Andrea de Adamich oznámil konec své aktivní kariéry

Roman Klemm
12.02. 2015

Roman Klemm
12.02. 2015

Motorsport před 40 lety, 7.díl

Když ho Enzo Ferrari roku 1967 povolal do svého továrního týmu formule 2, platil obrýlený Andrea de Adamich za jednoho z nejslibnějších talentů Itálie. Mnozí experti považují težkou nehodu při Race of Champions v Brands Hatchi o dva roky později za zlom mladíkovy kariéry. Velká vítězství s monoposty se navzdory 30 startům v Grand Prix skutečně neměla dostavit a Andrea se v únoru 1975 rozhodl, že se závoděním ve věku 34 let přestane.
V letech 1964-66 na sebe De Adamich upozornil především výbornými výkony v soukromých Brabhamech-F3. Mimo to dovedně krotil cesťáky značky Alfa Romeo. Enzo Ferrari dal mladíkovi šanci a ten se na továrním F2 výborně předvedl v zimní Temporadě. Roku 1968 směl za Scuderii debutovat v MS F1 v Kyalami.

Pak ovšem přišel onen přemet v Paddock Bendu, po kterém jeho Ferrari zůstal ležet vedle tratě koly vzhůru a vzplanul. Jen díky hrdinnému zákroku anglických maršálků ušel de Adamich podobnému osudu, jako kolega Bandini. Později přešel Andrea od Ferrariho k Alfě Romeo, kde zůstal de facto až do konce své kariéry. Za značku z Milána absolvoval především závody sportovních vozů, jeho největším úspěchem bylo vítězství s Pescarolem při 1000km v Brands Hatchi roku 1971. Ve formuli 1 vystřídal de Adamich mezi lety 1968-73 vozy McLaren, March, Surtees a Brabham a jeho nejlepšími výsledky byla čtvrtá místa ve Španělsku 1972 a v Belgii 1973. Jeho posledním závodem F1 se stala GP Velké Británie 1973, kde si při notoricky známé hromadné nehodě ve druhém kole zlomil nohu. Roku 1974 ještě závodil s prototypy Alfa Romeo, svou budoucnost viděl od roku 1975 ale již jen jako reportér italského magazínu Autosprint.

Polovina sedmdesátých let znamenala historicky viděno i zatím opatrné začátky „vlády Bernieho Ecclestonea“. Také roku 1975 věnovali bossové anglických týmů malému majiteli stáje Brabham s velkou důvěrou pořád více pravomocí ohledně veškerých jednání s promotéry podniků, kterých se zúčastnili. Ecclestone je nezklamal a udělal během příštích desetiletí téměř ze všech mnohanásobné milionáře. Jeho trikům se musel jako jeden z prvních bránit ředitel MCD (Motor Circuit Developments), John Webb (podobnou roli dnes zastává Jonatham Palmer) při vyjednávání startovného ohledně březnového nemistrovského Race of Cahmpions ´75. Ecclestone Webbovi tehdy „prodal“ 16 vozů F1 za 50.000 Liber.

Apropos John Webb: dle vzoru Lelly Lombardiové se rozhodl, že jeho okruhy a šampionáty bude zdobit i další známá celebrita něžného pohlaví: Britská hvězda lyžování, Divina Galicová. Olympijská sportovkyně, která za své zásluhy o lyžování obdržela vyznamenání MBE, roku 1974 několikrát závodila v automobilových podnicích celebrit. Za volantem se jí zalíbilo – zvláště, když dokázala porážet i zkušené „specialsitky“. S podporou firem Shell a Southern Organs pro ni Nick Whiting (ano, bratr Charlieho) připravil Ford Escort 1,8BDA skupiny G2, se kterým měla vyrazit do britských šampionátů cestovních vozů. Webb se netajil úmyslem, dotlačit Divinu od sezony 1976 do F5000 a výše. Mělo se skutečně podařit...

Šestý podnik Tasmánské Série F5000 v australském Surfers Paradise jakoby zrcadlil celou dosavadní kariéru Chrise Amona. Bývalý tovární jezdec Ferrari podnik zcela ovládl, ale stejně se nesměl radovat ze zasloužených vavřínů.

Po kvalifikaci plné technických problémů vyrazil do prvního kola jako třetí a než se dokázal prodrat před dobře naladěného Johnnieho Walkera, ujel mu lídr Warwick Brown o dobrých deset sekund. Amonův Talon ale nebyl k zadržení a o šest kol později mu patřilo první místo – o které ovšem přišel osm kol před koncem díky zadřenému motoru! Ani Brown neměl dojet a tak se z vítěztví nakonec radoval Walker na Lole-Repco před Kenem Smithem a Johnem Gossem. Jednalo se o první vítězství výrobce motorů Repco v Tasmánské sérii vůbec. „Kouřím teď již jen pět cigaret denně, má váha je zpátky na úrovni roku 1968 a každý den běhám kolem 5km,“ prozradil Amon, který se svou kariérou ještě zdaleka „nebyl hotov“. V příštích letech se měl jeho návrat do F1 skutečně postarat o několik senzací.

V kvalifikaci pro největší závod NASCAR, 500 mil v Daytoně, se jelo o obě vnější místa první startovní řady. Pole position a 5000 dolarů si při tom zajistil Donnie Allison na DiGard-Chevroletu. Do první řady u zdi se kvalifikoval i David Pearson na Purolator-Mercury bratří Woodsů. Napevno se kvalifikovalo i dalších osm jezdců, o tom, v jakém pořadí budou smět příští neděli vystartovat ovšem museli rozhodnout dva rozjezdy na 125 mil ve čtvrtek. Hvězdy jako AJ Foyt, Johnny Rutherford a George Follmer zatím mezi kvalifikovanými nebyli.

Jeden z nejlepších závodů Andrei de Adamiche ve formuli 1: v Jaramě si jede 1. května roku 1972 na Surteesi TS9B pro čtvrté místo.