Novinky

  • 06.04.2020 Good Virtuální VC Vietnamu vyhrál Charles Leclerc

  • 04.04.2020 Neutral Nedělní virtuální VC Vietnamu se zúčastní i exmistr světa F1 Jenson Button

  • 03.04.2020 Neutral Řady účastníků nedělní virtuální VC Vietnamu rozšířil Antonio Giovinazzi (Alfa Romeo)

Facebook Instagram

Mazaného soukromníka se bálo i Ferrari

Mazaného soukromníka se bálo i Ferrari

Zaniklé týmy F1 - Walker

Rob Walker vedl první soukromý tým, který vyhrál velkou cenu F1, a to dokonce devětkrát. Významně se zasloužil o komercializaci motoristického sportu.

Robert Ramsay Campbell Walker, všeobecně přezdívaný Rob, pocházel z bohaté skotské rodiny výrobců whisky Johnnie Walker. Bylo mu sedm, když v Boulogne ve Francii viděl poprvé automobilový závod a vášeň pro rychlost už jej neopustila. Během studií na univerzitě v Cambridge se naučil i létat. V roce 1939 si koupil vůz Delahaye. Závodil s ním v Brooklands a vydal se také do Le Mans, kde dojel devátý.

Za války nastoupil k námořnictvu jako pilot. Po válce se vrátil k závodům, ale zjistil, že není dost dobrým jezdcem. Proto se rozhodl nasazovat vozy pro jiné.

Jeho prvním jezdcem se stal Tony Rolt. Walkerův tým startoval v britských závodech, dokonce se objevoval i ve Velké ceně Velké Británie. Walkerovy vozy nepoužívaly tradiční British racing green, ale byly modré s bílým pruhem napříč přes příď, tedy v barvách Skotska.

Vše dostalo profesionální podobu v roce 1956 s příchodem nové F2/1500 cm3. Walker pro ni koupil vůz Cooper a o rok později finančně pomáhal při vytvoření továrního týmu Cooper s Jackem Brabhamem. Jejich cesty se rozešly, když si Brabham chtěl svůj vůz připravovat sám, zatímco Walker k tomu měl vynikajícího technika a mechanika Alfa Francise.

Stirling Moss míří s lotusem stáje Roba Walkera za vítězstvím ve VC Monaka 1960. Foto: archiv

Koncem roku 1957 se na Walkera obrátil nejlepší britský závodník Stirling Moss s prosbou, aby mu připravoval vůz pro F2, zatímco ve F1 jezdil s vozem Vanwall. Protože se Vanwall nepřihlásil do VC Argentiny 1958, zajistil si Moss od pořadatelů peníze na dopravu vozu do Buenos Aires a dohodl se s Walkerem, aby mu připravil Cooper F2, ale s dvoulitrovým motorem.

Argentinci byli nejprve v šoku z vozítka, které vyložili z letadla. Další šok zažili, když Moss, který závod absolvoval bez výměny pneumatik, porazil favorizované Ferrari a Maserati. Walker se proto rozhodl vůz nasazovat I do dalších závodů F1 a Maurice Trintignant s ním vyhrál hned následující VC Monaka.

Když Vanwall skončil se závody, stal se Moss Walkerovým jezdcem na plný úvazek. V roce 1959 s Cooperem-Climax vyhrál v Portugalsku a poté senzačně i v Monze. Do posledního závodu bojoval o titul a nakonec podlehl Brabhamovi s továrním cooperem.

Walker začal s Alfem Francisem a Valeriem Colottim stavět vlastní vůz, ovšem Mosse okouzlilo lehké vozítko Lotus. Walker mu jej koupil a Moss s ním vyhrál v Monaku. Jenže pak se Moss vážně zranil ve Spa.

V roce 1961 vstoupila v platnost nová F1 s motory 1500 cm3 a šestiválcová ferrari se stala neporazitelnými. Moss s Walkerovým lotusem se čtyřválcovým Climaxem přesto senzačně zvítězil v Monaku a na Nürburgringu. Při Velké ceně Velké Británie vyslal Walker na trať revoluční vůz Ferguson s pohonem všech kol, který postavil Tony Rolt, a krátce na to s ním Moss vyhrál Zlatý pohár v Oulton Parku. 

Revoluční Ferguson s pohonem všech čtyř kol. Foto: archiv

Na jaře 1962 se Moss opět vážně zranil (nikoliv s Walkerovým autem) a posléze skončil se závody. Do týmu se vrátil veterán Trintignant a Walker hledal nové talenty. Jenže s jeho vozy smrtelně havarovali Ricardo Rodríguez v Mexiku a motocyklista Garry Hocking v JAR. S Joakimem Bonnierem a později s Josephem Siffertem už byl Walkerův tým jen do počtu.

Pro rok 1968 si Walker zajistil motor Ford Cosworth. Zprvu jej chtěl instalovat do šasi Cooper, ale nakonec získal Lotus 49. Pro VC Velké Británie sehnal i novou verzi 49B a Siffert s ní po souboji s Amonem (Ferrari) zvítězil. Až do konce roku 1969 pak patřil Seppi k nejrychlejším.

Rob Walker svůj tým nefinancoval z dědictví. Měl smlouvy se subdodavateli a byl mistrem v jednání o výši startovného s pořadateli, v čemž mu samozřejmě pomáhalo jméno Stirlinga Mosse. Starty ve F1 financoval z příjmů z F2 a dalších závodů. A když se na konci roku nepodařilo pokrýt všechny náklady, prodal jeden ze svých domů. Koupil jich dohromady 45 za pár liber a pak je s velkým ziskem rozprodával jednotlivě. 

Reklamami polepený Lotus 49B Josepha Sifferta v Monte Carlu 1969. Foto DPPI

Jeho obchodní schopnosti jej dovedly do čela asociace konstruktérů FOCA (původně F1CA), která vznikla v roce 1963 jako zájmová organizace britských týmů pro jednání s pořadateli o startovném. Jakmile se v roce 1968 uvolnil přístup k reklamám na vozech F1, objevil se Walkerův lotus okamžitě jako první ověšen samolepkami.

Na konci roku 1970, kdy poskytoval servis Grahamu Hillovi, který se vracel po těžkém zranění nohou, Walker usoudil, že nemá smysl soupeřit s továrními týmy, disponujícími pětinásobným rozpočtem. Proto uzavřel tříletou smlouvu s Teamem Surtees. S Big Johnem nebyla snadná spolupráce, ale Walkerovi přinesla přátelství s Mikem Hailwoodem. Proto se v roce 1974 podílel na přípravě jeho vozu v rámci druhého týmu McLarenu.

V roce 1976 se krátce vrátil jako partner týmu Harryho Stillera, který připravoval vůz Hesketh pro Alana Jonese. Naposledy se Rob Walker ve F1 angažoval roku 1977 coby poradce týmu Waltera Wolfa.

V následujících letech na závodech působil jako novinář. Až když mu v 90. letech začalo cestování dělat potíže, zůstal na rodinném statku Nunney Court v Sommersetu.

Rob Walker zemřel v roce 2002 ve věku 84 let.

Zdroj: Převzato z magazínu FORMULE

Komentáře ke článku