Novinky

  • 17.04.2024 Good Andretti zprovoznil menší továrnu F1 v Silverstonu

  • 12.04.2024 Bad Zemřel Ted Toleman, zakladatel týmu F1

  • 08.04.2024 Bad Další Albonovo poškozené šasi letí do Silverstonu.

Facebook Instagram

Noritake Takahara vítězem velké ceny Japonska v Suzuce

Noritake Takahara vítězem velké ceny Japonska v Suzuce

Motorsport před 40 lety - 44. díl

Na hostování mistrovství světa F1 si Japonci ještě museli dva roky počkat, velká cena se v Suzuce ale jela i roku 1974. Pouze „národně“ obsazený závod vyhrál 3. listopadu Noritake Takahara.

- Roku 1974 Japonci ještě museli pořádat svou „velkou cenu“ pro vozy formule 2. Závod na 25 kol po okruhu v Suzuce byl vypsán dle regulí japonské F2 a bohužel nepřilákal na Nippon žádného zahraničního účastníka. O vavříny si to tedy rozdalo deset domácích Samurajů. V kvalifikaci se prosadil tovární jezdec datsunu, Masahiro Hasemi, na soukromém Marchi-BMW. Vedle něj se postavil stejný vůz Noritakeho Takahary, jezdce, který se v dubnu představil v Silverstone při nemistrovském závodě F1. Polemanovi Hasemimu vyšel start na výbornou a po průjezdu první zatáčkou vedl před Takaharou, Nagamatsuem, Hošinem a Kuwašimou. Hasemi si během dalších kol vyjel dostačující náskok, přesto neměl vyhrát: čtyři kola před cílem byl 9 sekund před Takaharou, když mu explodoval motor! Takahara sdědil vedení, ze zadu se na něj ovšem začal tlačit Masami Kuwašima, který se pro tento závod vrátil domů po slibné sezoně v ME-F2. Takahara nakonec uhájil vítězství s náskokem tří sekund. Třetí skončil Hošino na Surteesu TS15 před Fukumi Kotakem, Tomohiko Cucumim a Hirošim Fušidou.

Za zmínku stojí, že se tato jezdecká smetánka japonského motorsportu v příštích letech skutečně představila i ve formuli 1. První, nevydařený výlet do světa Grand Prix absolvoval Fušida již roku 1975, na beznadějném Maki-Fordu se ale dvakrát nekvalifikoval. Lépe si vedl Takahara roku 1976 při první GP Japonska ve Fuji, když na surteesu dojel devátý. Při stejném podniku ovšem překvapil především Hasemi na kojimě, když byl 10.  v kvalifikaci a zajel nejrychlejší kolo závodu...

- Max Mosley oficiálně prohlásil, že se jeho stáj March Engineering po teprve pěti letech působení stáhne z formule 1: „Během roku 1974 jsme nenašli žádného velkého sponzora, který by nám umožnil, pokračovat v F1 s konkurenceschopným materiálem. Pokračovat jako doposud by nebylo produktivní, proto jsme propustili jak naše jezdce, tak i mechaniky. Letos jsme byli velmi úspěšní v nižších třídách sportu a na ty se chceme v příští sezoně zacíleně soustředit.“ Firma March právě představila své nové modely pro F2, F3 a sportovní prototypy. V posledních letech prodala tolik závodních vozů, že mohla pohodlně přežít i bez F1. Mosleyovy jezdci si tedy museli hledat místa jinde. Stuck údajně zakotvil u McLarenu a Brambilla se spoléhal na Liry svého sponzora Beta – dnes ovšem víme, že si to Mosley později ještě rozmyslel jinak. Jeho „odchod“ byl spíše šikovným politickým tahem, kterým tlačil na sponzory. Mecenáši Brambilly, Stucka a především Lelly Lombardiové nakonec zaplatili za tři továrně připravené vozy a v létě si jednu z Herdových konstrukcí koupil i Roger Penske. Ročník 1975, který March původně ani nechtěl obsadit, se díky povedenému modelu 751 stal sportovně nejúspěšnějším v dějinách značky a to nejen díky Brambillově vítězství v Zeltwegu, jedinému továrnímu triumfu Marche v F1 vůbec.

- K desátému a poslednímu podiku mistrovství světa značek cestovaly týmy do Kyalami. Pozvánku prezidenta pořádajícího SAMRC, Alexe Blignauta přijalo relativně zajímavé pole, kterému vévodily obě neporazitelné Matry-Simky MS670C a dva vozy Gulf-Ford GR7. V Jižní Africe ovšem nastoupily i tovární týmy BMW a Fordu s jejich cestovními monstry.

Poslední vystoupení modrých raket z Velizy proběhlo dle očekávání. Oba vozy Matra-Simca šestihodinový závod před 40.000 diváky jasně ovládly a vedení týmu nakonec zrežírovalo hezký fotofiniš, ve kterém dojeli Gerard Larrousse s Henrim Pescarolem těsně (a bez boje) před kolegy Jarierem a Beltoisem. Z gulfů dojel jen vůz Dereka Bella a Davida Hobbse, Britové obsadili se šesti koly ztráty třetí pozici. Dalších 12 kol pozadu skončil nejlepší dvoulitr, Chevron-Hart Johna Leppa a Guy Tunmera. Souboj BMW-Ford vyhrála značka z Kolína nad Rýnem: Jochen Mass a Toine Hezemans dovezli jejich Capri RS3100 do cíle jako pátí. Tento duel skončil  v okamžiku, kdy Ronnie Peterson (v Bavorákovi ho střídal lokální hrdina Jody Scheckter) za silné dešt´ové přeháňky neviděl Porsche 908 Reinholda Joesta před sebou a havaroval.

Smolař GP Japonska roku 1974, Masahiro Hasemi, dva roky později ve Fuji, kde šokoval s Kojimou KE na pneumatikách dunlop konkurenci F1 nejrychlejším kolem závodu.

March 753 formule 3 Ruperta Keegana: jeden z mnoha vozů nižších tříd, jejichž prodej držel značku March ve zdravém stavu.

Stejný obrázek, jako po celou sezonu 1974 se nabízel i v Kyalami: Bellův Gulf-Ford se nakrátko ocitl před Larrousseho Matrou-Simka pouze když ho Francouz předjížděl o kolo.