro důležitý titul britského mistra RAC-Formule Ford. Šikovný Kennedy hned oznámil své plány o postupu do evropské formule 3.

O mistrovi Světového šampionátu sportovních vozů bylo již dávno rozhodnuto a poslední závod tohoto mistrovství tedy veřejnost příliš nezaujal. Konal se na rychlém Salzburgringu a průměrem 201km/h ho po 70 kolech vyhrál Jochen Mass na továrním Porsche 936 před Reinholdem Joestem na starším Porsche 908 a domácí hvězdou Dieterem Questerem na Oselle-BMW PA4. Podnik byl ale zajímavý i debutem nového 12válce Alfy Romeo, se kterým se italská Autodelta chystala na dobytí titulu příštího roku. Brambilla s tímto vozem první čtyři kola vedl a zajel i nejrychlejší kolo závodu, než po 16 okruzích nová mašina vydechla naposledy...

Ve Velké Británii fandové motorsportu dychtivě čekali na věhlasnou Tourist Trophy v Silverstone, předposlední závod Mistrovství Evropy cestovních vozů. Po 20 leté absenci se totiž měl na závdodní dráze znovu objevit továrně nasazený vůz značky Jaguar! A návrat se vydařil. Derek Bell a David Hobbs postavili nový Leyland Cars Jaguar XJ12C s náskokem dvou sekund na pole-position. Dobrá, "Britský národní vůz" závod na 107 kol nakonec nedokončil, všichni pozorovatelé se ale shodli na tom, že se jednalo o nejlepší podnik sezony. Z vítězství a titulu mistra se nakonec těšili jezdci Luigi-BMW, Jean Xhenceval a Pierre Dieudonné.

V Silverstone se jelo i o body britského šampionátu ShellSport formule 3. Ze zlatého poháru vítěze se poprvé radovala nová tvář: Angličan Geoff Lees na voze Chevron B34. Druhý dojel Stephen South, před Brunem Giacomellim (oba March), Rupertem Keeganem, Geoffem Brabhamem a Mike Youngem.

Giacomellimu stačilo toto třetí místo ke zisku titulu tohoto "menšího" britského mistrovství F3 (sestávalo jen ze šesti podniků v Silverstone).

Nový Wolf WR1 měl roku 1977 se Scheckterem vyhrát v Argentině, Monaku a Kanadě...