Novinky

  • 28.03.2024 Good Z Güntera Steinera je ambasador VC Miami.

  • 23.03.2024 Good Roman Staněk vybojoval ve sprintu v Austrálii 2. místo

  • 22.03.2024 Good Vettel bude testovat Porsche 963 LMH.

Facebook Instagram

Zbytečná a krutá smrt pianisty

Zbytečná a krutá smrt pianisty

Legendy: Elio de Angelis

Elio de Angelis (26. 3. 1958 v Římě – 15. 5. 1986 v Marseille) pocházel z bohaté rodiny římského stavitele, ale svým chováním připomínal anglického gentlemana ze staré školy. Do F1 vstoupil v roce 1979 tím nejméně vhodným způsobem – jako jeden z nejmladších debutantů historie si ve své teprve třetí závodní sezoně za peníze rodiny koupil místo v krachujícím týmu Shadow. Riskantní sázka mu vyšla.

Ve 14 letech začal závodit v motokárách a v osmnácti se stal mistrem Evropy. S auty začal závodit v italském šampionátu F3. Vyhrál hned při svém třetím startu a po souboji s Piercarlem Ghinzanim získal titul. O rok později jezdil s menšími úspěchy formuli 2 ve Scuderii Everest, ale poslal vizitku majitelům týmů F1 triumfem ve Velké ceně Monaka formule 3. Díky tomu testoval i Ferrari, ale v Maranellu tehdy toužili po Jodym Scheckterovi.

Podepsal proto smlouvu Kenu Tyrrellovi a během pár měsíců se naučil perfektně anglicky. Jenže Tyrrell mu auto nedal, a tak nastoupil v týmu Shadow. Uvedl se sedmým místem v ulicích Long Beach a v Kyalami překvapil 15. místem v kvalifikaci. Po celý rok byl rychlejší než jeho týmový kolega Jan Lammers, který přišel ověnčen titulem mistra Evropy F3. Při závěrečném závodě ve Watkins Glenu dojel v dešti na senzačním čtvrtém místě.

Tento úspěch přišel ve správnou chvíli. Colin Chapman hledal pro Lotus laciného bojovného mladíka vedle mistra světa z roku 1978 Maria Andrettiho. Ve srovnávacím testu na okruhu Paula Ricarda vyšel z řady uchazečů nejlépe Elio. Andrettiho zastínil rychlostí a už ve druhém závodě v Brazílii dojel druhý. Jenže pak se vývoj vozu zastavil a k bodům už bylo daleko. Rozčarovaný Andretti, nešetřící otcovskými radami Eliovi, odešel.

Elio de Angelis za volantem vozu Shadow

Elio se stal vedle začínajícího Nigela Mansella jedničkou slavného týmu, hledajícího cestu zpět na výsluní. Colin Chapman vsadil na projekt revolučního Lotusu 88 s dvojitým šasi, ale jeho použití bylo zakázáno. Lotus proto musel nasazovat nouzově upravované vozy. V roce 1982 se tým vrátil ke slavnému černobronzovému zbarvení JPS a v infarktovém finiši v Zeltwegu s ním Elio de Angelis o pouhých 0,05 s porazil Kekeho Rosberga. Williams měl s prázdnými nádržemi mnohem lepší jízdní vlastnosti než odlehčený Lotus, ale Elio ve dvou kolech Rosbergovým útokům odolal. Získal své první vítězství ve velké ceně, které pak dva dny bouřlivě oslavoval. V šampionátu skončil šestý.

V prosinci geniální konstruktér a novátor podlehl těžkému infarktu, ale Lotus smrt svého zakladatele přežil. S novým motorem Renault turbo ovšem v roce 1983 bojoval s dětskými nemocemi. O rok později už ale byl Elio de Angelis opět na výši. V mistrovství světa skončil třetí, jako nejlepší ze „zbytku světa“ za dvojicí neporazitelných vozů McLaren-TAG Nikiho Laudy a Alaina Prosta. Nechal za sebou i Mansella, který proto odešel k Williamsu.

Na trati VC Rakouska 1982

O rok později jej poprvé v MS předčil týmový kolega - o pět bodů více získal nově příchozí Ayrton Senna, který skončil čtvrtý, zatímco Elio byl pátý. Hodně tomu ale napomohla zákulisní politika. V Imole si Elio připsal druhé vítězství, ale až po dodatečné diskvalifikaci vítězného Prosta, jehož mclaren se ukázal být lehčí než předepsaný limit. Nesmírně rychlý Senna byl novým šéfem Lotusu Peterem Warrem protežován, i když De Angelis vedl mistrovství světa. V polovině roku bylo jasné, že Elio musí po šesti letech věrných služeb Lotusu odejít.

De Angelis s podporou firem Olivetti a Armani vyjednával s Williamsem, který jej lákal už o dva roky dříve. Ale tam si Honda prosadila Nélsona Piqueta, a tak zamířil na jeho místo do týmu Brabham Bernieho Ecclestonea. Setkal se tam s dalším technickým géniem Gordonem Murrayem. Bohužel jej poznal ve chvíli, kdy mu nevyšla sázka na extrémní technické řešení.

Po čtyřech nezdařených startech odjel Brabham testovat na okruh Paula Ricarda v Le Castellet. Jezdit zde měl jen Riccardo Patrese, ale Elio, který jinak nerad testoval, si sám vyžádal účast, aby pomohl se zlepšováním vozu. V rychlosti 320 km/h odpadlo z De Angelisova vozu zadní křídlo. Brabham poté udělal několik přemetů a po dvousetmetrovém letu dopadl koly vzhůru na svodidla. Kokpit přečkal náraz bez narušení, ale nablízku nebyl nikdo, kdo by jezdci upoutanému hlavou dolů mohl pomoci. Brabham po chvíli začal hořet. Na místo nehody jako první přijel Alan Jones a po něm Alain Prost a Nigel Mansell. Bez jakéhokoliv technického vybavení ale byli bezmocní. Až po chvíli přivedli záchranáře v šortkách, vybaveného hasicím přístrojem, se kterým neuměl zacházet. Většina hasicího prášku zaplnila kokpit s dusícím se jezdcem, namísto aby směřovala na hořící motor. Po nekonečných osmi minutách jezdci de Angelise konečně vyprostili z vozu, ale museli ještě půl hodiny čekat na vrtulník z Marseille, který zraněného pilota dopravil do nemocnice. Elio de Angelis utrpěl vážné poškození mozku a krční páteře nárazem hlavy do svodidla. Druhého dne svým zraněním po 29 hodinách podlehl. Bylo mu 28 let.

Ač Ital, postrádal Elio de Angelis jižanský temperament. Dával přednost jistotě dojetí do cíle a sbírání bodů před agresivním útokem. Byl precizním jezdcem, který zcela postrádal „killer instinkt“. Opravdu na doraz jel snad jen při legendárním souboji s Rosbergem v Zeltwegu. Útočícího Fina tehdy zaskočil: „Kdyby šlo o druhé místo, určitě by mě nechal snadno předjet, ale vidina prvního vítězství jej donutila chovat se úplně jinak.

Elio de Angelis byl velmi dobrým pianistou a dokonce zkoušel i komponovat

Elio de Angelis byl velmi dobrým pianistou a rád chodil na ryby. Měl klasické hudební vzdělání, a dokonce zkoušel i komponovat. Ač pocházel z patricijské římské stavitelské rodiny a se svými sourozenci vyrůstal v honosné vile nad Římem, sám žil v malém apartmánu v Monaku. Často jezdil do Heidelbergu za přítelkyní Utou Kittelbergerovou – k jejich několik let připravované svatbě nikdy nedošlo. Jeho oblíbenou značkou aut bylo Porsche – sám vlastnil tři. Mezi své největší přátele řadil introvertní Elio bouřliváky Nélsona Piqueta a Kekeho Rosberga („On ztělesňuje mojí romantickou představu o závodníkovi - není chladný profesionál, ale klidně kouří a pije, když má chuť.“). Velmi blízký mu byl i jeho mechanik Nigel Stepney, který jej následoval od Shadowu k Lotusu. Stepneyho vazby na Itálii byly díky Eliovi tak velké, že se v roce 1993 vydal do služeb Ferrari – nejprve jako šéfmechanik a posléze jako vedoucí techniků při závodech.

De Angelis vybojoval ve 108 velkých cenách dvě vítězství: ve VC Rakouska 1982 na Österreichringu a ve VC San Marina 1985 v Imole. Získal tří pole position, devět postavení na stupni vítězů a celkem 122 bodů.

Dnes uplynulo 32 let od jeho zbytečné a kruté smrti.

rok tým týmoví kolegové závody body umístění
1979 Shadow Jan Lammers 14 3 15.
1980 Lotus Mario Andretti, Nigel Mansell 14 13 7.
1981 Lotus Nigel Mansell 14 14 8.
1982 Lotus Roberto Moreno, Nigel Mansell 15 23 9.
1983 Lotus Nigel Mansell 15 2 18.
1984 Lotus Nigel Mansell 16 34 3.
1985 Lotus Ayrton Senna 16 33 5.
1986 Brabham Riccardo Patrese, Derek Warwick 4 0 -