Novinky

  • 03.07.2024 Neutral Andy Cowell vystřídal Martina Whitmarshe na místě ředitele Astonu

  • 02.06.2024 Bad Rob White po 20 letech odchází z Alpinu

  • 20.05.2024 Good Verstappen v neděli kromě Imoly opanoval také Nürburgring - v simulátoru

Facebook Instagram

Vždy scházelo udělat poslední krok

Vždy scházelo udělat poslední krok

Zatáčky Jarka Janiše

Jaroslav Janiš byl smolařem. Alespoň pokud jde o formulové závodění. Mnohokrát byl donucen změnit svoje plány, sotva rozeběhnuté projekty se rušily, nadějné šance zůstaly nevyužity. Svůj nesporný talent tak nemohl uplatnit v plné míře.

Šestnáctiletý mládenec zahájil kariéru v roce 1999 ve formuli Ford. Jednoduchý monopost bez jakýchkoliv aerodynamických prvků vypadal až primitivně. „Byl to ale ten nejlepší nástroj pro začátečníky,“ tvrdí Janiš. „Člověku vštípil cit pro auto. Měl ještě ruční řazení, při podřazování se musel dávat meziplyn. Ve vyšších kategoriích jsem si už jen zvykal na stoupající rychlosti a silnější přítlak.

Německému Eifellandu vyjel v mistrovství našich západních sousedů sedmé a pak druhé místo. Také se zdarem okusil zimní sérii formule Palmer Audi. Líbilo se mu v ní, jenže seriál vzápětí zanikl. Přesto vše nasvědčovalo tomu, že před rodákem z Olomouce se otevírají krásné perspektivy.

Rok 2001 přinesl strašnou ránu. Jarkův otec, bývalý vynikající motokrosař a motokárista a teď jeho nejbližší rádce a pomocník, tragicky zahynul při dopravní nehodě. V této sezoně vystřídal Janiš šest různých šampionátů a najednou pořádně nevěděl, jak dál.

Teprve na podzim svitla jiskřička naděje. V Monze zaskočil za Tomáše Engeho, odbývajícího si debut ve F1, v závodě F3000, představující poslední stupínek na cestě do nejlepší společnosti. Byl to obrovský krok kupředu a na nějaký skvostný výsledek nemohl pomýšlet. Rozhodně však nezklamal. 

Jarek Janiš bohužel nikdy nebyl ve správnou chvíli na správném místě se správným týmem. Foto: archiv

Život se pozvolna vrátil do normálních kolejí. V roce 2002 český talent řádil v evropské odnoži F3000. Stejná auta, identické předpisy, jen jednotlivé podniky nebyly součástí doprovodného programu F1. Na startu se potkával s Gianmariou Brunim, Augustem Farfusem, Romainem Dumasem. Kdo mohl tenkrát tušit, že o řadu let později jim bude nastavovat vozy!

Konečná třetí příčka byla skvělá. Však se také elitní stáj Arden o něj hodně zajímala. Jenže nakonec padlo rozhodnutí, že ve „velké“ F3000 bude napřesrok pokračovat s tuzemskou ekipou I.S.R. - Charouz. Z osmé pozice v závěrečné klasifikaci mohl mít radost. Björn Wirdheim ale pro Arden vyjel titul…

Když už motory na okruzích pomalu utichaly a vše se chystalo ke zdánlivému zimnímu spánku, zamířil Jarek na samotný jih Pyrenejského poloostrova. Jako druhý Čech v historii dostal příležitost otestovat monopost formule 1. V Jerezu mu tuhle šanci poskytl Eddie Jordan. Ve žlutém autě strávil plné dva dny, 3. a 4. prosince 2003. 

U bran ráje. Jarek v monopostu F1 Jordan během testů v Jerezu. Foto: Petr Dufek

Prověřovali jsme různá vylepšení aerodynamiky, předělaný diferenciál. Došlo i na dlouhý úsek, vyzkoušel jsem si kvalifikační režim. Mimo program také jízdu na mokru, protože přišel liják,“ vzpomíná na jeden ze svých životních zážitků. Časy mohl porovnávat s Nickem Heidfeldem a dodnes s pýchou v hlase dodává, že na vodě byl rychlejší než benjamínek Nico Rosberg, jehož nasadil Williams. „Traduje se, že mezi formulí 1 a F3000 nebyl tak propastný rozdíl. Není to úplně pravda. Hlavně aerodynamika a brzdy byly někde úplně jinde,“ vybavuje si.

Sen o postupu na samotný vrchol automobilového sportu trval jen chvíli. Jordan sháněl někoho, kdo by mu přinesl pořádný balík peněz. V tomto ohledu Janiš nemohl sloužit.

Bohužel ani záměr strávit další rok ve F3000 nevyšel. Místo toho přišly v roce 2004 nepříliš povedené účinkování v DTM a jedna zajímavá zkušenost. Jarek Janiš se stal prvním a definitivně jediným naším závodníkem, který nastoupil v zámořské sérii Champ Car. Svědkem jeho premiéry však nebyl žádný americký autodrom, nýbrž záludná trať v australském Surfer´s Paradise. Také náčiní stálo za to. „Neskutečně rychlé a přitom bez posilovače řízení,“ vysvětluje. 

Zajímavou zkušeností bylo svezení v zámořském seriálu Champ Car. Foto: archiv

Sám si ovšem více považuje následné testování v Sebringu. Zatímco u protinožců mu auto nabídl tým Dalea Coynea, nyní krotil plnokrevníka ze stáje Forsythe Racing, představující, spolu s organizací Paula Newmana a Carla Haase, absolutní špičku. Šlo mu to, jenže z toho nebylo zase nic.

Závěrečnou kapitolu formulové ságy psal pobyt v dalekém Japonsku. Formule Nippon Janišovi nesedla. Neustále se pral s technickými problémy a po třech pokračováních to vzdal. Ještě se objevil v A1 Grand Prix a dvou seriálech, používajících vysloužilé F3000. Jeho pozornost se ale už přesouvala jinam.

Angažmá v DTM předznamenalo další kariéru v uzavřených vozech. Foto: archiv

V GT vozech v roce 2009 vybojoval páté místo ve své třídě ve 24 hodinách Le Mans. Jezdil Le Mans a American Le Mans Series, FIA GT, Lamborghini Super Trofeo a naposledy vytrvaleckou 24h Series.

V současnosti ho už za volantem nevídáme. Z nadaného jezdce se stal vyhledávaný závodní inženýr. Jeho vědomosti a šikovnost pomohly Zakspeedu vyhrát ADAC GT Masters a stáji Rowe věhlasnou čtyřiadvacetihodinovku ve Spa-Francorchamps.

Jarkovi Janišovi je 36 let. Na automobilového závodníka to není žádný věk. Nesvrbí ho občas dlaně? „To víte, že bych se rád svezl. Povede se mně to občas při testování, kdy mohu uplatnit svoji předchozí praxi. Na plnohodnotný návrat to ale nevidím. Starám se o rodinu a těžko bych dával dohromady potřebné finance.

Příště: Erik Janiš

Zdroj: FORMULE.cz