Novinky

  • 13.03.2024 Neutral Massa kvůli ne-titulu žaluje FIA a FOM o dvě miliardy korun

  • 20.02.2024 Good Takuma Sato je výkonným poradcem Honda Racing Corporation

  • 13.02.2024 Good FIA má nového technického ředitele monopostů - Jana Monchauxe

Facebook Instagram

Fajn chlap nebral závodění vážně

Fajn chlap nebral závodění vážně

Legendy: Gerhard Berger

Zdá se to k nevíře, ale energií překypujícímu Gerhardu Bergerovi je dnes už 60 let. Na svět přišel 27. srpna 1959 ve Wörglu a evidentně se mu na něm od počátku moc líbilo.

Zvolna se uzavírající druhá etapa závodní kariéry Nikiho Laudy vyvolala v Rakousku úsilí najít jeho nástupce. Vídeňák Jo Gartner se se špatným vozem Osella brzy s F1 rozloučil. (Pak jako partner Zdeňka Vojtěcha vyhrál s BMW závod ME cestovních vozů v Salcburku, ale v roce 1986 smrtelně havaroval při 24 hodinách v Le Mansu).

To vytáhlý Tyrolák Gerhard Berger ukázal, že je nejen rychlým jezdcem, když dokázal využít své úspěchy v závodech cestovních vozů s BMW k tomu, aby se dostal k týmům používajícím turbomotory z Mnichova.

Gerhard Berger první závody absolvoval až jako 21letý v roce 1980. Po vzoru Nikiho Laudy si na formulové závody vydělával jako tovární jezdec BMW v mistrovství Evropy. V této roli jsme jej měli možnost vídat i v Brně, kde si získal srdce diváků úžasným nasazením. 

Na své oblíbené trati v Adelaide vyhrál v roce 1987 VC Austrálie a dosáhl tak 200. prvenství ve F1 pro Goodyear

Začátky ve formuli 1 se špatnými vozy ATS a Arrows sice nebyly slavné, přesto dost dobré na to, aby dostal šanci od Flavia Briatoreho. Ten se ujal vedení nového týmu Benetton a do mladistvě působící sestavy tehdy dlouhovlasý Berger dokonale zapadl i svým životním stylem - stále obklopen děvčaty a nevynechávající jedinou příležitost navštívit večírek.

Pokud jej nezradily problematické pneumatiky Pirelli či často explodující mnichovský čtyřválec, patřil mezi nejrychlejší a na rozžhaveném mexickém asfaltu kombinace Benetton-BMW-Pirelli zcela zastínila konkurenci. Gerhard Berger dosáhl prvního vítězství pro sebe i pro tým.

Jeho výkonů si v Maranellu všiml i velký Commendatore, a tak Berger do sezony 1987 nastoupil jako jezdec Scuderie Ferrari, když odmítl nabídku na tříletý kontrakt s McLarenem. V konkurenci neporazitelných vozů Williams-Honda získal dvě vítězství a o rok později skončil třetí za nedostižnou dvojicí Senna-Prost. Mclareny tehdy vyhrály 15 ze 16 závodů, když je o jediné vítězství připravil právě Berger - symbolicky v Monze pár dní po smrti Enza Ferrariho. 

Odloučila je až smrt - kamarádi Ayrton Senna a ve voze sedící Gerhard Berger

Roku 1988 poprvé zasáhla do Bergerovy kariéry Imola. V 5. kole z nejasného důvodu ztratil kontrolu nad svým ferrari a ve velké rychlosti narazil v zatáčce Tamburello do zdi. Jeho vůz po nárazu ihned vzplanul a v té chvíli jen málokdo věřil, že se to dalo přežít. Berger nicméně přežil, byť otřesen a s lehkými popáleninami.

Koncem roku konečně přijal nabídku mistrovského týmu McLaren a stal se partnerem Ayrtona Senny. Ač v prvním závodě v americkém Phoenixu získal pole position, brzy zjistil, že fenomenální Brazilec je nad jeho síly. I když se mohl vymlouvat na příliš těsný kokpit vozu MP4/5B, dokázal se s poznáním meze svých schopností vyrovnat („Rychle jsem poznal, že bude lepší se od něj něco přiučit.“). Kvůli požadavkům McLarenu dokonce musel změnit životní styl - místo děvčat, dobrého jídla a večírků začal pečovat o fyzickou kondici, dbát na jídelníček (už žádné pivo a vepřové) a dopřávat si více spánku. 

Jako spolumajitel Scuderie Toro Rosso se Sébastienem Bourdaisem (vlevo) a mladičkým Sebastianem Vettelem

Se Sennou Bergera spojilo přátelství ve světě moderní F1 nevídané. Trávili spolu dovolenou a častovali se vzájemně nejrůznějšími kanadskými žertíky. Při převlékání v depu jeden či druhý nacházel části svého oblečení rozstříhané či v hotelovém pokoji povlečení plující ve vaně. Jednou v Austrálii Berger vypustil do Sennova pokoje žáby. Když rozčileného Ayrtona potkal na chodbě, zeptal se jej, kolik už jich chytil („Teprve šestnáct, tak to máš ještě co dělat. A už jsem ti říkal o těch hadech?“). V Monze zase Sennovi vyhodil z vrtulníku kufřík se všemi doklady („Měl štěstí - bylo to už nad travnatou přistávací plochou a ne nad jezerem Como...“).

Jako odměnu za jeho služby věnoval Senna Bergerovi vítězství ve VC Japonska 1991. Ukončení spolupráce McLarenu s Hondou využil Berger k odchodu. Tehdy dal přednost návratu k Ferrari, kde se stal nejlépe placeným jezdcem ve F1, před stoupající hvězdou Williamsu.

V roce 1994 Bergera podruhé zasáhla Imola. V tréninku se smrtelně zranil jeho krajan Roland Ratzenberger. Při závodě v zatáčce Tamburello zcela stejným způsobem jako on roku 1988 havaroval Ayrton Senna a svou nehodu nepřežil. Psychicky zlomený Berger několik dní váhal nad svou budoucností, ale nakonec se rozhodl pokračovat a v MS potřetí vybojoval 3. místo.

Ferrari pod novým vedením Jeana Todta začalo s dlouhodobou reorganizací a technika na čas šla stranou. Na konci roku 1995 se Berger, navzdory naléhání Jeana Todta a Luky Montezemola, rozhodl opustit Maranello.

Niki Lauda a Gerhard Berger, dvě ikony rakouského motorsportu

Jenže jeho další hra o velké peníze nevyšla, protože Frank Williams podlehl nátlaku Bernieho Ecclestonea a místo Bergera angažoval vítěze mistrovství CART Jacquese Villeneuvea. Gerhard proto přijal nabídku Flavia Briatoreho a vrátil se k Benettonu (a po Schumacherovi zůstal druhým nejlépe placeným jezdcem F1).

Jenže vozy stavěné na míru Schumacherovu jízdnímu stylu byly pro Bergera neovladatelné, což vyvolávalo napětí mezi ním a týmem. Bergerova velká chvíle přišla až na Hockenheimringu roku 1997. Po nemoci (stále častější chřipky si vynutily operaci mandlí) a pohřbu otce ukončil spory s Briatorem prohlášením, že tým na konci roku opustí, a pak po tříleté odmlce zvítězil způsobem start-cíl.

Jeho poslední vítězství jako by potvrzovalo vše, co o něm mnozí soudili. Totiž že jeho talent nebyl o nic menší než Prosta či Senny, ale závodění bral jen jako zábavu a ne tak vážně jako oni. Jen ve chvílích, kdy se dokázal soustředit, nebyl k poražení.

Na konci roku 1997 se Berger dohodl s Peterem Sauberem, ale nakonec své místo přenechal svému dlouholetému parťákovi Jeanu Alesimu. Bez okázalostí a oficiálního rozloučení tak po 210 velkých cenách s 10 vítězstvími skončila jeho kariéra jezdce F1.

Gerhard Berger se poté stal šéfem BMW Motorsportu. Vrcholem jeho činnosti bylo vítězství v Le Mansu roku 1999. Pak už přišly návrat do F1 a koordinace spolupráce s týmem Williams. Společně s Mariem Theissenem připravoval vstup mnichovské automobilky do F1, pětiletý kontrakt však předčasně ukončil.

V letech 2006 a 2008 vlastnil padesát procent stáje Toro Rosso. Majitel Red Bullu Dietrich Mateschitz na oplátku převzal polovinu Bergerovy firmy Berger Logistik GmbH.

Od března 2017 šéfuje Berger společnosti ITR, která je promotérem šampionátu Deutsche Tourenwagen Masters.

Ze tří vztahů má pět dětí, z toho čtyři dcery. Jedna z nich, Heidi Bergerová, je populární seriálovou herečkou.