Se sebedůvěrou a optimismem do sezony 1977: Stanley-BRM

Roman Klemm
08.12. 2016

Roman Klemm
08.12. 2016

Motorsport před 40 lety 49 - díl

V sezoně 1976 se jeho tým zúčastnil jen jediné velké ceny (pouze za statistickým účelem "nepřetržité účasti" ve všech ročnících MS F1 od roku 1951), Louis Stanley byl ale pořád ještě pln (neoprávněného) optimismu, co se sportovní budoucnosti stáje British Racing Motors týče. V Dorchesteru představil své ambiciózní plány pro sezonu 1977, včetně nového vozu, sponzora a jezdce.

Pilot, kterému Stanley naprosto důvěřoval, byl relativně nezkušený Larry Perkins. Bývalé eso formule 3 z Austrálie mělo na svém kontě jen několik velkých cen s vozy Boro-Ensign a Brabham-Alfa, "Big Lou" ho ovšem přesto řadil mezi nejlepší z nejlepších: "Larry je ze stejného dřeva jako Pedro, Jo a Niki, kteří za BRM jezdili před ním."

Konstrukce šasi Lena Terryho typového označení P207 se vyznačovala především svým plochým vzezřením a širokými postranicemi (ne, neměly s filosofií wing-carů co dělat), které hned na první pohled poněkud sugerovaly nemotornost a "nadváhu". Vidlicový dvanáctiválec v sevření 60 stupňů měl dávat při 11.500 otáčkách bezmála 500 koníků a převodovku vyrobili v Bourne z magnésia.

Sponzory byli švýcarský výrobce hodinek Rotary-Watches, v jehož bleděmodré barvě byl nový BRM P207 lakován a britská módní firma Austin Reed. Velkou část financování týmu ovšem nesl stále ještě sám Louis Stanley: do formule 1 investoval zisky z prodeje pojízdných ambulancí a operačních sálů, které jedna z jeho firem vyvážela především na Blízký Východ.

Sezona 1977 měla být posledním ročníkem účasti Stanley-BRM v mistrovství světa. Tvrdit, že dopadla špatně, by bylo lichocením. Dopadla totiž katastrofálně. Tým se stal ještě před prvním závodem terčem posměchu: neohrabaný P207 se nevešel do leteckého containeru a tým proto musel první velkou cenu v Argentině vynechat! Perkins pak "zametal pole" v Interlagosu a Kyalami, než jeho nadšení pro tým a Stanleyovo nadšení pro něj ochladlo. Long Beach tým BRM moudře vynechal a od Jaramy v jeho voze seděl chudák Conny Andersson. Švéd se ve Španělsku nekvalifikoval a do Monaka Britové opět raději ani necestovali. Následovaly nekvalifikace v Zolderu, Anderstorpu a Dijonu, než Stanley Anderssona vyměnil za Edwardse. Guy měl v Silverstone onu "velkou, pochybnou čest" zůstat viset již v předkvalifikaci. Stanley-BRM bylo opravdu již jen špatným žertem. Od Hockenheimu svěřil Stanley svůj beznadějný stroj Teddy Pilettovi a Belgičan se s ním bez úspěchu účastnil kvalifikací v Německu, Holandsku a Itálii. Po Monze byl nadobro konec, zámořské velké ceny Stanley neobeslal.

V Německu vznikla nová stáj formule 1. Zámožný výrobce hlinikových kol ATS, Günther Schmid již léta podporoval různé jezdce ve formuli 2 a formuli V. Na přelomu let 76-77 viděl možnost, jak uspět i ve formuli 1 a koupil obsoletní materiál stáje Penske. Schmid ponechal bázi týmu v Anglii a hledal pro něj i anglické mechaniky. Svůj ATS-Penske PC4 hodlal poprvé nasadit v Jaramě, kde měli tým ještě podpořit Penskeho dřívější spolupracovníci Heinz Hofer a Derek Walker. Jezdcem se měl každopádně stát Němec a Schmidovým cílem bylo angažovat Hanse-Joachima Stucka. V případě, že by se s Bavorákem nedohodl, měl dostat šanci Stommelen.

Stuck nakonec zakotvil jinde a "Němcem v kokpitu ATS" se již od velké ceny USA v Long Beach stal Jean-Pierre Jarier. Geniální Francouz dojel Schmidovi hned při debutu pro bod za senzační šesté místo, podobných výsledků ale mělo v historii stáje zůstat jako šafránu...

Další novinky z formule 1

- Tým March oznámil založení jakési odnože jménem AFMP Euroracing pod vedením Itala Sandra Angeleriho. AFMP se měl zabývat odbytem výrobků Bicesterské továrny, měl ale fungovat i jako vlastní nezávislý závodní tým ve formulích 1, 2 a 3. Plán pro mistrovství světa byl jasný: od velké ceny Španělska měl v jediném AFMP-Marchi 771 sedět Maurizio Flammini.

- Určité plány s šasi March měl pro rok 1977 i tým RAM. John MacDonald se údajně dohodl s mladým Nizozemcem Boy Hayjem o účasti v několika vybraných Grand Prix. Zaplatit za to měla firma F&S Properties. Další March-F1 chtěl RAM nasadit v britském mistrovství F1 pro Guy Edwardse.

- Poprvé ve své teprve pětileté historii hostil testovací okruh Scuderie Ferrari ve Fioranu cizí vůz! Jody Scheckter tam směl zkoušet svůj nový Wolf a byl jak autodromem, tak i jeho elektronickým vybavením nadšen. Za dva roky později si směl Jody užít Fiorana ještě mnohem více...

- Tým Shadow konečně obsadil druhý kokpit vedle své jedničky Toma Pryceho. Poté, co Regazzoni nadobro zakotvil u Ensignu a co Stuck v Německu nenašel sponzory, se Don Nichols dohodl s Italem Renzem Zorzim. Nebo lépe řečeno: dohodl se s Zorziho dubiozním mecenášm Francem Ambrosiem. Zorzi byl ovšem těžko jezdcem, který by ze sportovního hlediska dokázal nahradit odcházejícího Jariera. Ve svých dvou dosavadních Grand Prix se Renzo sice neztrapnil, po svém velkém vítězství s formulí 3 v Monaku roku 1975 jeho kariéra ale pozbývala jakéhokoliv výjimečného úspěchu.

Pompézní představení nového Stanley-BRM P207 v Dorchesteru.