Novinky

  • 28.03.2024 Good Z Güntera Steinera je ambasador VC Miami.

  • 23.03.2024 Good Roman Staněk vybojoval ve sprintu v Austrálii 2. místo

  • 22.03.2024 Good Vettel bude testovat Porsche 963 LMH.

Facebook Instagram

Muž, který nedal přes ústa Schumacherovi

Muž, který nedal přes ústa Schumacherovi

Legendy: Derek Stanley Arthur Warwick

Na konci roku 1984 hledal Frank Williams náhradu za odcházejícího Jacquese Laffitea. Oslovil tehdy i Dereka Warwicka.

Ten právě skončil v mistrovství světa sedmý s Renaultem - před jedničkou Williamsu Rosbergem. Mohl se někdo divit, že Warwick nabídku Williamsu, trápícího se s nespolehlivým motorem Honda, odmítl a zůstal věrný Renaultu, který nedlouho před tím bojoval o titul? Otevřel tím dveře pro Nigela Mansella, jezdce, kterého by do té doby jen těžko někdo řadil na Warwickovu úroveň.

Na konci roku 1985 měl Mansell na svém kontě dvě vítězství ve velkých cenách a před sebou boje o titul mistra světa. A Warwick? S pěti body na kontě sledoval plný beznaděje, jak Renault opouští F1.

Francouzi ale Derekovi nabídli šanci pro budoucnost - v týmu Lotus, kterému dodávali motory. Jenže tam byl Ayrton Senna a ten se postavil proti tak silnému týmovému kolegovi. A tak druhá životní křižovatka nasměrovala Warwicka mimo svět F1, sice jen nakrátko, ale už definitivně mimo okruh špičkových týmů.

Jméno Derek Warwick (narozen 27. 8. 1954 v Almesfordu) vešlo ve známost v roce 1978, když se stal britským mistrem ve F3 po celosezonní bitvě s Brazilci Nélsonem Piquetem a Chickem Serrou. Přesněji vyhrál mistrovství Vandervell, zatímco v šampionátu BP byl druhý za Piquetem.

Pak udělal první chybu v rozhodování, když při přestupu do F2 zvolil tým Theodore. Vše se obrátilo k lepšímu až v roce 1980, kdy nastoupil do nově budovaného Tolemanu. Vyhrál dva závody mistrovství Evropy (v Silverstone a Monze), zatímco jeho zkušený týmový kolega Brian Henton získal titul.

Tento úspěch inspiroval Toleman k postupu do F1 se zcela novým čtyřválcem turbo od Briana Harta. Jenže to bylo auto, se kterým se nedalo ani kvalifikovat (Derek to poprvé dokázal až v posledním závodě v Las Vegas). Warwick i Toleman se nicméně krůček za krůčkem zlepšovali.

V letech 1982 a 1983 se o Derekovi často mluvilo jako o velkém bojovníkovi, který má na víc, než mu dovolí málo výkonný motor Hart a špatné pneumatiky Pirelli. Proto nebylo žádným překvapením, že právě na něho padla v roce 1984 volba Renaultu. Měl zde nahradit Alaina Prosta, který odešel pro neshody na konci sezony, v níž do posledního závodu bojoval o titul. 

Trudné začátky s Tolemanem ho zocelily

Vše začalo skvěle, když hned při prvním startu v Riu Derek suverénně vedl - než mu praskly závěsy. To ještě netušil, že právě tehdy měl nejblíže k vítězství ve F1. Toho se nedočkal, nicméně druhá místa v Belgii a Velké Británii a další dvě umístění na třetí pozici potvrzovala, že Renault i nadále patří k nejlepším. Nebyl proto důvod pochybovat o jeho lepší budoucnosti. Jenže v zákulisí týmu došlo k řadě organizačních změn, které se brzy projevily velmi negativně a nakonec vedly vedení automobilky k rozhodnutí ukončit jeho činnost a pokračovat jen jako dodavatel motorů.

Warwick po odmítnutí Lotusem nastoupil u Toma Walkinshawa v týmu Jaguar do závodů sportovních prototypů. Do F1 se ale brzy vrátil díky tragédii, kdy při testování na okruhu Paula Ricarda zahynul Elio de Angelis. Jenže s tehdejším Brabhamem už neměl šanci na úspěch.

Sympaťák Derek se tak dalších pět let pohyboval ve světě formule 1, ovšem už jen se špatnými vozy, s nimiž se nikdy více nevrátil ani na stupně vítězů. Po nešťastné sezoně s Brabhamem odešel k Arrowsu. Zde v roce 1988 pravidelným dojížděním na bodovaných místech dokonce vyrovnal sedmým místem své nejlepší umístění v konečné klasifikaci mistrovství světa. 

Za volantem arrowsu ve VC Německa 1987

Nakonec se dostal i k vytouženému Lotusu, jenže to už byl v roce 1990 jen stín kdysi slavného týmu a s motorem Lamborghini paběrkoval. Derek tehdy zaujal svou odvahou. Na konci zahřívacího kola v Monze mu na výjezdu z Paraboliky zkolabovaly závěsy a tvrdě narazil do svodidla. Vystoupil ze zdemolovaného vozu, odešel do boxů a s rezervním autem se postavil na opakovaný start.

Pak podruhé opustil F1 a vrátil se ke sportovním vozům. Čekala jej další rána, když při závodě britského mistrovství F3000 v Oulton Parku zahynul jeho mladší bratr Paul, o němž byl přesvědčen, že má větší talent než on sám a jemuž (spolu s Nigelem Mansellem) hodně pomáhal.

Pouhý měsíc na to měl vážnou kolizi na Nürburgringu s jedním z vozů Sauber-Mercedes. Jean-Louis Schlesser tehdy za otřeseným Warwickem přiběhl s omluvou, že to nebyl on, ale jeho mladý týmový kolega. Očití svědci vzpomínají, jak Derek v doprovodu několika lidí od TWR Jaguaru přiběhl do stanu Mercedesu a chytil viníka za límec. Jochen Mass na něj křičel: „Dej mu Dereku ránu, ať si to pamatuje!“ Jenže Derek mu ránu nedal. Když odešel ze stanu, mládenec jen prohlásil: „Pitomej dědek...“ Tím hříšníkem byl Michael Schumacher.

O tom, že Derek neztratil nic ze svých jezdeckých kvalit, nemohlo být pochyb. Vždyť se v roce 1992 (ano, právě v roce, kdy se Mansell s Williamsem stal mistrem světa díky... Renaultu) byl spolu s Yanickem Dalmasem mistrem světa v závodech prototypů za volantem Peugeotu a vyhrál v Le Mansu. 

Vrchol kariéry představovalo vítězství ve 24 hodinách Le Mansu 1992

To mu dopomohlo vrátit se roku 1993 ještě jednou do F1 s vozem Footwork, což byl přejmenovaný Arrows. S ním dojel v Budapešti čtvrtý.

Později se Derek pustil do závodů cestovních vozů, ale to očividně nebyla jeho parketa, alespoň ne za volantem. V britském šampionátu dosáhl jediného vítězství v dešti v Doningtonu v roce 1998.

Našel zde ale pro sebe novou budoucnost, když se stal spolumajitelem týmu Triple 8. Ten založil v roce 1997 společně s Ianem Harrisonem a několika techniky, se kterými se poznal u Walkinshawova TWR. Jedním z nich byl i konstruktér John Gentry, s nímž spolupracoval už u Tolemanu a později byl jeho inženýrem u Renaultu a Brabhamu.

Za volant se Derek ještě vrátil spolu s dalšími veterány ve formuli Grand Prix Master. Kromě toho je majitelem tří prodejen nových aut.

rok vůz týmoví kolegové závody body umístění
1981 Toleman  Brian Henton   1   0 -
1982 Toleman Theodorico Fabi 10   0 -
1983 Toleman Bruno Giacomelli 15   9 14.
1984 Renault Patrick Tambay, Mario Andretti, Philippe Streiff 16 23   7.
1985 Renault Patrick Tambay, Francois Hesnault 15   5 14.
1986 Brabham Riccardo Patrese, Elio de Angelis 10   0 -
1987 Arrows Eddie Cheever 16   3 16.
1988 Arrows Eddie Cheever 16 17   8.
1989 Arrows Eddie Cheever, Martin Donelly 15   7 10.
1990 Lotus Martin Donelly, Johnny Herbert 16   3 14.
1993 Footwork Aguri Suzuki 16   4 16.