Zaniklé týmy - Hesketh

Lord Thomas Alexander Fermor-Hesketh, třetí baron z Heskethu, se už v šestnácti letech rozhodl, že nebude marnit čas studiem a pustil se do obchodování s ojetými auty. Po dvou letech se vydal do Kalifornie sbírat zkušenosti v jedné investiční bance a krátce obchodoval s akciemi v Hongkongu.

V roce 1971 se vrátil do Anglie a založil společnost Hesketh Finance. Se završením věku 21 let se stal dědicem obrovského majetku Heskethů včetně rodinného sídla Easton Neston, obklopeného rozsáhlými pozemky. Byl jedním z nejbohatších Britů a přemýšlel, co dělat.

Z Bhútánu se tehdy vrátil jeho kamarád Anthony Horsley, přezdívaný Bubbles. Ten jej před lety seznámil se svým přítelem Frankem Williamsem, jeho ženou Sarah a Piersem Couragem. Mladý Alexander s nadšením hltal Piersovy historky ze závodů. A protože Easton Neston je nedaleko Silverstone, lord se rozhodl založit závodní tým. 

231045

Auto bez reklam a v britských barvách - to byl Hesketh v roce 1974, Foto: DPPI

Nejprve pořídil monopost formule Ford pro Bubblese, ale pro jeho majestátní postavu to bylo moc malé auto. Lepší to nebylo ani s formulí 3. Při pokusech ve F3 se seznámili s Jamesem Huntem, kterého po sérii nehod vyhodili od týmu March. Často havarující dlouhovlasý mladík zapadl do party a stal se jezdcem týmu Hesketh Racing. Ten na britských okruzích budil poprask, když své členy včetně mechaniků ubytovával v nejlepších hotelích a v boxech měl k osvěžení neustále připraveno dokonale chlazené šampaňské Dom Perignon.

Poté, co Horsley i Hunt rozbili v Brands Hatch oba vozy Dastle F3, rozhodli se Horsley a Hesketh hledat štěstí ve vyšší kategorii. Pro rok 1973 najal Hesketh vůz Surtees TS15 formule 2 a půjčil si Surtees TS9B F1. Ani ve F2 sice neuspěli, ale Hunt překvapil třetím místem při nemistrovském Závodě mistrů vozů F1 v Brands Hatch.

Jeho lordstvu to bylo rázem jasné - nebude se zdržovat ve F2 a vstoupí rovnou do mistrovství světa. Nechalo si ušít sadu košil s nápisem Le Patron, od Maxe Mosleye koupilo nový vůz March 731 (což byl jen překarosovaný rok starý 721G) a vyrazilo do Monaka. Tam vzbudila pozdvižení jeho majestátní jachta (v roce 1973 něco takového ještě nebylo obvyklé) i vůz bez sponzorských nápisů, jen v britských barvách - bílý s červeným a modrým pruhem.

Spolu s autem získal Hesketh i mladého technika Harveye Postlethwaiteho. Vozy March toho roku nestačily na soupeře a ten Heskethův se navíc musel spokojit jen s pneumatikami Firestone, které tehdy neměly proti goodyearům šanci. Jenže odepisovaný jezdec v amatérském týmu s autem upraveným nezkušeným inženýrem jel chvíli na bodovaném místě. Ve Francii už byl v cíli šestý, v Silverstone čtvrtý, v Zandvoortu třetí a sezonu uzavřel druhým místem v USA. 

231048

James Hunt ve společnosti Nikiho Laudy a Claye Regazzoniho na nejvyšším stupínku VC Nizozemska 1975. Foto: DPPI

To už lordovo nadšení světem F1 postoupilo do vyšší fáze. Stáje v Easton Nestonu proměnil v dílnu, kde Postlethwaite začal se stavbou vlastního monopostu Hesketh 308 a zahájil přípravy na (nikdy nerealizovanou) výrobu motoru V12.

Nový vůz dostal Hunt při premiéře v Brands Hatch na pole position a hned na to vyhrál v Silverstone (obojí byly závody nezapočítávané do MS). Ve velkých cenách jej ale pronásledovaly poruchy a pneumatiky Firestone byly stále větším hendikepem. Přesto tři třetí místa stačila Huntovi na obhájení osmé pozice v MS.

V roce 1975 se ukázalo, že ani zdroje mladého lorda nejsou bezedné. Náhle potřeboval sponzory, zkrátil rozpočet týmu a začal pronajímat druhý vůz tomu, kdo si sehnal peníze. Tým tehdy vyvolal pozornost i prvním pokusem o merchandising ve F1. Jenže prodejci medvídků a šál s nápisem Hesketh byli vykazováni z okruhů...

Nedostatek peněz se ale neprojevil na výkonnosti. Hunt, nyní už také s pneumatikami Goodyear, patřil k nejlepším. A když v Zandvoortu chytře včas vyměnil pneumatiky na osychajícím povrchu, dostal se do vedení. Dokázal odrazit útok Nikiho Laudy s ferrari a dojel si pro první vítězství. Lord seděl doma u televize a do Zandvoortu narychlo přiletěl až na konec závodu. Hunt přidal ještě tři druhá místa a skončil v MS celkově čtvrtý.

231057

S heskethem se nedokázala kvalifikovat ani Divina Galicaová v Argentině 1978. Foto:DPPI

Postlethwaite tehdy u verze 308B zkoušel vpředu pérování pryžovými bloky Aeon. K tomu se vrátil i u radikálně změněného 308C s menší čelní plochou, ale také málo tuhým šasi. Jenže Horsley nedokázal splnit termín pro zajištění sponzorů a na konci sezony 1975 jeho lordstvo oznámilo odchod z F1. Vozy 308C koupil Frank Williams pro svůj tým, v němž se jeho společníkem stal Walter Wolf. Tam zamířili i Postlethwaite a řada dalších zaměstnanců Heskethu.

Horsley nicméně udržel tým Hesketh Racing při životě i bez lordovy pomoci. Guy Edwards a Harald Ertl zajistili sponzory a Nigel Stroud postavil na bázi 308B nové jednoduché auto 308D. To v roce 1977 předělal Frank Dernie na 308E s radikálně změněným tvarem.

Během tří let se v týmu vystřídala řada jezdců s nejrůznějšími sponzory. Nejvíce peněz přinesli Ruppert Keegan a jeho rodinná letecká společnost British Air Ferries, ale ani to nestačilo. Největším problémem pro všechny bylo dokázat se alespoň kvalifikovat do závodu. To se nepodařilo mimo jiné ani bývalé sjezdařce Divině Galicaové.

Během roku 1978 Horsley v tichosti činnost týmu Hesketh Racing ukončil. Po odchodu Hunta si už nepřipsal ani bod. Firma Hesketh Motors ale ještě řadu let patřila k nejvyhledávanějším specialistům na přípravu motorů Ford Cosworth DFV pro F1 i vytrvalostní závody.

Lord Alexander Hesketh se stal v roce 1986 členem horní sněmovny, v níž zastával řadu významných funkcí. Později se stal i prezidentem britského klubu závodních jezdců BRDC. V roce 2006 prodal Easton Neston. Jako filmová postava se objevil, v podání Christiana McKaye, ve slavném snímku Rivalové.

Zdroj: převzato z magazínu FORMULE