Trvalo mi, než jsem přišel na chuť nové slovenské závodní trati Slovakiaring. Ale to zalíbení přišlo a už mám tuto dráhu ve své kolonce – oblíbené. Na focení není úplně megaskvělá, ale to tak nevadí. Místa se dají najít všude. Spíš mi teď jde o jiné věci, které jsem při Ceně Slovenska pobral.

Třeba o pravou zatáčku před druhým horizontem. To je doslova úkaz. Pochopil jsem to při kvaldě déčtyřky. Stál jsem uvnitř zatáčky. S foťákem natažený přes svodidlo, od aut sotva metr. Ta nejsilnějí v tom místě letěla okolo dvěstěpadesátky. To vzrušení je v takových chvílích neuvěřitelné. Z rychlosti, zvuku, z rizika, ze světla… Jasnějasně, je to strašně nebezpečné místo, ale to k této naší vášni už holt patří. Sakra…

Mohl by o tom vyprávět třeba Zdeněk Duda, šampion dvoulitrů. V tomto místě – nájezdu na druhý a zároveň nejzáludnější horizont – strašidelně boural v sobotní dvouhodinovce D4. Po skrumáži ve skupině aut vyletěl z dráhy a po kotrmelcích a saltech jen zázrakem vystoupil ze svého renaultu – zcela zdemolovaného renaultu – nezraněn.

Chvíli poté boural za prvním horizontem jeden z vozů porsche a tady se dostávám k těm ALE z titulku. Auto zůstalo po ping pongu se svodidly stát na trati. Za horizontem. Vedení závodu nechalo jen mávat žlutýma. Závod ale měli zastavit. Bylo to tak nebezpečné.

Totéž platí i k příhodě, která mohla skončit ještě hůř. V neděli se po startu Sprintu velké D4 – mimochodem naprosto famózně obsazené – potrkalo několik aut, přičemž BMW Marcela Kusína zůstalo stát uprostřed rovinky. Pod tribunami s diváky. A zase. Jen žluté vlajky a safety car čekající na obrovské pole silných monster až za první zatáčkou, nikoli za boxy na rovině.

Zatímco většina jezdců zvolnila a nechala maršály odklízet Kusínovu káru, Polák Radoslaw Kordecki přiletěl k místu v plné rychlosti s Ferrari GT3. Na poslední chvíli strhl řízení doleva, proletěl svodidla, při dvou saltech začal hořet a dopadl přímo pod tribunu (galerii z havárie přineseme ve čtvrtek, kdy budou otištěny v mém domovském Týdeníku Sedmička). Chybělo tak málo, a byli jsme svědky tragédie… A tady jde o další ALE. Závod měl být zastaven. Jasně, slovenští organizátoři na novém okruhu teprve nabírají zkušenosti, ale v takových chvílí musí přijít okamžité a bezpečné řešení. Nebezpečí je v těchto situacích maximální.

A když se obrátím za tím pestrým mumrajem parkoviště závodních strojů, který mám tolik rád, slyším naštvané hlasy některých pilotů. Zaprvé proto, že byli okradeni. Většinou o peníze. V jednom případě se zloději dostali do obytného vozu, ve které byl malý syn šéfa týmu. Naštěstí hned odešli, ALE… No a zadruhé proto, že ochranka nepouštěla závodníky na tribuny, když se chtěli podívat na své kolegy. To jsou fakt ALE takové zbytečnosti…

Nicméně až na tahle ALE byly závody při Ceně Slovenska vynikající. Trať má spoustu míst k předjíždění, v technických pasážích to jen jiskřilo, na hlavní rovině třeba Pagani Zonda jela přes tři sta, na druhém horizontu se některá auta občas odlepila od země… Zázemí okruhu bezva. Tiskové středisko super po všech stránkách, propagace závodů výborná, takže diváků plné tribuny, atmosféra moc poutavá…
Už se zkrátka těším na další Cenu Slovenska.

Jdu si pustit nové CD mé milé kapely N.O.H.A Respect The Menu a vám přeji fajn sklonek léta,

Váš Martin Straka, Týdeník Sedmička