Motorsport před 40 lety - 23. díl.

Při klasické čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans slavil francouzský „národní“ tým Matra-Simca své třetí vítězství. Konkurence mu při tom ovšem kladla jen minimální odpor.

Pro statisíce fandů v La Sarthe a miliony Francouzů před televizními obrazovkami byl závod na 24 hodin v Le Mans jistě velkým národním triumfem, nestranný pozorovatel ovšem musel konstatovat, že byl klasik ročníku 1974 jen a jen velkým zklamáním.

Těsně před podnikem oznámil tovární tým Alfy Romeo, že se nezúčastní a tím de facto zmizel jediný vážný soupeř Matry. Dva Gulf–Fordy (Bell/Hailwood a Schuppan/Wisell) a dvě tovární experimentální Porsche Carrera Turbo (van Lennep/Müller a Koinigg/Schurti snad ani ve snu nenapadlo, že by mohly vážně ohrozit kvarteto perfektně připravených modrých vozů v lakování Gitanes. Způsob, jakým Matry maraton dominovaly podtrhne skutečnost, že si vedoucí posádka Pescarolo/Larrousse v neděli ráno mohla dovolit sérii zastávek v boxech, při kterých se měnilo zapalování a vylámaný třetí a čtvrtý rychlostní stupeň. Tento servis stál vůz číslo 7 téměř hodinu – aniž by při tom přišel o vedení! Po 337 kolech se Francouzi radovali ze třetího úspěchu za sebou, stejně tak jako Henri Pescarolo. Sesterské vozy ovšem také trápila technika a tak se v cíli mohli ze druhé pozice radovat Gijs van Lennep a Herbert Müller na továrním Porsche – jejich ostup ovšem činil celých šest kol. Jako třetí se klasifikovala druhá Matra s Migaultem a Jabouillem, která měla dalších sedm kol odstupu.

 V kanadském Mosportu si to podruhé rozdali borci americké F5000 a závodu tentokrát jesně kraloval Mario Andretti na Parnelli-Lola T332. Ovšem jen, než ho začaly zlobit ventily motoru. Musel zpomalit a zachránil tak alespoň čtvrté místo. Nejrychlejším z pronásleddovatelů byl opět Brian Redman. Při předjíždění opozdilce Jamese Dunkela ale Brit vrazil do soupeře a za vysoké rychlosti zničil vůz v záchytných plotech. Zpomalující Andretti se tak stal lehkou kořistí Davida Hobbse ve voze Carla Hogana. Angličan vyhrál před silným domácím jezdcem Eppiem Wietzesem a Brettem Lungerem na továrním Eagle. Dobře si vedl i Argentinec Nestor Garcia-Veiga. Dojel při debutu za tým Francisca Mira za Johnem Gunnem na šestém místě.

 V Mosportu ale nebyla sobotní F5000 hlavní atrakcí. Tou měl vlastně být nedělní první závod mistrovství sportovních prototypů CanAm. Jaké to zklamání ale na skalní fandy této kdysi špičkové série čekalo! Jedinými továrně a skutečně profesionelně připravenými vozy 21členného startovního pole byly dvě monstra Shadow-Chevrolet DN4. Oba jezdci Dona Nicholse podle toho také dění na trati ovládli. Z pole-position startoval George Follmer, jeho nemilovaný týmový kolega Jackie Oliver musel po defektu v rozjezdu vyrazit do finále až z poslední pozice. Oba „stíny“ brzy obsadily první dvě místa a Follmera stála jen 90-sekundová výměna defektní pneumatiky jasné vítězství. Koncem závodu honil Follmer Olivera s takovým nasazením, že zlepšil traťový rekord Emersona Fittipaldiho o půl sekundy. Tolik k možnostem profesionelně připraveného vozu CanAm. Brit nakonec zachránil před Američanem náskok 2 sekund a slavil první vítězství pro značku Shadow. Třetí Scooter Patrick, jedoucí na starém McLarenu M20 po Peterovi Revsonovi, již měl téměř dvě kola ztráty.

 Na Nürburgringu se jel závod Intersérie a německého mistrovství F3. Závod burácejících prototypů Intersérie vyhrál Němec Helmut Kelleners na McLarenu M20 před Herbertem Müllerem (LETECKY pendloval mezi Le Mans a Německem) a Reinholdem Jöstem (Porsche 917 A 908). Hostující Emerson Fittipaldi dojel na Porsche 917 po výměně pneumatik šestý.
Závod F3 vyhrál Ital Giorgio Francia před Švédy Gunnarem Nilssonem a Conny Andersonem (všichni tři March 743). Zpočátku vedoucí Alex Ribeiro (GRD) dojel po menší srážce s Franciou až za Ulfem Svenssonem (Brabham BT41) na páté pozici. Favorizovaný Brian Henton nenašel pro Nordschleife správné nastavení.

143792

143796

143799