Přehled výrobců a jejich modelů – Lotus, Maserati.

Přítomnost obou výrobců v početném poli GT3 je spíše symbolická, přesto dokázaly celkem tři projekty završit proces schválení. Obě značky byly u zrodu této třídy, italský výrobce se pyšní číslem jedna u homologace.

14. Lotus

Malý výrobce sportovních vozů z britského Hethelu se ocitl v první vlně osmi zástupců, jenž nabídli potřebnou techniku. Zůstalo však u jediného modelu, jenž navíc nezasáhl do bojů v předních sériích.

Exige GT3 (014)

172958

Foto: DPPI/Jean Michel Le Meur

Vytrénovaný britský atlet již v počátcích GT3 zaujal několika unikáty, jenž navzdory pestrým přístupům v konstrukci nebyly mnohdy dosud překonány. Přestože si na své konto brzy připsal úspěch, k většímu rozšíření mu nepomohl.

Řadový, kompresorem přeplňovaný čtyřválec o objemu necelých 1,8 litru se vymyká z trendu GT3 hned ve třech zmíněných parametrech. Jak je pro malého britského výrobce v poslední době typické, nejednalo se o vlastní produkt. Motor Toyota byl na dlouhou dobu první úspěšnější vlaštovkou ze země vycházejícího slunce v GT3. Pouhých 285 koní však hýbalo se 750 kilogramů těžkým vozem, jenž hodnotou 2,63 koní na kilogram za svými urozenějšími soupeři nezaostával.

Sportovní oddělení Lotusu zhotovilo dle dostupných informací čtyři exempláře. Ty sice nezasáhly do bojů v evropském mistrovství, ale tři sezóny závodily na domácí půdě. Tým Cadena zvítězil v nově vypsané podtřídě GT3 britského mistrovství v roce 2006. Po převzetí vlády GT3 nad ostrovním šampionátem následující rok se ve vzrůstající konkurenci zástupcům s lotusy zdaleka tolik nedařilo.

Dlouhodobější využití našel v australském mistrovství, v němž po příležitostných startech v roce 2006 působil v letech 2007 – 2011. Angelo Lazaris s ním však zaznamenáníhodných úspěchů nedosáhl, přestože byl od roku 2008 vybaven modernizovanou verzí.

Vylepšení připravená na rok 2007 se týkala především dvou oblastí. První bylo další navýšení výkonu, které s hodnotou 350 koní představovalo nárůst o 85 % v porovnání s civilní verzí. Druhou bylo omezení odporu vzduchu ve vysokých rychlostech.

Vylepšený vůz se vyznačoval o tři centimetry prodlouženou přídí, která byla zároveň rozšířena po zvětšení rozchodu. Změny se dotkly také vstupů a výstupů v okolí chladiče. Spolu s odstraněním střešního přívodu k chladiči plnícího vzduchu byl jeho vzduchový výměník nahrazen vodním.

Po předchozích pokusech s větším rozchodem s dodatečně rozšiřovanými blatníky byl o deset centimetrů širší zadní díl také prodloužen o osm centimetrů. Naopak výška zádi byla o tři centimetry níže. Za koly v rozšířené části byly již začleněny výdechy, které u upravených vozů v roce 2006 chyběly.

15. Maserati

Slavný italský výrobce byl krátce spojen s počátky této třídy. Přestože i v nedávné minulosti prováděl prostřednictvím soukromé stáje pokusy o návrat, výsledek nebyl o moc lepší.

Coupe Grand Sportif Light (001)

172963

Foto: DPPI/Jean Michel Le Meur

Základem pro historicky první GT3 byla pohárová verze typu Coupé GranSport. Pohonnou jednotkou byl 4,2 litrový atmosférický vidlicový osmiválec, jenž pocházel ze stejné rodiny motorů (F136) známé mj. z modelu F430. Jednodušší provedení výsledku společného vývoje spřízněných italských výrobců bylo vyráběno firmou Ferrari.

Pod rozšířenou částí předních blatníků s otvory pro odvod horkého vzduchu byly osazeny kryty výfuků ústících v polovině prahů. Další viditelnou změnou v porovnání s pohárovou verzí bylo širší zadní křídlo, jehož okraje zároveň sloužily jako uchycení k zadním blatníkům.

Připraveno bylo nejspíše pouze potřebných šest exemplářů. Úvodního ročníku evropského mistrovství GT3 se však zúčastnily jenom vozy týmu AF Corse. Italské stáji se nepodařilo zaznamenat pronikavější úspěchy, takže následoval přesun do jiných sérií mj. do italského šampionátu anebo International GT Open.

GranTurismo MC GT3 (034)

172968

Foto: Sciarra Gianluca/Fotospeedy

Za vývojem druhého vozu s trojzubcem ve znaku nebyl italský výrobce, ale švýcarský tým s uzurpující si jméno své domoviny. Tým z Balerny dlouhodobě využíval techniku výrobce z Modeny, přičemž se sám podílel na vlastních projektech úprav italských vozů, mj. Quattroporte z roku 2009.

Úspěchy dosažené v mistrovství cestovních vozů International Superstars Series vedly Swiss Team k rozhodnutí o vývoji verze GranTurismo pro GT3. Vědomi si náročnějšího úkolu, pustili se s odhodláním do práce, přestože podpora Maserati spočívala pouze v dodání potřebných dílů.

Po zahájení vývoje koncem roku 2011 je k vytýčenému cíli hnala i touha potrápit zdatnější soupeře s větší podporou výrobců. První jízdy proběhly v květnu následujícího roku, premiéru v závodech si odbyl v září v International GT Open. Počínaje rokem 2013 byl vůz schválen.

Na výsledném díle byly patrné omezené možnosti švýcarské stáje. U vidlicového osmiválce o objemu 4,9 litru bylo ponecháno mazání z olejové vany. Konkurenti v nejednom případě volili patřičné změny na suché kvůli možnosti snížit těžiště anebo lepší účinnosti i při působení odstředivých sil. Řazení probíhalo prostřednictvím převodovky od firmy Sadev.

Vyjádřená snaha konkurovat výrobcům nejen na okruzích anebo při vývoji měla své mouchy. Úskalím bylo přesvědčení zákazníků ke koupi, byť zájem z Evropy i USA později vedl k vytvoření verze i pro zámořskou třídu GTD. Podobný krok přitom volil jen omezený okruh úpravců GT3.

Příležitostná účast jednoho upraveného vozu v barvách švýcarské stáje se omezila na závody v International GT Open anebo International Superstars Series.

Zdroj: SRO, Ultimate Car Page, Supercars, Racing Sports Cars, GT Spirit, Autoblog, Racecar Engineering, Only Motors, Wikipedia, Formule