Díl čtrnáctý: Niki Lauda

Velká cena Německa se navždy vepsala do historie havárií, při které rakouský pilot málem uhořel. Přesto se Niki Lauda dokázal vrátit a ještě získat dva tituly mistra světa. Pauza mezi druhým a třetím byla dosud nejdelší v historii, sedm let.

Niki Lauda se narodil 22. února 1949 ve Vídni. Po několika neúspěšných sezónách v závodech formule 3 a sportovních vozů si vzal v bance úvěr, aby mohl startovat ve formuli 2 se starším Marchem a v roce 1971 se poprvé objevil i ve formuli 1 v domácí velké ceně na Österreichringu, tu ale nedokončil.

V následujícím roce nastoupil po boku Ronnieho Petersona, vůz 721X byl ale velice špatný a Lauda dosáhl nejlépe na sedmé místo. Alespoň vůz 722 pro formuli 2 byl konkurenceschopný a Niki vítězstvím v Oulton Parku dokázal, že má talent. Na konci roku jej ale March propustil.

Lauda tak odešel k BRM, i když za velice složitých a riskantních finančních podmínek. Na začátku sezóny předčil své kolegy, první body se dostavily v Zolderu a v Monaku dokonce dojel třetí, čímž vyřešil problémy se svým angažmá. V témže roce také úspěšně závodil se sportovním vozem BMW.

Pro rok 1974 si jej vyhlédlo Ferrari. Sezóna se vyvíjela slibně, Lauda dvakrát vyhrál a třikrát dojel druhý, většinu závodů ale nedokončil, což jej stálo titul.

Rakušan byl ale přesvědčen, že o rok později už bude nejcennější trofej jeho. A tak se také stalo. Za volantem nového Ferrari 312T s příčně uloženou převodovkou byl k neporažení, devětkrát vyhrál kvalifikaci, pětkrát závod (navíc triumfoval i v International Trophy) a stal se mistrem světa.

V sezóně 1976 se Lauda pustil do obhajoby. Dlouho to pro něj vypadalo slibně, z prvních deseti závodů vytěžil čtyři vítězství, dvě druhá a jedno třetí místo. Pak ale přišla těžká havárie na Nürburgringu, při které o vlásek unikl smrti. Vyvázl s těžkými popáleninami, které "zdobí" jeho tvář dodnes. V celkovém hodnocení nakonec skončil druhý.

Jenže i u Ferrari se našli tací, kteří pochybovali o tom, zda bude Lauda schopen ještě naplno závodit. K týmu přišel Carlos Reutemann, který měl být pro něj výzvou. Lauda ale všechny umlčel, když během sezóny 1977 desetkrát vystoupil na stupeň vítězů a stal se podruhé šampionem. Na konci roku navíc oznámil svůj odchod k Brabhamu.

S ním ale během následujících dvou let díru do světa neudělal. V roce 1978 většinu neviděl cíl, vyhrál alespoň ve Švédsku a Itálii, v roce 1979 to ale bylo ještě horší, když dokončil pouze dvě velké ceny.

Na dva roky se proto odmlčel a věnoval se svému podnikání v oblasti aerolinií, než se roku 1982 vrátil. Těžko říci, zda kvůli svému egu, penězům, nebo prostě jen proto, aby opět umlčel pochybovače.

John Barnard potřeboval někoho na vývoj svého inovativního McLarenu MP4 a Lauda byl tím pravým. Už při třetím startu v Long Beach s ním zvítězil, úspěch pak zopakoval i na Brands Hatch. Sezóna 1983 byla o poznání horší, Laudovi se vyhrát nepodařilo, navíc často ze závodů odstupoval.

V roce 1984 přišel k týmu Alain Prost a přestože Laudu výkonnostně předčil, Rakušan byl mnohem spolehlivější a s vozem McLaren MP4/2-TAG V6 díky dalším pěti výhrám slavil třetí titul své kariéry.

Podobně byly síly mezi piloty McLarenu rozloženy i v následující sezóně, Prost byl většinou rychlejší, kdežto Lauda volil taktičtější přístup. Nicméně, Rakušan většinu závodů nedokončil a obhajoba titulu se tak nekonala.

Své poslední vítězství získal na Zandvoortu, kde po nádherné bitvě udržel vedení před dotírajícím Prostem.

Na konci roku 1985 se Niki Lauda definitivně rozhodl pověsit helmu na hřebík a odejít z formule 1. V roce 1992 byl pozván k Ferrari jako konzultant. V roce 2002 působil v týmu Jaguar jako jeho šéf, dnes jej můžeme vídat při přenosech velkých cen na obrazovkách RTL.