Břetislav Enge patřil k nejlepším automobilovým závodníkům Evropy.

Břetislav Enge

Narozen: 3. března 1950 v Liberci
Bydliště: Liberec
Největší úspěchy:
- člen týmu mistrů Evropy cestovních vozů 1981 (Škoda 130 RS)
- 2. místo ME cestovních vozů 1983 v Mugellu a 3. v Silverstone (vždy BMW 635 CSi)
- tovární pilot BMW v roce 1986
- držitel tří Zlatých volantů pro nejlepšího českého okruhového závodníka

Enge starší? Také kolega i soupeř pilotů formule 1

Břetislav Enge patřil k nejlepším automobilovým závodníkům Evropy. Zkraje března mu bylo šedesát, dobrý důvod mrknout zpátky. Třeba na sezóny, kdy zářil ve společnosti jezdců F1.

Jeho syn Tomáš je dosud jediným Čechem, který ve formuli 1 závodil, nicméně Enge starší se světa Grand Prix dotýkal mnohem dřív.

Nejprve s kolegou a celoživotním kamarádem Zdeňkem Vojtěchem, později sám.

O rychlých exotech

Po letech závodění se škodovkami, které vyvrcholilo v roce 1981 ziskem okruhového titulu mistra Evropy, se liberecká dvojice Enge, Vojtěch rozhlížela, na jaký plynový pedál bude šlapat dál.
Československému autu – proslulé Škodě 130 RS - totiž skončila homologace a jiný vhodný model z Mladé Boleslavi nepřicházel.

Ve spolupráci s manažerem Václavem Bervidem se posádce podařilo přejít k BMW. Tandem se brzy stal postrachem všech zavedených hvězd mistrovství Evropy cestovních vozů včetně pilotů F1.

"Byli jsme za exoty zpoza železné opony," vzpomíná Enge. Jeho skromnost mu brání dodat, že byli za výjimečně rychlé exoty. Bývali rychlejší než formulové hvězdy, jakými byli Hans-Joachim Stuck, Manfred Winkelhock či Jonathan Palmer.

To bylo ve své době naprosto mimořádné. Popularita obou závodníků byla závratná, srovnatelná s dnešním kolotočem okolo fotbalistů a hokejistů.

Již v roce 1982 se dostali do bojů o vítězství. Když Enge v Brně jen tak tak prchl z hořícího BMW 528i a kvůli popáleninám nemohl v příštím závodě nastoupit, trpěl.

Ne bolestmi seškvařené kůže, ale touhou být zpátky za volantem. Zdeněk Vojtěch v rakouském Zeltwegu vyrazil s tamním jezdcem Jo Gartnerem a narychlo sestavená dvojice zvítězila.

"Jasně, že jsem to Zdendovi a celému týmu přál, ale zároveň mě neskonale mrzelo, že tam nejsme spolu," vypráví Enge.

Výkony zkraje 80. let přinesly rychlíkům ze severních Čech vysoké renomé. V Československu byli největšími hvězdami, do Brna na ně chodilo kolem sto padesáti tisíc diváků a v zahraničí začalo být manažerům jasné, že "ti dva z Východu" stojí za povšimnutí.

Tenkrát vše okolo namlouvání jezdců fungovalo jinak než dnes. V současnosti musí až na hrstku největších hvězd každý z pilotů přinést do týmu peníze. Jedno, jestli od sponzorů či zámožných rodičů. Hlavně co nejvíc.
Před třiceti lety šlo především o talent.

O továrním angažmá

A díky nadání ale i spolehlivosti přistála nabídka snů i před Engem.
Psal se rok 1986, kdy si jej tovární stáj BMW vybrala pro vůz 325i a jedním z jeho kolegů měl být závodník formule 1 Christian Danner.

"Ačkoli jsem během kariéry zažil leccos, tohle období bylo vrcholem," říká Enge. "Zdendovi se podobný sen splnil už o dva roky dříve, shodou okolností také v BMW a rovněž s piloty F1."

Enge tehdy poprvé okusil, jaké to je být skutečným profesionálem. Na závody přijížděl jen s taškou. V ní kombinéza, helma, kukla, rukavice, boty. Žádná starost o upravený autobus Karosa ŠL s nálepkou CS na zádi, který československému amatérskému týmu z ČSSR sloužil jako dílna, garáž, ale i ložnice, kuchyně.
Rázem byl pilotem, jenž měl na starosti jediné – být co nejrychlejší a nejspolehlivější.

Do německého týmu zapadl a spolehlivě plnil zadání. "Vše pochopitelně stálo na Dannerovi nebo na tehdejší velké naději Markusi Oestreichovi, já byl ten vzadu. Ale myslím, že jsem nezklamal. Všichni včetně Christiana mě brali za svého, byla to moc fajn zkušenost," přemítá.

Enge i Vojtěch byli pro fanoušky doslova modlami. Diváci hltali každou informaci o jejich angažmá pro Velkou cenu Brna. Byl to jediný závod, v němž se liberecké hvězdy doma pravidelně představovaly.

"A když vyšla zpráva, že Enge pojede za továrnu s Dannerem, který si do Brna odskočil mezi Velkými cenami F1 Belgie a Kanady, byl to pro nás neuvěřitelný zážitek,“ vypráví Brňan Petr Gabriel, který podobně jako desetitisíce dalších fandů nevynechal jedinou příležitost vidět Engeho a Vojtěcha na vlastní oči.

Engeho tovární zkušenost sice netrvala ani jednu celou sezonu, přesto je toto období zapsáno navěky v historii českého automobilového sportu.

Jeho syn Tomáš, dosud jediný Čech ve formuli 1, patří k jezdcům, kteří ctí historii svého sportu a má v ní i velmi slušný přehled. Jakmile jej Týdeník Sedmička oslovil se stručnou otázkou: "Váš otec a BMW 325i?" okamžitě začal chrlit informace.
A vše bylo správně.

"Byl to tenkrát velký motorsport a naši tátové, teď samozřejmě myslím také na Zdeňka Vojtěcha, byli častokrát rychlejší než všechny tehdejší hvězdy. Žili přitom za takzvanou Železnou oponou, proti svým konkurentům tak neměli zdaleka takové možnosti. Na přípravu, testování, vývoj, zkrátka na všechno. Rád bych tu dobu, ty výjimečné souboje,  také zažil," říká se správným závodnickým gustem Enge mladší.

Na svého otce navazuje více než dobře. Kromě řady úspěchů je už několik let továrním pilotem britské značky Aston Martin. Letos ji bude reprezentovat především v mistrovství světa automobilů Grand Turismo a také ve slavných 24 hodinách Le Mans.

O synovi a Le Mans

Břetislav Enge, držitel tří Zlatých volantů pro nejlepšího českého jezdce, přestal závodit v polovině 90. let. Má rodinnou firmu prodávající – jak jinak – auta.

Pečlivě sleduje syna, často zblízka přímo na závodních okruzích. Když nemůže vyrazit, sedí u televize či před počítačem sledujíc livetiming neboli přímý přenos výsledků.
V zimě dovádí na sněžném skútru, v létě se vydává třeba do Rumunska poznat za volantem divoké terénní trasy. Je na facebooku.

"I letos se chci zase dostat na nějaké závody, v nichž Tomáš pojede. Asi do Brna na mistrovství světa Grand Turismo, pak 24 hodin Le Mans, Spa. Ještě uvidím, ale každopádně bez motorsportu zůstat nemůžu. Také se těším na formuli 1. Hlavně kvůli návratu Michaela Schumachera. Vše budu sleduvoat u televize. Kdyby Zdeněk Vojtěch před jedenácti lety nezahynul při autonehodě, beztak bychom nad vším spolu diskutovali," říká se vzpomínkou na další libereckou legendu Břetislav Enge.

O nejlepším kolegovi

Kdykoli se rozpovídá o svém kolegovi, je to vždy nadlouho. Byli sice úplně jiné povahy, jiní chlápci za volantem a mimo závodní vozy, přesto celoživotní kamarádi jaksepatří.

Strojní inženýr Zdeněk byl šoumen, fešák, zdravě sebevědomý na každém kroku. Všude jej bylo takzvaně plno. Na trati velký dravec, jedoucí na hraně možností. Semtam i za ní.

Zato nenápadný a skromný automechanik Břetislav toho nikdy moc nenamluvil. Ani na okruzích nebylo na první pohled poznat, co za volantem dokáže. Ovšem časomíra byla vždy na jeho straně.

"Zdenda byl nesmírně cílevědomý člověk. Někdy šel za svým cílem až hlavanehlava, čímž si mnohé postavil proti sobě. Ale on sám věděl, že to tak musí být a byl taková osobnost, že ty najednou znepřátelené lidi si stejně dostal na svou stranu. Ačkoli mezi námi občas propukla ponorka, protože jsme byli skoro pořád spolu, vždycky jsme si nakonec porozuměli. Byl to můj opravdový kamarád, s nímž byla i skvělá legrace. Kdyby tady s námi mohl být, určitě by vám povyprávěl ještě víc historek než já," dodal Břetislav Enge.

Martin Straka, Týdeník Sedmička

41202

41228

41207

41246

41212

41241

41223

41218

41215

41251

41233

41238