Coughlan a Stepney byli jen uchazeči o zaměstnání.

Špionážní aféra týkající se týmu Ferrari dostala v pátek na okruhu Silverstone zcela jinou podobu. Honda totiž oznámila, že výkonný ředitel Nick Fry měl dohodu s Nigelem Stepney a Mikem Coughlanem.

Toto odhalení možná mění celou aféru v tom, že se v podstatě nejednalo o pokusy přenést důvěrné informace Ferrari Mclarenu, ale spíše o jakémsi plánu Stepneyeho a Coughlana vytvořit z Hondy „dream team“. Stále to však jsou spekulace.

Můžete nějak objasnit situaci týkající se Nigela Stepneyho a Mika Coughlana?

Hlavně si myslím, že lidé milují tajné dohody a různá spiknutí, nicméně tihle chlapíci chtějí podle mě pouze jen nějakou práci. Diskuze mezi námi probíhají a jsou to diskuze, které máme se spoustou jiných lidí.

V červnu vyšla na povrch záležitost ohledně „bílého prášku“. Jak jste na to reagoval – bylo vám to podezřelé nebo vás to jen zmátlo?

Nejspíše ani jedno z toho, když se totiž něco takového stane, říkáte si, o co tak asi mohlo jít? Nijak zvlášť se nás to netýkalo, prostě, jak už jsem řekl, dva chlápci přišli na pokec.

Zajímal jsem se, jak se vše ostatní má. Samozřejmě v Americe během velké ceny, když se o ty pověry začala zajímat i policie, podívali jsme se na to. Z naší strany jsme to možná zanedbali, ale to jen proto, že jsme neměli chuť se do toho ještě více zaplétat.

Velkou otázkou však zůstává, co se tedy uplynulý víkend stalo? Mclaren vydal v úterý odpoledne prohlášení, že propustili výše postaveného zaměstnance, jak jste reagovali? Říká se, že jste mohli odpovědět rychleji.

Nebyl důvod. Navíc je směšné tohle říkat. Mclaren to vypracoval v úterý, když jsem byl na cestě do Japonska. V tomhle případě nebyl důvod jim zavolat a říct, že bych si chtěl s tím zaměstnancem popovídat.

Myslím tím, že s lidmi by se mělo bavit důvěrně a ne, že hned zvednete telefon, abyste šli za zády volat jejich šéfům. To pak ztratíte hodně důvěry.

V prnvní řadě, Mclaren se hned nezmínil o Mikovi Coughlanovi, tak mi bylo trochu divné okamžitě brát telefon a volat. Za druhé jsem byl až do středy stále na cestě . Když jsem se ve čtvrtek odpoledne vrátil na Heathrow, bylo 16:00. Kolegyně z PR oddělení mě stručně obeznámila, jak se věci mají. Proto jsem zavolal Martinu Whitmarshovi.

V 17:00, tedy hodinu po mém příletu, jsem už volal Martinovi a říkám: „Teď když už to není takovou novinkou, navíc víme, že se jedná o Mika, buďme v pozoru, že mě navštíví. Nic nebylo nabídnuto, nic nebylo přijato.“

V pátek ráno jsem se potkal s Ronem a Jeanem, trošku jsme si o tom popovídali. Pro nás je to prostě záležitost mezi Ferrari a Mclarenem a pokud by FIA ráda viděla kopie našich emailů, bude nám více než potěšením jim je poskytnout. A klidně taky můžou přijít v 6 odpoledne. Poklábosíme

Chápu vaši pozici, nebyl jste informován a přesto jste o tom jednal. Z pohledu na věc ze situace Mclarenu jste byl v podstatě vtažen do děje, nemohl jste říct něco co by to ulehčilo?

Zase? Proč bych to měl dělat? Nedalo se s tím dělat nic.

A z pohledu vašich osobních vztahů s dalšími šéfy týmu, utrpěly nějak?

Ne tak docela, nejsem nijak zaujatý a i oni se tak chovají. Není důvod se tu bavit o někom, jehož jméno vylezlo na povrch. Oni mi nezavolají a neřeknou, chceme mluvit s jedním z vašich lidí

Ale ve skutečnosti už je to v pořádku po tom, co se v úterý věci změnily…

No, v pořádku by to bylo, pokud by Mclaren jmenoval určitou osobu, a to stále neudělal, jestli tomu správně rozumím.

Dobře, vy jste tu osobu jmenoval

To je jeden z mnoha, všichni, které jsem jmenoval, byli z těch, se kterými jsme dělali pohovor.