Novinky

  • 13.03.2024 Neutral Massa kvůli ne-titulu žaluje FIA a FOM o dvě miliardy korun

  • 20.02.2024 Good Takuma Sato je výkonným poradcem Honda Racing Corporation

  • 13.02.2024 Good FIA má nového technického ředitele monopostů - Jana Monchauxe

Facebook Instagram

Nešťastným číslem velkých cen byla dlouho osmička

Nešťastným číslem velkých cen byla dlouho osmička

Smutná série se přerušila až před 40 roky

Roky končící číslem osm si připomínáme z nejrůznějších důvodů. Je zajímavé, že se výrazně zapsaly i do historie velkých cen. Mnohdy jsou bohužel spojeny s tragédiemi.

Ještě před jejich vznikem se na prvního máje 1898 jel závod v okolí francouzského Perigeux. Markýz de Montaignac s vozem Landry-Beyroux po dvou kilometrech dojel vozítko Parisienne, startující minutu před ním. Pokusil se jej předjet, ale na nerovném povrchu neudržel řídicí páku v ruce. Při rychlosti asi 30 km/h ztratil nad autem kontrolu a zavadil o přední kolo Parisiennu. Obě vozidla přelétla příkop a skončila na poli. Jezdci a mechanici zůstali přimáčknuti pod nimi. De Montaignac a mechanik z vozu Parisienne zemřeli na místě, de Montaignakův spolujezdec podlehl zraněním po třech dnech. Byla to první nehoda s následkem smrti, která byla při automobilových závodech zaznamenána.

Počátkem července 1908 se potřetí konala Velká cena Francie. Trať u Dieppe lemovalo více než 300 000 diváků, šokovaných prvním triumfem německých vozů Mercedes. Po osmi kolech z deseti praskla u Panhard&Levassoru známého motocyklového závodníka Henriho Cissaka pneumatika. Stalo se to na rovince mezi Fresnoy a Sept-Meules, kde vozy dosahovaly rychlosti 140 km/h. Vůz vylétl vlevo mimo trať, převrátil se, narazil do můstku a vznesl se do dvoumetrové výšky. Nakonec skončil na kolech, ale vojáci, kteří přiběhli na pomoc, nalezli Cissaka i jeho mechanika Schaubeho už mrtvé. Stali se prvními, kteří přišli o život při velké ceně.

V září 1928 se v Monze uskutečnila Velká cena Evropy. Emilio Materassi s vozem Talbot opravoval v depu řízení a doháněl ztrátu. V 18. kole dojel na výjezdu z Jižní zatáčky (dnes je zde zatáčka Parabolica) Forestiho s bugatti. Při tom se jejich kola lehce dotkla. Talbot se stočil napříč silnicí, prorazil bariéru a proletěl takřka 200 metrů prostorem, ve kterém byli diváci. Při nehodě zahynul nejen Materassi, ale i 22 přihlížejících. Byla to největší tragédie, ke které došlo od závodu Paříž-Madrid v roce 1903, a byla překonána až katastrofou v Le Mans roku 1955. Závod ale nebyl přerušen a stal se do té doby nejrychlejší velkou cenou historie s průměrnou rychlostí 159 km/h.

Rok 1928 se černým písmem zapsal i do historie motorsportu u nás. Při druhé Velké ceně Německa na Nürburgringu totiž v červenci po zdánlivě nevinné nehodě u Bergwerku přišel o život Vincenc Junek. Téhož dne zahynul i Ernst von Hollé.

Na konci ledna 1938 se na dálnici mezi Frankfurtem nad Mohanem a Darmstadtem snažily německé týmy Mercedes-Benz a Auto-Union o překonání rychlostních rekordů v různých kategoriích. V mrazivém počasí zřejmě pod náporem bočního větru ztratil v rychlosti kolem 430 km/h jeden z nejlepších jezdců velkých cen té doby Bernd Rosemeyer kontrolu nad svým autounionem a při havárii zahynul.

Počátkem dubna téhož roku při slavném podniku Mille Miglia jeden závodník zřejmě usnul za volantem a jeho Lancia Aprilia v Boloni vjela do diváků. Fašistické orgány se rozsah tragédie snažily ututlat, takže se jen odhaduje, že o život přišlo nejméně deset lidí.

Fanoušci tehdy umírali i na anglickém autodromu Brooklands, kde John Paul přelétl s hořícím vozem Delage ochranný násep. Na místě zůstal jeden mrtvý, ale další později podlehli popáleninám. Byl mezi nimi i konstruktér vozů ERA Murray Jamieson.

Při tréninku na Velkou cenu Evropy 1948 na švýcarském okruhu Bern-Bremgarten pršelo. Při nehodě se nejprve zabil motocyklový závodník Omobodo Tenni. Pak v rychlosti 180 km/h narazil do sloupu Achille Varzi (44) s alfou romeo. Legendární veterán jel bez přilby a utrpěl těžká zranění hlavy, kterým podlehl v náručí svého přítele Louise Chirona. Nešťastný víkend završila nehoda Švýcara Christiana Kautze, který zahynul při nehodě vozu Maserati v Eymatt Kurve.

V roce 1958 mohli v Maranellu slavit titul mistra světa F1. Moc důvodů k radosti ale nebylo. Začátku další sezony se totiž nedožil ani jeden z trojice, která původně hájila rudé barvy. V červenci v Remeši svedli tvrdý souboj Mike Hawthorn s Luigim Mussem. Musso (34) byl příliš rychlý v zatáčce Muizon a v následující Courbe de Calvarie vyletěl z trati. Byl převezen do nemocnice, kde podlehl těžkému zranění hlavy.

O měsíc později na Nürburgringu Hawthorn pro změnu bojoval se svým blízkým přítelem Peterem Collinsem, když je předjel Tony Brooks s vozem Vanwall. Collins (27) jej pronásledoval, ale po zbrklém útoku vylétl v zatáčce Pflanzgarten do lesa a na místě nehody zemřel.

O titulu pro Hawthorna se rozhodlo v říjnu při Velké ceně Maroka. V jejím závěru se po poruše motoru ocitl v plamenech vanwall Stuarta Lewis-Evanse. Jezdec s hořící kombinézou z něj vyskočil, ale vydal se opačným směrem, než byli hasiči. Po převozu do nemocnice v Casablance jej nechali několik hodin sedět v čekárně. Jeho manažer Bernie Ecclestone marně hledal způsob, jak jej přepravit do Anglie, a Lewis-Evans po šesti dnech nedbalé péče zemřel.

Mistr světa Mike Hawthorn (30) se na konci tragické sezony rozhodl skončit s aktivní činností. Jenže už v lednu 1959 při nesmyslně rychlé jízdě u Guilfordu havaroval s osobním jaguarem a náraz do stromu nepřežil. 

Mike Hawthorn při tragické Velké ceně Maroka 1958 získal titul a skončil se závody  

Také rok 1968 přinesl smrt čtyř jezdců F1. Neblahá série začala 7. dubna při závodě F2 na Hockenheimringu. Pravděpodobně po defektu pneumatiky ztratil kontrolu nad svým lotusem Jim Clark (32) a vylétl mezi stromy, o které se vůz roztříštil. Vítěz novoroční Velké ceny JAR, dvojnásobný mistr světa a nejlepší závodník své éry byl na místě mrtev.

Jim Clark za volantem Lotusu-Ford po vítězství v novozélandské Lady Wigram Trophy počátkem roku 1968  

Clark měl původně startovat v Brands Hatchi s prototypem Ford. Tam jej nakonec nahradil Mike Spence. Ten místo něj usedl i do turbínového lotusu při testech v Indianapolisu. Z nezjištěných důvodů náhle vybočil z přímého směru a tvrdě narazil do zdi. Pravé přední kolo se utrhlo a zasáhlo jezdce do hlavy. Spence (32), který o rok dříve jezdil s vozem B. R. M. F1 v Brně, po několika hodinách zemřel. Přišel o život přesně měsíc po Clarkově smrti.

Mike Spence jel v Brands Hatchi místo Clarka s prototypem Ford a poté jej nahradil i v turbínovém lotusu  

Utekl další měsíc, když svět zaskočila informace, že ze závodu do vrchu v německém Rossfeldu se nevrátil Ital Lodovico Scarfiotti (35). A bylo to znovu sedmého, tentokrát července, když se jela v Rouenu Velká cena Francie. V ní poprvé startoval ostřílený borec z vytrvalostních klání Jo Schlesser (40) s nevyzkoušeným vozem Honda. Ve třetím kole nezvládl těžko ovladatelný automobil v zatáčce Nouveau Monde. Honda s hořčíkovým šasi začala hořet a Schlesser neměl šanci na přežití. 

Lulu Scarfiotti za volantem Cooperu-B. R. M. při své poslední velké ceně v Monaku 1968  

V roce 1978 postrádaly vozy Lotus-Ford, jako první těžící z principu přísavného efektu podlahy, rovnocenné soupeře. Na základě interní dohody si pro titul suverénně kráčel Mario Andretti, ale Ronnie Peterson ukazoval, že by dokázal být rychlejší. V Monze musel startovat s rezervním starším monopostem. Startér Gianni Restelli dal pokyn ke startu ve chvíli, kdy auta vepředu už stála na roštu, ale ta z posledních řad byla ještě v pohybu po zaváděcím kole. Také toho využila, takže vznikla velká tlačenice a došlo k hromadné kolizi.

Za jejího viníka byl označován Riccardo Patrese, ale filmové záběry mluví mnohem více proti Jamesu Huntovi. Ve skrumáži vozů začal deformovaný Petersonův lotus hořet. Jeho kolegové jej rychle vyprostili, ale trvalo dlouho, než mohl být naložen do záchranky, která stála za svodidly. Byl odvezen do nemocnice s vážnými zraněními nohou a zlomeninou ruky. Kromě něho utrpěl těžký úraz hlavy po zásahu vlastním kolem i veterán Vittorio Brambilla. Druhého dne se rozšířila neuvěřitelná zpráva, že Ronnie Peterson (34) zemřel. Lékaři mu začali operovat zraněné nohy, ale došlo k tukové embolii, která způsobila smrt. 

Ronnie Peterson na cestě za posledním vítězstvím v Rakousku krátce před Monzou  

Ronnieho předchůdcem u Lotusu a jeho blízkým přítelem byl krajan Gunnar Nilsson (30). Ten měl v roce 1978 nastoupit u Arrowsu, ale v zimě u něho lékaři objevili rakovinu. Gunnar osudu statečně čelil, ale měsíc po Petersonově smrti zákeřné nemoci podlehl. 

Gunnar Nilsson rok před smrtí

Tím tato neveselá bilance naštěstí končí. Piloti F1 ovšem umírali i dál, jak při velkých cenách, tak v automobilech jiných kategorií, v troskách letadel či rychlých člunů. Ale jejich počet se bohudík neustále snižoval. Prokleté osmičky pak vyšly už úplně naprázdno. Doufejme, že tomu tak bude i nadále.