Zaniklé týmy - Footwork

Ani proměna Arrowsu ve Footwork nezbavila tým jeho prokletí. K úspěchu mu nepomohly japonské peníze, motor Porsche ani technika McLarenu. Nikdy se nedostal dál než ke snaze o zachování holé existence.

Wataru Ohaši vybudoval v Japonsku z kurýrní služby konglomerát, který působil v mnoha odvětvích - od dodavatelství přes restaurace až po stavební činnost. Svou činnost postupně rozšířil i do zahraničí - na Havaj, do Koreje, USA a Velké Británie. Od roku 1984 se název firmy změnil na Footwork Express.

V roce 1988 se Footwork stal sponzorem týmu Moonraker ve F3000 a Aguri Suzuki pro něj vyhrál japonský šampionát. Po neúspěšné sezoně v mezinárodním mistrovství s vlastním vozem v týmu vedeném Johnem Wickhamem (mj. s Damonem Hillem) se na konci roku 1989 Ohaši rozhodl koupit stáj F1 Arrows.

Ve vedení ponechal jejího zakladatele Jackieho Olivera a Alana Reese učinil finančním ředitelem. Jako jejich nadřízeného ale angažoval Johna Wickhama, který se ve F1 už objevil jako tvůrce týmu Spirit. K němu byl ještě přiřazen Jošihoko Nagata. V červnu pak byl od Onyxu získán jako technický ředitel Alan Jenkins. 

233239

Kooperace s Porsche vypadala nadějně, jenže motor nestál za nic. Na snímku Stefan Johansson v monopostu FA12. Foto: archiv

Na konci roku 1990 převzal Ohaši nad týmem úplnou kontrolu a přejmenoval jej na Footwork. Svět F1 šokoval tím, že za 35 milionů liber získal pohonné jednotky Porsche. Ve Stuttgartu právě skončili neúspěšný program IndyCar a proto měli volnou kapacitu.

Jenže když Jenkins v listopadu 1990 dostal první motory V12, okamžitě věděl, že je zle. V době, kdy se konkurence pohybovala na hmotnosti 135-150 kg, mělo Porsche 190 kg a slibovaných 500 kW (680 k) existovalo jen na papíře.

Tým nejprve vyjel s A11C, upraveným pro Porsche. Naděje, vkládané do originálně tvarovaného FA12, se ukázaly jako liché. První sešrotoval Michele Alboreto v Imole a druhý odepsal Alex Caffi v Monaku. Ten se navíc následně zranil při dopravní nehodě, takže za něj zaskočil Stefan Johansson.

Jenže pro Footwork-Porsche se ukázalo jako takřka nemožné projít kvalifikací. Motor Porsche byl těžký, nevýkonný, olej z něho tekl ze všech stran a jenom v Mexiku jich explodovalo sedm!

Před VC Francie nechal Oliver do vozu zabudovat osmiválec Cosworth DFR, připravený Brianem Hartem, a vyzval Porsche, aby vývoj motoru dokončilo. To se však nikdy nestalo. Nulový bodový zisk posílal stáj do předkvalifikací, ale ne všechno bylo špatně - například se podařilo v Milton Keynesu uvést do provozu vlastní aerodynamický tunel.

233242

Ani jezdec formátu Micheleho Alboreta nepomohl týmu na výsluní. Foto: DPPI

Pro rok 1992 Ohaši angažoval Aguriho Suzukiho a s ním i spolehlivé motory Honda Mugen V10. Alboreto s novým FA13 opět vrátil tým do středu pole. Přesto byl pro rok 1993 nahrazen Derekem Warwickem. Pro nový FA14 koupil Oliver od Rona Dennise systém aktivního pérování McLaren. Bohužel technici Footworku si se složitou technikou nevěděli rady, takže se vše opět změnilo v katastrofu. Warwick získal pár bodů, ale také dvakrát vážně havaroval.

Na konci roku už měli Ohašiho obchodní partneři dost věčných neúspěchů a týmu zastavili finanční podporu. V FA15 proto nahradil motor Mugen málo výkonný Ford V8. Přišli mladíci Gianni Morbidelli a Christian Fittipaldi, kterým spolehlivé auto pomohlo k několika bodovaným umístěním. Finanční situace týmu ale byla opět kritická.

Na konci roku 1994 odkoupili Oliver a Rees s pomocí banky Schwäbische Finanz & Unternehmensberatung od Ohašiho za 100 milionů dolarů zpět akcie týmu. Protože Eddie Jordan neschválil změnu názvu (což tehdy vyžadovalo souhlas všech účastníků MS F1), museli ještě dvě sezony pokračovat pod jménem Footwork. S Ohašim tým opustil i Wickham.

Jenkins použil pro nový FA16 finančně dostupný motor Hart a Oliver hledal jezdce, který vše zaplatí. Syn majitele továrny na hrací automaty Taki Inoue postupně dodal 4,5 milionu dolarů, které cestou z Japonska do Anglie prošly přes účty v bankách v USA a Švýcarsku...

233247

V samém závěru existence Footworku se s jeho autem svezl i Jos Verstappen. Foto: archiv

V létě musel Morbidelli, který vůz dokázal dostat na bodovaná místa, uvolnit kokpit lépe finančně zajištěnému Maxu Papisovi. Inoue se jako jeden z nejhorších jezdců všech dob zapsal do historie dvěma nehodami. V Monaku se nechal táhnout do boxů. Při tom měl kolizi s vozem pořadatelů a skončil hlavou dolů. Nešťastný Takačino neměl zapnuté pásy ani přilbu, takže bylo velkým štěstím, že nehoda neskončila tragicky. V Budapešti vyskočil na trati z porouchaného auta, vytrhl pořadateli hasicí přístroj, aby uhasil motor, a... srazila jej přijíždějící Tatra 613 záchranného systému Narex! Střet skončil pro Inoueho zlomenou nohou.

Během roku 1995 se objevil nový zájemce o tým Tom Walkinshaw, jenž s podporou firmy Castrol sliboval motory Mercedes-Benz. V březnu 1996 prodal Rees Walkinshawovi svůj podíl, takže ten získal kontrolu nad 40 % akcií. Jeho partner Peter Darnbrough vlastnil 11 %, zatímco Oliverovi zůstalo 49 %.

Během dubna spojil Walkinshaw tým se svou firmou TWR a přestěhoval jej do Leafieldu. Jenkins proto odešel a sezona se dokončila jen z povinnosti.

Ohašiho sen vytvořit z Footwork Expressu globální kurýrní společnost zmařila japonská finanční krize. V roce 2001 ohlásil Footwork bankrot a požádal o ochranu před věřiteli. Na konci téhož roku byli Ohaši a pět jeho společníků (jedním z nich byl Masato Inoue) uvězněni a obviněni z falšování hospodářských výsledků, díky kterému získali bankovní úvěry, jež používali pro vlastní potřebu. V roce 2009 byl Footwork Express s 5000 zaměstnanci převzat australským Toll Holdingem.

Zdroj: převzato z magazínu FORMULE