Motorsport před 40 lety - 26. díl.

Colin Chapman k polovině sezony uznal, že jeho nový Lotus 76 není onen „world beater“, kterým měl být a svým jezdcům nechal znovu připravit osvědčené typy 72 z roku 1970. A Ronnie Petrson dokázal ještě v roce 1974 s vozem tak starého konceptu vyhrávat Grand Prix.

- Začátkem července 1974 zavítal cirkus F1 poprvé na nový okruh Dijon-Prenois. O trati v Burgundu na jihovýchodě Francie se vědělo jen to, že byla velmi krátká a účastníkům se jako místo konání velké ceny Francie příliš nezamlouvala. Po kvalifikaci se na pole-position usídlilo známé jméno: nový superstar F1, Niki Lauda postavil své Ferrari časem pod jednu minutu (58,79s!) znovu na pole-position. Rakušan se tím definitivně dostal u Scuderie na post číslo 1, kolega Regazzoni mu zjevně nestačil. Vedle Laudy se totiž překvapivě postavil Ronnie Peterson a za Švédem se umístila senzace kvalifikace, Tom Pryce na Shadowu DN3. Třetí řadu za Regazzonim tvořily McLareny Fittipaldiho a Hailwooda. Na krátkou trať (později byla prodloužena dodatečnou smyčkou) připustil pořadatel do závodu jen 22 vozů a v neděli tedy muselo osm nekvalifikovaných pilotů přihlížet.

Bezprostředně po startu, při kterém havarovali Hunt a Pryce, začal Lauda zbytku pole ujíždět. Ale jen po několik kol. Druhý Peterson najednou začal lídra dotahovat a povedeným manévrem v první zatáčce 17. kola posunul svůj JPS-Lotus do vedení. Zatímco Švédův vůz začínal kolo od kola „sedět lépe“, musel se Lauda vypořádat s vibracemi předního kola, které se v průběhu závodu zhoršily natolik, že Niki pořádně neviděl na trať. Rakušan ovšem dokázal, že nadobro dozrál ve velkého šampiona tím, že přeci dojel druhý. Tím převzal od Fittipaldiho prvenství v celkové tabulce. Brazilec měl totiž tentokrát smůlu: po 27 kolech byl čtvrtý, když se mu rozbil motor. Pro třetí místo si dojel Regazzoni před Scheckterem, Icxem a Hulmem.

- Do Dijonu se mimo jiné přijeli podívat i Roger Penske a jeho týmový manažer Heinz Hofer. Američan opatrně připravoval svůj útok na formuli 1 a ve Francii se chtěl obeznámit s průběhem závodu Grand Prix. A nejen to: pro svůj nový vůz, který před několika dny představil v Pennsylvánském Readingu, hledal špičkového jezdce. Penske se zajímal především o Petersona, Ickxe a Masse. Prototyp Penske PC1 byl Rogerovou první „vlastní“ kostrukcí a byl představen v tradičním tmavomodrém lakování týmu. Kreace Geoffa Ferrise neskrývala žádné revoluční prvky. Šasi klínového tvaru s chladiči před zadními koly měl kupředu pohánět osvědčený Ford-Cosworth DFV a jeho sílu měla na kola převádět převodovka Hewland FGA400. „Ve formuli 1 začneme prostě s vozem, který sestává ze známých a vyzkoušených prvků,“ shrnul Penske. Pro testy vozu byl určen Penskeho věrný pobočník Mark Donohue a jeho prvním ostrým závodem se měla stát zářijová velká cena Kanady.

- Také druhý závod kanadsko-amerického seriálu CanAm ovládly oba vozy Shadow-Chevrolet. Kvalifikaci v Road Atlantě jasně vyhrál George Follmer, zatímco byl týmový kolega Jackie Oliver po technických problémech o dvě sekundy pomalejší a druhý. V rozjezdu měl Američan zase smůlu: jeho souboj s Oliverem trtval jen první kolo – než se mu ulomila řadící páka! Ve finále se Follmer již v prvním kole usadil za Oliverem, vedení týmu ale jezdcům zakázalo bojovat o vítězství. Follmerův smolný víkend beztak korunoval zlomený výfuk – i tak dojel za Oliverem s lehkostí druhý. Amatérská konkurence prostě neměla čím vozy Dona Nicholse pozlobit. Třetí dojel Bob Nagel (Lola) s náskokem 5 sekund na Švýcara Herberta Müllera na soukromém Ferrari 512. Oběma při tom Shadowy nadělily ztrátu dvou kol. Mistrovství CanAm se nenacházelo v dobrém stavu...

145106

145111

145113