Kariéra rodáka z Mulhouse je příkladem pro „šílenou honbu za mládím.

Do kádru Red Bullu byl povolán, ještě než mu bylo osmnáct. Dlouho platil za jednu z největších nadějí Francie. Dnes je skutečně jedním z nejrychlejších jezdců šampionátu GP2, svou budoucnost ale realisticky nevidí ve formuli 1: pětadvacetiletý Tom Dillmann.

Tom Dillmann sám rád vypráví historku o tom, jak ještě nedávno pobízeli tátové-fandové své ratolesti, aby si beze strachu pro fotku vlezli do jeho kokpitu: „Podívej, ten chlapeček si tam také sedl“ – marně se je snažil přesvědčovat o tom, že je skutečně jezdcem daného monopostu.

Kariéra rodáka z Mulhouse je výborným příkladem pro „šílenou honbu za mládím“, která se dnes vyskytuje nejen v automobilovém sportu. V motokárách řádil již jako tříleté dítko, s monoposty závodil od patnácti, v sedmnácti jej dr. Marko přijal do svého kádru juniorů Red Bullu a posadil jej do formule 3. Mladík se vzezřením děcka tam ale poznal, jak tvrdé jsou Markovy požadavky: po několika nešťastných závodech byl roku 2008 z kádru propuštěn. Dillmann však mezi znalci stále ještě platil jako neobyčejný talent. Bez potřebného finančního zázemí pokusil své štěstí v německém šampionátu F3, kde roku 2010 získal titul mistra.

V dalších letech jezdil, kde se dalo – především u týmů, které narychlo potřebovaly spolehlivého náhradníka, aniž by tento musel oplývat „věnem“ mecenáše. V sezoně 2012 poprvé nastoupil v GP2. Dokázal sice vyhrát sprint v Bahrajnu, když tým Trident ovšem potřeboval finanční injekci, byl Tom v polovině roku vyměněn. Situace se změnila minulý rok: zakladatel stáje GP2-Russian Time, Igor Mazepa měl dost peněz na to, aby si jezdce vybral podle talentu. Dlouho nerozmýšlel a posadil do svých dvou vozů Angličana Sama Birda a Toma Dillmana. Výsledky se ihned dostavily: zkušenější Bird bojoval o titul a pravidelně rychlý Dillmann dojel jedenáctkrát na bodovaných místech. S nečekanou Mazepovou smrtí se však Dillmannův letošní plán útoku na titul rozplynul, jako pára nad hrncem. Zase se ocitl bez smlouvy, zase zaskakuje, kde se dá, zase potvrzuje talent – a má konečně realistický plán...

RK: Smrt šéfa týmu Russian Time, Igora Mazepy vás musela silně zasáhnout.
TD: Ano. Nejen z lidského hlediska. Zhroutil se tak plán mé celé sportovní budoucnosti. Po výborné sezoně 2013 jsme plánovali, že v týmu zůstanu jako jezdec číslo 1 a že budu bojovat o titul mistra GP2. Igor byl ohromný nadšenec a všechno bylo možné, snad i postup do F1...

RK: Nové vedení týmu ale všechno převrátilo naruby.
TD: Především ukončili spolupráci s organizací Motopark pana Rumpfkeila, s jehož techniky jsem si výborně rozuměl. O mém dalším angažmá najednou také nebyla řeč. Mazepa by mne nechal jet, aniž bych za to platil, to teď najednou nebylo možné.

RK: Začátkem roku jste tedy stál na silnici z holýma rukama...
TD: Co mi zbylo, byla funkce kouče mladých jezdců týmu Motopark v německé formuli 3. Pomáhám jim, kde mohu. Nejen radami ale i když jde o to máknout.

RK: V GP2 jste se ale i letos objevil – a způsobil jste rozruch.
TD: V Barceloně potřeboval tým Arden náhradu za Brazilce Negraa, tak si mě vybrali. Ve sprintu jsem tam dokázal dojet třetí (což znamenalo doposud jediný letošní špičkový výsledek této stáje – pozn. autora), Negrao se ale vrátil a já byl opět bez práce. Krátce před velkou cenou Německa opustil Alexander Rossi stáj Caterham. Zase se znenadání uvolnilo místo a zase si vybrali mne pro záskok...

RK: A zase jste byl mnohem rychlejší, než regulérní jezdci daného týmu.
TD: V Hockenheimu jsem se kvalifikoval jako čtvrtý. Myslím, že Caterham takového výsledku letos ještě nedosáhl. V sobotním závodě jsem až do zastávek v boxech bojoval o body...

RK: Caterham nesehnal jezdce s penězi ani pro Budapešť a směl jste znovu zasáhnout. Tentokrát již nešlo „jen o body“?
TD: V kvalifikaci se nám velmi dařilo, jen Nasr dokázal zajet rychleji. Chtěl jsem jet na vítěztsví. Věděl jsem, že Nasr nesmí tolik riskovat, protože musí myslet na celkovou bodovou situaci – ta mi může být ukradená. Dlouho jsem se držel mezi prvními třemi, nevyšla nám ale strategie a nakonec jsem dojel jen pro dva body.

RK: Jak je to možné, že dokážete i po dlouhé přestávce a bez testu jezdit rychleji, než smluvní jezdci týmu?
TD: To auto GP2 mi opravdu sedí. Dobře ho znám. Myslím, že bych s ním dokázal zajet špičkové časy i po pětileté pauze... (směje se)

RK: Následuje dlouhá letní přestávka, během které se Caterham porozhlédne po jezdci se sponsorshipem. Jak jste se s týmem v Maďarsku rozloučil?
TD: Jednoduše jsem odevzdal týmové oblečení, poděkovali mi za výpomoc a řekli, že mi zavolají, pokud mne budou znovu potřebovat.

RK: Nepěkná situace. Máte na obzoru vůbec něco konkrétního?
TD: Timo Rumpfkeil (Motopark) plánuje pro konec sezony návrat do evropského šampionátu F3 a závod v Macau. Pokud se tyto termíny nebudou křížit s něčím jiným, tak se za jeho tým vrátím do kokpitu formule 3. Sen o tom, že bych se mohl jednoho dne dostat tam (a kývne hlavou směrem paddocku F1) jsem už vzdal. Nechci udělat stejnou chybu, jako Sam Bird. Slibovali mu pro letošek hory doly a on jim věřil. Pevně počítal s kokpitem formule 1. Kvůli tomu dokonce odřekl slibný test svozem DTM! Chci jít směrem vytrvalostních závodů. Letos jezdím ve francouzském Porsche-Cupu. Vedu konkrétní rozhovory s továrnou Porsche a když vše dopadne dobře, tak roku 2015 nastoupím jako jejich junior v Carrera Supercupu a na semitovárním voze i v mistrovství WEC. Můj sportovní cíl je jasný: stát se továrním jezdcem šampionátu WEC a startovat v Le Mans.

Rozhovor vedl Roman Klemm

147517

147522

147527