reklama

Novinky

  • 23.04.2018 Neutral Přerušený závod IndyCar v Alabamě vyhrál Josef Newgarden

  • 23.04.2018 Good Syn slavného herce Paul Belmondo, účastník 7 velkých cen F1, slaví 55. narozeniny

  • 23.04.2018 Bad Závod IndyCar v Alabamě byl kvůli dešti přerušen a dokončí se v pondělí

Facebook Instagram
reklama
reklama

Legendy: Milý bručoun Pesca

Legendy: Milý bručoun Pesca

Henri Pescarolo slaví 75. narozeniny

Neprávem pozapomenutý pilot F1, který se však zařadil mezi legendy čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans, se narodil 25. září 1942 v Paříži.

Syn významného chirurga začal amatérsky závodit s Lotusem Seven jako 22letý student třetího ročníku medicíny Lotusem. Velmi rychle na sebe upozornil a získal podporu Ford France. Záhy mu proto začínající firma Matra nabídla jeden ze svých monopostů F3. Jenže auto bylo hotové až na konci sezony 1965, a tak neměl ani moc času se trochu otrkat ve smečce dalších začínajících francouzských nadějí. V roce 1966 skončil třetí v tehdy velmi tvrdé konkurenci francouzského národního šampionátu a v následujícím roce už zde kraloval. Matra jej vysílala i do zahraničí a Henri vítězil také tam. Vyhrál doprovodné závody velkých cen F1 v Barceloně a Monaku, stejně jako vrcholné podniky F3 v Rouenu a Zandvoortu.

Jeho postup do evropského šampionátu F2 byl samozřejmostí. Zde měl od Matry jasný úkol - pomoci Jeanu-Pierru Beltoisemu získat titul mistra Evropy. Ale Henri také exceloval, když dojel druhý v Barceloně, na Hockenheimringu, v Zandvoortu a opět na Hockenheimringu. Na městském okruhu v Albi se dočkal svého prvního vítězství ve F2. Díky tomu mu vedení Matry svěřilo v závěrečných třech velkých cenách roku 1968 monopost formule 1 poháněný motorem Matra V12. Při svém druhém startu v Mexiku dojel devátý.

 

Henri Pescarolo v roce 1968, kdy poprvé vstoupil do formule 1

 

Současně s monoposty startoval pro Matru i se sportovními vozy. Ty měly být jeho hlavní náplní činnosti i v roce 1969, když se Matra stáhla z F1 a jen dodávala vozy týmu Kena Tyrrella. Při jarním testování v Le Mans měl Pesca vyzkoušet zcela nový typ aerodynamické karoserie. Jenže na dlouhé rovince se po skoku na nerovnosti auto v rychlosti 245 km/h vzneslo do vzduchu, roztříštilo se o stromy a začalo hořet. Pescarolo měl štěstí, když byl z trosek vyproštěn živý, ale s nesčetnými zraněními a vážnými popáleninami v obličeji.

Do kokpitu se vrátil až ve druhé polovině sezony. A hned na sebe upozornil vítězstvím mezi vozy F2 při Velké ceně Německa, při níž jej porazily jen čtyři monoposty F1. O tom, že se vrátil v plné síle, přesvědčil vítězstvím v závodě 1000 km v Montlhéry na konci roku 1969 a hned na to při lednových 1000 km v Buenos Aires.

Tyto úspěchy mu dopomohly, aby se vedle Beltoiseho stal druhým jezdcem Matry při jejím návratu do F1. Zajel skvělý závod v Monaku, kde skončil třetí. Jeho úspěch ale zůstal nepovšimnut. Henri bodoval ještě pátým místem doma v Clermont-Ferrandu a šestým v Německu, takže skončil celkově dvanáctý. Kromě smyku v Brands Hatchi jej pravidelně vyřazovaly poruchy. Přesto ho na konci roku Matra propustila.

Henri s několika francouzskými sponzory nalezl místo v malém týmu Franka Williamse, pro nějž jezdil s vozem March formuli 1 i 2. Vytrvalostní závody jezdil pro Alfu Romeo. Pro tu spolu s De Adamichem dosáhl senzačního vítězství v Brands Hatchi, kde porazili mnohem výkonnější vozy Porsche 917 i Ferrari 312 PB. Ve F1 se mu ale moc nedařilo, protože Frank Williams nezvládal řízení týmu a chyběly mu peníze. Pesca dojel nejlépe čtvrtý v Silverstone. U Williamse zůstal i pro další sezonu, protože mu byl přislíben nový monopost. Jeho stavbu financoval francouzský výrobce hraček Politoys. Jenže toto auto bylo připraveno až pro Velkou cenu Velké Británie. V Brands Hatchi mu hned po vyjetí zkolabovalo řízení a vůz byl rovnou zničen. Do té doby spolehlivý Pesca v létě 1972 absolvoval nevídanou sérii pěti vážných havárií.

Rok 1972 se nicméně pro Henriho stal i rokem největšího triumfu. Pro Le Mans jej opět povolala Matra a společně s Grahamem Hillem zvítězili. Matra se proto rozhodla utkat se s Ferrari v celém mistrovství světa značek 1973. Henri proto kromě několika záskoků opustil F1. Spolu s Gérardem Larroussem sice nebyli tak rychlí jako Beltoise s Cévertem, přesto vyhráli ve Vallelunze, Dijonu, Zeltwegu a Watkins Glenu. Své tažení korunovali trumfem v Le Mans a ziskem titulu pro Matru.

V následující sezoně úspěšné partnerství s Matrou a Larroussem pokračovalo, když vyhráli v Monze a Zeltwegu. Především ale Henri završil hattrick v Le Mans. Stále věřil, že se může prosadit i ve F1. Proto si s pomocí firmy Motul zajistil místo v týmu B. R. M. Jenže ten v roce 1974 jen skomíral. O dva roky později podnikl poslední pokus, když s podporou firmy Norev získal vůz Surtees. Bohužel si tím jen připsal na vrub další fiasko.

 

S vozem skomírajícího BRM se v roce 1974 žádných úspěchů nedočkal

 

V roce 1984 spolu s Ludwigem dosáhl svého čtvrtého triumfu v Le Mans a roku 1991 vyhrál v Daytoně. Od roku 1999 začal závodit ve své režii s prototypem Courage, což jej o rok později vedlo k založení vlastního týmu Pescarolo Sport. S tím v roce 2005 vyhrál evropský šampionát Le Mans Series. Vedle závodění s prototypy se také osmkrát vydal i do Dakaru - naposledy v roce 2006 ve svých 63 letech.

 

Na trati Rallye Dakar v roce 2006

 

reklama
reklama

Komentáře ke článku

Server Error

Server Error

We're sorry! The server encountered an internal error and was unable to complete your request. Please try again later.

error 500