Novinky

  • 28.03.2024 Good Z Güntera Steinera je ambasador VC Miami.

  • 23.03.2024 Good Roman Staněk vybojoval ve sprintu v Austrálii 2. místo

  • 22.03.2024 Good Vettel bude testovat Porsche 963 LMH.

Facebook Instagram

Smrt ho pronásledovala celý život

Smrt ho pronásledovala celý život

Mike Hawthorn – první britský mistr světa F1

John Michael Hawthorn měl závodění v genech. Jeho otec Leslie si otevřel autoservis nedaleko závodní trati Brooklands. V jeho dílně se často připravovala auta pro závody.

Mike chtěl závodit, ale nejprve musel studovat – absolvoval prominentní základní školu a pak průmyslovku v Chelsea. Přitom se s partou místních hejsků proháněl auty po polních cestách za děvčaty a po hospodách.

Závodit začal s otcovým sportovním vozem Riley. Úspěchy dosažené během první sezony mu vynesly pozvání do týmu rodinného přítele Boba Chase. O Velikonocích 1953 poprvé v životě startoval v Goodwoodu s monopostem Cooper-Bristol F2. V konkurenci účastníků mistrovství světa získal pole position, vyhrál závod F2, pak i klání volné formule a nakonec dojel druhý mezi vozy F1. Mike a Leslie Hawthornovi se proto rozhodli vydat se na kontinent.

Psal se rok 1953 a mistrovství světa tehdy bylo vypsáno pro vozy F2. Mike debutoval ve Spa a při prvním startu dojel na senzačním čtvrtém místě. Cooper-Bristol nebyl špatné auto, ale nikdo jiný s ním nedokázal to, co on. Mezi dominujícími ferrari skončil doma v Silverstone třetí, v Zandvoortu přidal čtvrté místo a stejné umístění mu patřilo i v šampionátu.

Při nevýznamném závodě v Borehamu porazil s dvoulitrovým cooperem v dešti Luigiho Villoresiho se 4,5litrovým Ferrari F1. Ital pak o talentovaném Angličanovi poreferoval v Maranellu přímo commendatoremu. Ten jej koncem sezony pozval do Modeny, aby vyzkoušel tovární vůz Ferrari. V tréninku se Mike rozhodl svézt i se svým cooperem, havaroval a se zlomenými žebry skončil v nemocnici. Přesto místo ve hvězdami nabitém týmu - po boku mistrů světa Fariny a Ascariho a ostřílených Villoresiho a Maglioliho - získal.

Po čtvrtých místech v Argentině a Nizozemsku přišla ve velkých cenách nikdy předtím nevídaná bitva v Remeši. V závodě dlouho označovaném za největší v historii mu byli soupeři mistři světa Fangio a Ascari a s nimi ještě Gonzáles. Tato čtveřice projela cílem v rozmezí pěti sekund a Mike šokoval vítězstvím po přímém souboji s Fangiem. Na stupních vítězů se při britské hymně rozplakal - bylo to poprvé, kdy se po závodě MS hrála God Save The Queen.

Sezona 1954 začala hromadnou kolizí v Syrakúzách. Při obrovském požáru utrpěl Mike vážné popáleniny na rukou a nohou. A aby toho nebylo málo, postihla jej tragédie, když otec zahynul při dopravní nehodě.

Přes všechny problémy se mu v závodech dařilo. Ferrari výkonem zaostávalo za novými vozy Mercedes-Benz a Maserati, nicméně Mike dojel druhý v Silverstone, na Nürburgringu a v Monze. Sezonu uzavřel vítězstvím ve Velké ceně Španělska.

Na Mikeho ramenou spočinula povinnost převzít vedení rodinného autoservisu. Proto se rozloučil se Scuderií Ferrari a stal se jezdcem britského týmu Vanwall výrobce ložisek Tonyho Vandervella. Vytrvalostní závody jezdil s Jaguarem D-Type.

Za volantem jaguaru spolu s Ivorem Buebem zvítězili v Le Mans 1955. Jenže toto vítězství zastínila tragédie, na níž měl svůj nemalý podíl. Když chtěl v úvodu závodu zastavit v boxu, zjistil, že jede moc rychle, a vrátil se na trať. Tím přinutil Lanceho Macklina změnit směr jízdy. Ten svým vybočením způsobil havárii Pierra Levegha, jenž zahynul spolu s téměř 90 diváky.

 

 Na cestě za smutným vítězstvím v Le Mans 1955

Ve F1 se Hawthorn brzy rozešel s Vanwallem a vrátil se k Ferrari, ale úspěchu se nedočkal. Proto se pro rok 1956 opět rozhodl pro britský tým, tentokrát to bylo B. R. M. organizace Owen. Jenže kromě třetího místa v Argentině se mu s Owenovým maserati nedařilo a po havárii v Goodwoodu, způsobené technickou závadou, tým opustil.

 

Pro rok 1957 se rozhodl vrátit do Maranella, kam přišel za svým blízkým přítelem Peterem Collinsem. Jenže dožívající vozy na bázi Lancie D50 už nestačily na Maserati a lepšící se vanwally. Mike přesto dosáhl druhého místa na Nürburgringu a třetího v britském Aintree.

Pro sezonu 1958 připravili v Maranellu zcela novou generaci lehkých monopostů, poháněných motorem Dino V6. Mike s nimi jezdil skvěle. V Remeši svedl velký souboj s týmovým kolegou Mussem. Přemotivovaný Ital smrtelně havaroval, zatímco Hawthorn si připsal třetí vítězství ve velké ceně. V Silverstone ovšem na vedoucího Collinse neútočil a spokojil se s druhým místem. Pak přišel Nürburgring, kde se Collins v honičce za Brooksem (Vanwall) před Mikeho očima zabil.

V dalším průběhu šampionátu bojoval o titul především se Stirlingem Mossem (Vanwall). Sérií tří druhých míst si udržel vedení a o jediný bod se jako první Brit v historii stal mistrem světa. Krátce na to potvrdil své rozhodnutí přestat závodit.

V lednu 1959 potkal nedaleko Guildfordu v dešti mercedes Roba Walkera, majitele úspěšného soukromého týmu. Později se bude tvrdit, že spolu začali závodit. Ať již to bylo jakkoliv, Mike o pár kilometrů dále přijel příliš rychle do zatáčky, lehce se střetl s nákladním autem a narazil do stromu. Z auta ho vyprostili už mrtvého. Bylo mu 29 let.