Historie 24 hodin ve Spa-Francorchamps do roku 2000

Těžce zkoušená technika fungující v plném tempu po celý den a noc. Jezdci a mechanici bojující s únavou, vyčerpáním a technickými závadami. Souboje zpestřující velmi dlouhý závod. To vše je společným jmenovatelem pro 24hodinové vytrvalostní závody automobilů.

Největší renomé v tomto odvětví motorsportu si vydobylo Le Mans. Francouzskému podniku sekundují podobná klání v americké Daytoně, na německé Nordschleife anebo v belgickém Spa-Francorchamps. První ročník vytrvalostního závodu se zde konal již v roce 1924, pouhé tři roky po otevření okruhu.

Druhý v pořadí

Přestože počátky automobilismu a motorsportu se datují již do 19. století, první celý den trvající soupeření se uskutečnilo až v roce 1923. Podnik ve francouzském Le Mansu představoval odlišný formát závodů. Do té doby běžná motoristická klání byla zaměřena na zvyšování rychlosti, zatímco spolehlivosti nebylo věnováno ani zdaleka tolik pozornosti.

O rok později byl se stejnou myšlenkou uspořádán nejen závod na převážně rovinaté dráze okruhu La Sarthe, ale poprvé také v hornatém terénu na silnicích spojujících městečka Francorchamps, Malmedy a Stavelot.

Historicky prvními vítězi belgické „24hodinovky“ se stali francouzští závodníci Henri Springuel a Maurice Becquet s vozem značky Bignan. Ujeli celkem 1879 kilometrů průměrnou rychlostí 78,3 km/h (pro srovnání údaje z Le Mans 1924: 2077 km a 86,55 km/h).

V následujících letech patřily mezi vítězné značky Chenard-Walcker (1925), Peugeot (1926), Excelsior (1927) anebo Mercedes-Benz (1931). Nejúspěšnějším výrobcem v předválečném období se však stala Alfa Romeo se sedmi výhrami (1928-1930, 1932-1933, 1936 a 1938). Právě italská značka dopomohla v předválečném období k více jak jednomu triumfu Italům Attiliu Marrinonimu (1928-1930) a Francesku Severimu (1936 a 1938).

V roce 1935 a 1937 se závod nekonal, v roce 1934 trval pouze 10 hodin. Rok 1939 byl prvním z devíti neuskutečněných ročníků, především v důsledku blížící se války.

Poválečné zadrhnutí

Belgičanům se podařilo obnovit tradici vytrvalostních závodů o rok dříve než v Le Mansu. V roce 1948 dobyli britští piloti Stanley John Horsfall a Leslie Johnson první a zatím jediný triumf pro značku Aston Martin. Britové s novým DB1 se nejlépe popasovali s náročnými podmínkami deštivého a mlhavého Spa.

Následující rok si vítězství z roku 1933 (s Chironem) zopakoval Luigi Chinetti, tentokráte s Jeanem Lucasem. Zároveň se jednalo o první výhru Ferrari. Chinetti se stal prvním pilotem, který triumfoval v Le Mansu i ve Spa-Francorchamps ve stejném roce.

Další 24hodinové klání se odehrálo až v roce 1953. Stalo se opět kořistí značky se vzpínajícím se koníkem ve znaku. V závodě, jenž byl součástí World Championship for Sports Cars, vyhrála s italským vozem dvojice Giuseppe Farina a Mike Hawthorn.

Tímto ročníkem se uzavřela první kapitola historie belgického závodu. Do té doby se na dráze utkávaly společně závodní speciály, upravené vozy GT nebo cestovní automobily. Dlouhých jedenáct let trvalo, než se do Spa-Francorchamps vrátil poslední zmíněný typ vozidel.

značka	počet vítězství
Alfa Romeo	7
Ferrari	2
Bignan	1
Chenard-Walker	1
Peugeot	1
Excelsior	1
Mercedes-Benz	1
Bugatti	1
Aston Martin	1

 

Éra cestovních vozů

V roce 1964 byla obnovena tradice 24hodinových závodů. Byly vypsány podle pravidel pro cestovní vozy, nicméně mezi vítězi se objevila i auta patřící spíše mezi GT (např. Porsche 911 v letech 1967-1969). U pěti ročníků (1989-1993) je uváděna kromě cestovních vozů i účast „gétéček“.

V osmdesátých letech minulého století se Belgičanům vždy podařilo zařadit závod do některého ze šampionátů. V roce 1981 bylo Spa součástí kalendáře World Endurance Championship. Poté následovalo do roku 1988 období, během něhož byl závod pořádán v rámci mistrovství Evropy cestovních vozů (v roce 1987 se jednalo o MS).

Celkem šest závodníků dosáhlo v tomto období více jak tří vítězství. Jean-Michel Martin (1979, 1980, 1987, 1992) a Thierry Tassin (1983, 1986, 1994, 1996) vyhráli celkem čtyřikrát. Pierre Dieudonné ke dvěma výhrám (1974, 1975) na starém Spa přidal v roce 1981 vítězství na kratší verzi. Také Dieter Quester po výhře v roce 1973 zaznamenal další dva triumfy na krátké variantě (1986, 1988). Třech úspěchů dosáhli Hans Heyer (1982-1984) a Roberto Ravaglia (1985, 1988, 1994).

Perličkou z roku 1965 bylo vítězství Gérarda Langloise van Ophema. Jeho otec byl jedním z iniciátorů vytvoření okruhu Spa-Francorchamps.

Ačkoliv prvního, a nakonec i jediného triumfu v tomto období dosáhl Mercedes-Benz, dominující značkou se stal mnichovský rival. Přehled vítězných výrobců 37 ročníků (15 na dlouhém okruhu) je v následující tabulce.

značka	14 km	7 km	celkem
BMW	8	13	21
Ford	3	3	6
Porsche	3	1	4
Peugeot	-	2	2
Mercedes-Benz	1	-	1
Mazda	-	1	1
Jaguar	-	1	1
Nissan	-	1	1

 

Zajímavé srovnání přinesly ročníky 1978 a 1979. V obou případech byl vítězným vozem Ford Capri, ale závodící na dvou rozdílných verzích. Posádka Gordon Spice a Teddy Pilette ujela na čtrnáct kilometrů dlouhé verzi během 24 hodin 4316 kilometrů průměrnou rychlostí 179,916 km/h. Na okruhu s poloviční délkou zvládla následující rok dvojice Jean-Michel Martin a Philippe Martin pouze 3084 kilometrů rychlostí 128,485 km/h.

Posledním ročníkem pořádaným pro cestovní vozy byl rok 2000. Na počátku 21. století přijal Belgický královský automobilový klub nabídku společnosti SRO na zařazení 24hodinového závodu do šampionátu FIA GT. Ale to je již jiná kapitola, která bude součástí následujícího dílu.