Novinky

  • 28.03.2024 Good Z Güntera Steinera je ambasador VC Miami.

  • 23.03.2024 Good Roman Staněk vybojoval ve sprintu v Austrálii 2. místo

  • 22.03.2024 Good Vettel bude testovat Porsche 963 LMH.

Facebook Instagram

Prožene tenhle Vlk stádo formule 1?

Prožene tenhle Vlk stádo formule 1?

Motorsport před 40 lety - 46. díl

Ani po opravdu zlé sezoně 1976 neztratil Austro-Kanaďan Walter Wolf chuť na formuli 1. Naopak, hodlal se přiučit z chyb minulosti a v příštím roce výrazněji zaútočit na špičku. Jedním ze základních kamenů úspěchu se měl stát konkurenceschopný vůz. Wolf (Vlk) se tedy rozloučil s "koupeným materiálem" a financoval v Readingu konstrukci a stavbu vlastního monopostu. Zodpovědným designérem byl Heskethův bývalý konstruktér dr. Harvey Posthletwaite a jeho nejnovější kreace WR1 spatřila světlo světa již v polovině listopadu 1976 v Londýně.

Na šasi Wolfu WR1 nebylo nic, co by zvláště překvapilo. Prozrazovalo jasně Posthletwaiteův rukopis, který pozorovatelé znali již od jeho Heskethů. "Dnes existují dva směry, jakými se lze při konstrukci vydat: buď půjdeš radikálním směrem šesti kol, nebo se budeš snažit vylepšit dosavadní koncept. WR1 je nejlepší přiklad pro vylepšení dosavadního známého konceptu," potvrdil Posthlethwaite, který přirozeně použil motoru Ford-Cosworth a převodovky Hewland. S pousmáním lze dodat, že Colin Chapman svým kolegům jen o několik měsíců později ukázal třetí směr vývoje formule 1, který do té doby neznali a kterým se ovšem všichni museli vydat...

Šasi WR1, při jehož návrhu bylo použito počítače, bylo vyrobeno z Kevlaru a Carbonu a bylo údajně o polovinu lehčí, než Harveyho dosavadní konstrukce.

Jak bylo již dříve oznámeno, posílil se Wolf i z personelní stránky. Jediným jezdcem jeho stáje se od roku 1977 stal Jody Scheckter, sportovní vedení převzala od Franka Williamse bývalá "pravá ruka Colina Chapmana", Peter Warr. "Mám teď v mém týmu ty nejlepší lidi tohoto businessu. K tomu tento fantastický vůz. Teď se vrhneme na testy, abychom byli do Argentiny dobře připraveni," shrnul Walter Wolf spokojeně. A měl být nač hrdý, což měl jeho nový malý tým šokujícím způsobem již v Buenos Aires potvrdit...

"Racing Business" v posledních letech objevil v Japonsku nový trh, o tom svědčilo obsazení JAF-Grand Prixu formule 2 v Suzuce. Velcí výrobci March a Chevron chtěli na Nipponu dobře prodávat a dva týdny po velké ceně F1 do japonského závodu vyslali špičkové jezdce. March nasadil v Suzuce Hanse-Joachima Stucka, aby Japoncům předvedl klady Kojimou připraveného Marche 762. Chevron ve spojení se svým dovozcem LeMans-Company připravil bývalý Binderův B35 pro Jacquese Laffita. Třetím Evropanem na startu byl Tony Trimmer, (pokud nepočítáme v Japonsku žijícího Němce Nica Roehreka, alias Nica Nicola). Brit byl přihlášen na dva roky starém Marchi 742.

Těmto borcům se postavila kompletní špička japonské scény. Zvláště Kazujoši Hošino si po výborném debutu ve formuli 1 věřil a všude propagoval svou "neporazitelnost v Suzuce". Potvrdil ji nejrychejším časem kvalifikace. Jeho japonský Nova-BMW 512 na pneumatikách Bridgestone byl o osm desetin rychlejší, než Laffite. Třetí čas zajel Hošinův týmový kolega Noritake Takahara, čtvrtý Kunimitsu Takahaši (March-BMW 742), pátý Naohiro Fujita na třetí Nově a šestý další "hrdina z Fuji" Masahiro Hasemi (March-BMW 742). Mladý Roehrek (Nicole) byl ve svém teprve druhém podniku F2 na exotickém JAX-BMW sedmý před Tetsu Ikuzawou (March-BMW 752). Stuck musel startoval až za Marchem-Mitsubishi Kunimiho Nagamatsua: již ve čtvrtém kole tréninku totiž opustil v poslední zatáčce (to ji ještě nehyzdila šikana) trať v takové rychlosti, že vozu o svodidla utrhl přední kolo se závěsem.

Závod a 80.000 diváků (!) byli jistě připraveni o velkou podívanou, když se polemanův Kenem Matsuurou připravený motor před startem rozbil. Lafitte tedy startoval z první řady sám a vyhrál závod a tím i bonus 2 milionů Yenů stylem start-cíl. Zpočátku vedl 15 ostatních borců v pořadí Takahara, Fujita a Hasemi. Počet jeho soupeřů se ale zmenšil již v první táhlé zatáčce, kde kolidovali Nicole, Takahaši, Nagamatsu a Matsumoto. Rozjetý Stuck potřeboval jen tři kola, aby se probojoval na druhé místo, pomohl si tím ale i předjížděním za žluté vlajky v místě popsané nehody a v cíli mu Japonci nadělili minutovou penalizaci. Na stupínek vítězů tedy vedle Laffita směli Fujita a Takahara.
Závod byl zárověň posledním podnikem národního šampionátu F2. Mistrem Japonska se stal Noritake Takahara před Masahirem Hasemim.

V Kyalami uzavíral ročník dobře obsazený závod na 1000km, "Winns 1000". Domácí fandy jistě potěšilo, že vyhrál jejich národní hrdina Jody Scheckter. Jihoafričan si při tom dělil kokpit polotovárního Alpina-BMW CSL s Gunnarem Nilssonem a Haraldem Grohsem. Hvězdná posádka Zakspeed-Fordu Klaus Ludwig/Hans Heyer dojela s odstupem 4 kol jako druhá před Chevroletem Camaro Reine Wisella a Stuarta Grahama.

Jody Scheckter při shake-downu nového Wolfu WR1 v Goodwoodu.

Jacques Laffite si jede pro vítězství v Suzuce.

Harald Grohs: "Jo chlapče, před 40 lety jsem s Nilssonem a Scheckterem vyhrál největší vytrvalostní závod Jižní Afriky..."