Díl šestnáctý: Mario Andretti

Ve své třicetileté motoristické kariéře se stal Mario Andretti jedním z nejúspěšnějších amerických závodníků té doby, když většinu svého působení prožil na vysoké úrovni.

Mario Andretti se narodil 28. února 1940 v Itálii, do Spojených států se dostal, když jeho chudá rodina emigrovala. K rychlým kolům se dostal už jako malý kluk ve své rodné zemi, kde závodil spolu se svým dvojčetem Aldem.

V roce 1964 už v USA vyhrál šampionát krátkých rychlostních zkoušek. V témže roce také debutoval v závodech USAC. V následující sezóně získal jeden ze svých první titulů USAC/IndyCar a zároveň uspěl i v závodě na 500 mil v Indianapolis, když dojel třetí.

Další titul přidal v roce 1966, brzy poté poprvé vyhrál závod 500 mil Indianapolis. V tém době byl v Americe těžko k poražení.

Andretti ve svém mládí obdivoval Alberta Ascariho a proto chtěl závodit i ve formuli 1, kam vstoupil v roce 1968 v barvách týmu Lotus na poslední dvě velké ceny. Zázračným výsledkem byl zisk pole-position ve Velké ceně USA na Watkins Glenu.

Velká cena Španělska v Jaramě roku 1970 byla prvním závodem, který dokončil a rovnou z toho bylo třetí místo. Andrettiho starty s Lotusem a Marchem ale limitovala účast v závodech USAC. Se sportovními vozy se mu dařilo, když v roce 1970 vyhrál pro Ferrari závody na Sebringu a Watkins Glenu.

Pro rok 1971 pak dosáhl svého snu, když jej do formule 1 angažovalo právě Ferrari. Začátek ani nemohl být lepší, Andretti vyhrál úvodní Velkou cenu Jižní Afriky v Kyalami a poté i nemistrovský závod Questor GP.

V té době ale stále cestoval mezi formulí 1, USAC a závody sportovních vozů, se kterými v roce 1972 dosáhl velkých úspěchů, když spolu s Jackym Ickxem vyhráli čtyři závody za volantem Ferrari 312P.

V letech 1973 a 1974 se soustředil převážně na závodění v Americe, kde startoval s vozem Parnelli ve formuli 5000 a opět závodech USAC. Na konci roku 1974 dokonce s vozem Parnelli VPJ4 nastoupil do formule 1.

V témže voze závodil i v roce 1975 a na začátku roku 1976, než se Parnelli rozhodl formuli 1 opustit. Největším úspěchem bylo čtvrté místo z Velké ceny Švédska v Anderstorpu.

Andretti se vrátil ke stagnujícímu Lotusu, spolu s Colinem Chapmanem dali vítězný tým znovu dohromady a už na konci sezóny slavili v japonském Mount Fuji vítězství.

Nové vozy Lotus 78 a 79 s přísavným efektem měly nad ostatními převahu, v roce 1977 Andretti čtyřikrát vyhrál a skončil celkově třetí, o rok později už získal šest vítězství a stal se historicky druhým a zatím i posledním americkým mistrem světa formule 1.

V následujících dvou sezónách to ale byla úplně jiná písnička, Lotus zaznamenal velký výkonnostní propad a Andretti se zmohl pouze na jedno třetí místo v Jaramě. Pro rok 1981 proto přestoupil k Alfě Romeo, jenže ani s ní si nepomohl, vůz měl totiz velké nedostatky.

Andretti sice závodil s plným nasazením a týmového kolegu Bruna Giacomelliho jasně převýšil, jenže na špičku nestačil. Proto se v roce 1982 rozhodl pro návrat do USA, aby se plně soustředil na seriál IndyCar.

V roce 1984 pak získal titul. Byl to zároveň jeho poslední titul kariéry. V následujících deseti letech svedl mnoho zajímavých bitev, jeho bilance 407 startů, 52 vétězství a 66 pole-position je úctyhodná.

V následujících letech se Andretti zaměřil na 24 hodin Le Mans a pokusil se vyrovnat rekord Grahama Hilla, tedy získat titul mistra světa, výhru v Indianapolis a v Le Mans. Nejblíže byl v roce 1985, kdy vedl, ale nakonec po drobné kolizi dojel druhý. Další dva pokusy byly neúspěšné.

Rodina Andrettiových je napříč motorsportem velice známá, v současné době se nejvíce mluví o Marcu Andrettim, Mariovu vnukovi, který závodí v americké sérii IRL a mezinárodním formulovém poháru A1GP. Marco také bývá spojován s novým americkým týmem formule 1, USGPE.