Ohlédnutí Martina Straky za polskými závody. Slovem i obrazem.

Jdete parkovištěm závodních strojů a ze sandálů máte přesýpací hodiny. Rozměry tiskového střediska sotva předčí metráž garsoniéry. V některých zatáčkách jsou místo festovních bariér terénní valy a na nich poházené staré pneumatiky.
No a co?

Tahle tři slova jsem si o uplynulém víkendu v Poznani říkal několikrát. No a co že se to tady neleskne jako na hypersupertrupermoderních okruzích z pera Hermanna Tilkeho.
Jasně, bezpečnost závodníků a diváků je na prvním místě, takže svodidel a plotů by mělo v Poznani být víc, ale zbytek tvoří osobité kouzlo polského autodromu. Podobně vůně jako letadla, co se každou chvíli vznášela k nebi z letiště Lawica. Na ranvej vidíte z první zatáčky…

V „tiskáči“ je sice těsno, ale atmosféra je málem rodinná. Co málem. Vždyť v útulné místnosti voněla po celou dobu závodění káva, oplatky, zákusky. Zkrátka jako na návštěvě. Jako u dobrých známých v obýváku. Paní domu, tisková šéfka Teresa Cichacka, vládne svému hájemství s přehledem a elegancí. Vše klape. „Denně sem dojíždím z vesnice za Poznaní, nevím co je volný víkend, ale neměnila bych,“ říká pressoficírka.

Padáme smíchy, když diskutujeme o zákoutích polského jazyka a češtiny. To už je uvnitř i Teresin kamarád, fotograf Grzegorz zvaný Shrek. Jak jinak, obrovský úspěch má překlad českého slova hledat… S kolegy z www.ceskeokruhy.cz a s místními se výborně bavíme. Poznaňský okruh připomíná autodrom v mexickém Leonu. Oba jsou malé areály, regionální a tak trochu plné písku a historie… Podobné je to i s lidmi. Jsou srdeční a nad věcí. Mexikáni stejně jako Poláci.

„Tomasz Kostka zajechal nowy rekord toru!!!“ vykřikla Teresa po sobotním Sprintu české Divize 4. A okamžitě řešila, jak tu informaci dostat k polským médiím. Jen doklad člověka na svém místě. To už s Andrzejem Górczyńskim, redaktorem Velkopolského týdeníku vzpomínáme na první dotyk Poznaně s formulí 1.

Psal se rok 1979. Mezinárodní federace FIA zvažovala zařazení některé země tehdejšího socialistického tábora do kalendáře formule 1 a Polsko bylo jedním z kandidátů. I proto, že právě v Poznani byl autodrom (od roku 1977 a dodnes jediný v zemi), který odpovídal tehdejším předpisům FIA. S delegací FIA přijel v červnu 1979 do Poznaně i tým Kanaďana Waltera Wolfa, který pro testovací jízdu zapůjčil monopost Wolf WR5 polskému jezdci Andrzeji Jaroszewiczovi.

Byl to tenkrát šok, dostat formuli 1 přes „Železnou oponu“. Jaroszewicz platil v 70. letech minulého století za velmi dobrého jezdce rally. Byl také synem polského premiéra z let 1970-1980 Piotra Jaroszewicze… Byť šlo tenkrát spíše jen o dotek se světem Grand Prix, byl Jaroszewicz prvním Polákem, který řídil formuli 1. Dnešní hvězda F1 Robert Kubica tenkrát nebyl na světě.

„Byl jsem tehdy u toho. Pomáhal jsem místnímu panu hlasateli. Při havárii na ploché dráze přišel o nohu, tak jsem jej vždy zvedal z komentátorské židle. Byla to pro mě pocta, byl to totiž Pan komentátor,“ vzpomíná Górczyński.
Tomáš Kostka s Mercedesem Benz C-Klasse v Charouzových barvách překonal rekord ještě v neděli a polští novináři stáli ve frontě na rozhovor se zlínským závodníkem. Češi patřili ve středoevropských závodech k nejúspěšnějším. Fanoušci tleskali také Gábriele Jílkové. Šestnáctiletá pilotka zvítězila jako první dáma v historii v Divizi 3.

S jejím triumfem skončil i program závodního víkendu. Na cestě domů jsme s kamarády probírali uplynulé dva dny a shodli se na tom, že Tor Poznań by měl v kalendáři českého mistrovství zůstat. Stářím a vším co k tomuto slovu patří sice zaostává za nejmodernějšími okruhy světa, taky za Brnem a Mostem.
Ale má šmrnc. Pro závodníky stejně jako novináře a fotografy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Váš Martin Straka, Týdeník Sedmička