National Hot Rod Association

Není závodění jako závodění. Americká scéna se může té evropské blížit formulovým závoděním IndyCar. Kromě přírodních okruhů a městských tratí, se tato “openwheelová” záležitost tu a tam ukáže i na klopených oválech a samozřejmě v Indianapolis. Soutěž NASCAR, která se až na dvě vyjímky odehrává pouze a jenom na levotočivých tratích, se fanouškům motorsportu na starém kontinentě možná vzdaluje více. Závody dragsterů se pak mohou považovat za závody z jiné planety.

Ačkoliv se počátky dragsterů datují od dvacátých let minulého století, dalo by se říci, že právě tento typ závodění se pod sluncem objevil jako první. Tedy hned poté, co se na místní komunikace dostal i druhý prototyp, tedy druhý motorizovaný vůz. Rovná silnice, letištní runway či vyschlé jezero, toť vše co bylo potřeba k pořádání těchto závodů. A stejně jako u zmiňované série NASCAR, i v oblasti závodů dragsterů byla otázka času, kdy se původně nelegální soutěže unifikovali pod jednu (a více) hlavičku/asociaci.

Celý kolotoč závodů dragsterů získal své základy ve třicátých letech 20. století v Kalifornii na místních vyschlých jezerech. Hlavním postavou se stal Wally Parks, jehož rodina měla se závoděním více jak dvacetileté zkušenosti.

Parks, který za 2. světové války sloužil v jižním pacifiku, stál u zrodu tzv. Southern California Timing Association. Wally Parks se stal hlavním managerem a měl také velký vliv na vznik dnes známé organizace NHRA - National Hot Rod Association.

První závod pod hlavičkou NHRA se pak jel na rozlehlém parkovišti ve městě Pomona v jižní Kalifornii. Trať, která do dnešních časů tradičně otevírá a uzavírá každoroční pouť za korunovací šampiónů národních soutěží. Po několika letech se původně “kalifornský vrtoch” podíval i mimo hranice filmařského státu. Popularita neustále stoupala a závod zvaný The Nationals se nakonec usadil - kde jinde než v Indianapolis, který se na začátku září jezdí do dnes.

Závodiště se skládá ze dvou stop, lépe řečeno drah a měří přesně 300m. Jedinou vyjímkou je Charlotte Drag Strip, která se v roce 2008 dočkala drah hned čtyř. Světovému unikátu předcházela rozepře s místním obyvatelstvem, které mělo obavy s přílišného hluku. Projekt dostal nakonec zelenou poté, co se majitel Charlotte Motor Speedway - Bruton Smith - rozhodl pohrozit zbouráním celého závodiště (včetně 50 let starého oválu NASCAR) a vše přesunout jinam.




Novodobé závody dragsterů se skládají ze čtyř národních soutěží. Top Fuel, Funny Cars, Pro Stock a Pro Stock Motorcycle. Ve stejném pořadí se i jednotlivé “kubatury” postupně objevily v kalendáří nejvyšší soutěže NHRA, která až do roku 2001 byla sponzorována tabákovým gigantem Winston. Kategorií jednotlivých závodů NHRA je však bezmála 200.

Vozy Top Fuel dosahují rychlostí až 530km/h a 300m dráhu urazí za cca 3.7. sekundy. Rekord byl vytvořen v roce 2012, když se na závodišti v Severní Karolíně cílem prohnal Spencer Massey rychlostí 332.18mph (534.47km/h). Nejkratší časový úsek na 300m dráze pak strávil ve stejném roce Antron Brown - 3.701s. Oba údaje jsou do dnes platné rekordy a to, že se o ně defacto dělí dva jezdci, jen dokazuje to, jak těsné souboje dragsterů jsou.

Vozy Funny Car dosahují rychlostí okolo 323mph (519km/h a cca 3.9s), Pro Stock 215mph (345km/h a cca 6.5s) a konečně Pro Stock Motorcycle 199mph (320km/h a 6.7s).

Motory nejvyšší kategorie NHRA, Top Fuel, se výkonostně blíží 8000 koní a to při maximu 8250 otáček za minutu. Palivo se z 90% skládá z nitromethanu a z 10% methanolu. Ten se mezi startem a cílem ztratí v počtu 14 galonů neboli 53 litrů paliva.

Mezi nejznámější muže aktuálního světa NHRA bezesporu patří John Force. Tento mírně teatrální chlapík se se svým výkonem řadí mezi absolutní špičku světového motorsportu. V letošní sezóně si totiž tento otec tří závodnic vyšlápnul na v pořadí sedmnáctý(!) titul. V cestě mu v posledním závodě stál Matt Hagan, který se nakonec stal letošním mistrem. To vše v kategorii Funny Cars.




V kategorii Top Fuel bylo letos rozhodnuto před začátkem závěrečné části posledního závodu tzv. elimination round, které předchází sobotní kvalifikace. V pořadí osmý titul si z Pomony letos odvezl Tony Schumacher, který je znám i tím, že má každé oko jinak zbarvené.

Naopak velké drama si přichystali jezdci v kategorii Pro Stock. Jason Line a Erica Enders Stevens se o titul prali až do posledních metrů, oba totiž postoupili až do finále. Ačkoliv se oba při startu unáhlili - měli zápornou startovní reakci - nakonec se radovala Erica, která se svým předčasným startem více blížila nule. Erica se stala první ženou v kategorii Pro Stock, která se stala šampiónem pro danou sezónu.

Uzavřela tak úspěšný rok žen v NHRA - Alexis DeJoria vyhrála závod U.S. Nationals, Angie Smith získala první ženské prvenství v rámci PSM a Courtney Force se stala jubilejní 100 vítězkou v rámci NHRA.

Kromě dramatických nehod a velmi, velmi těsných soubojů se oko diváka může těšit i z typicky amerického pojetí sportovní zábavy. A ačkoliv se volantem pilot dragsterů neohání jako ten při rally-crossu, je se stále na co koukat. Přecijenom, jde o vozy poháněné motorem, a jde hlavně o to, kdo se do cíle dostane jako první. Tedy závody se vším všudy.

Další sezóna začíná v Pomoně začítkem února.