Novinky

  • 28.03.2024 Good Z Güntera Steinera je ambasador VC Miami.

  • 23.03.2024 Good Roman Staněk vybojoval ve sprintu v Austrálii 2. místo

  • 22.03.2024 Good Vettel bude testovat Porsche 963 LMH.

Facebook Instagram

Mistrem světa je "Superstar" James Hunt!

Mistrem světa je "Superstar" James Hunt!

Motorsport před 40 lety - 43. díl

Koncem října se světovému šampionátu formule 1 dostalo velkého finále a i to se mělo zařadit do dlouhého řetězu neuvěřitelných událostí a skandálů sezony 1976. Již samotné místo konání bylo pro většinu účastněných a pozorovatelů velkou záhadou. Globalizace byla před 40 lety přinejlepším ve svých plenkách a Japonsko skutečně ještě představovalo něco jako "jinou planetu", o které se toho moc nevědělo. Ohledně Speedwaye pod posvátnou horou Fujijama kolovaly zvěsti o převýšených klopených zatáčkách, kde lokální Kamikadze s krutou pravidelností nacházeli smrt.

Na tomto neznámém terénu se tedy měli střetnout oba hlavní protagonisté. Také oni byli poněkud jiného rázu, než dnešní smetánka F1. Jeden z nich to neměl zapotřebí "informovat svět o svém rozpustilém životě vlastními tweety", bulvární i odborná média mu byla dobrovolně v patách. Ten druhý si nemusel nechat "tetovat svou coolnes" na paže, svědectví o tom, jakého je ražení, mu Nürburgring vytetoval přímo do obličeje...

Jamese Hunta a Nikiho Laudu dělily před posledním závodem tři body a v prvním volném pátečním tréninku za sucha a vedra jen jediná setinka ve prospěch Brita. Napětí mezi týmy Ferrari a McLaren rostlo a manažer Italů se domáhal prodloužení úvodní session: "V Kanadě jsme se domluvili, že nikdo nebude ve Fuji před závodem testovat. My jsme se toho drželi, McLaren poslal ale hned z Watkins Glenu jedno auto do Japonska!"

Odpoledne bylo pořád ještě teplo a za lehkého větru trať poněkud zrychlila. Svou výbornou "japonskou formu" poprvé naznačil nejrychlejším časem Andrettiho Lotus před Pacem, Regazzonim, Brambillou, Laudou a Huntem.
Páteční senzací ale byl domácí Masahiro Hasemi na japonské Kojimě. Jeho pneumatiky Dunlop výborně podpořily jezdcovu znalost tratě, což dopoledne ústilo v šokující čtvrtý čas! Odpoledne chtěl Hasemi ukázat ještě více a vyletěl při tom ošklivě z poslední táhlé zatáčky. Jeho vůz při tom byl zničen a tým hned naložil trosky, aby z nich ve své nedaleké dílně do nedělního závodu sestavil nový monopost!  Snad ještě hůře dopadl Hasemiho krajan Kuwašima, který dostal šanci ve druhém Wolf-Williamsu. Obě session zakončil mezi posledními a jeho sponzor se rozhodl, že nezaplatí. Walter Wolf, který podobný výsledek tušil, od soboty do svého vozu posadil "rezervu" Hanse Bindera.

Také v sobotu bylo sucho a teplo. Poslední session na relativně krátké trati prezentovala v sobotu dopoledne velmi těsný výsledek: Marion Andretti si od dob svého debutu roku 1968 zajistil první pole-position s náskokem pouhých tří setin na Hunta. Třetí Lauda byl o tři desetiny pomalejší a za lídrem šampionátu se ostatní kvalifikovali v pořadí Watson, Scheckter, Pace, Regazzoni, Brambilla, Peterson a jako desátý díky svému pátečnímu času Hasemi. Ani zbývající dva domácí borci se neztrapnili: Hošino kvalifikoval soukromý Tyrrell týmu Heros jako 21. a Takahara tovární Surtees o dvě místa za něj. O trapnosti se za to znovu postaral tým Maki. Tony Trimmer s jeho F102A nezajel ani jedno kolo, ve kterém by mu nevynechal motor a na čas, který by na kvalifikaci stačil, nebylo ani pomyšlení...  

Pořadatel se již od pátku obával oblačné fronty, která se směrem Nipponu valila z Číny. Dorazila přesně v noci ze soboty na neděli. Dopolední warm-up před závodem se ještě konal ve stanovený čas, ovšem za podmínek, ve kterých by dnes na dráhu nepustili ani Mayländerův Pace-Car. Výsledkem byly demolované vozy Jariera, Perkinse, Paceho a Stucka. A déšť neustával ani v poledne. Jezdci začali diskutovat s organizátory a šéfy stájí o tom, či startovat, nebo ne. Pořadatel posouval start a doufal, že se počasí umoudří. Ve tři hodiny odpoledne, tedy 1,5 hodiny po plánovaném času startu a především jen 2,5 hodiny před setměním Japonci rozhodli, že se pojede a hotovo. Právě v tom okamžiku stálo na tratí více vody, než kdy před tím a mlha umožňovala viditělnost na přinejlepším 150 metrů. Zmíněná rodící se globalizace ale začínala ukazovat zoubky: satelit pro televizní přenos do Evropy byl zaplacen a mimo to se na podnik vztahovaly početné další hospodářské smlouvy...

"Ne, nebudu závodit, budu jen jezdit okolo...", řekl Hunt, než si nasadil přilbu a šel přes lávku z prken přes louži k vozu. Také v Laudově nitru se odehrával velký boj mezi pudem sebezáchovy a touhou po titulu...

James vyrazil do mlhy a lijáku výborně, ujal se vedení a zahalil ostatní do husté sprchy vod. Z prvního kola, ve kterém všichni opravdu jen opatrně "zkoušeli vodu" se špička vrátila v pořadí Hunt, Watson, Scheckter, Depailler, Brambilla, Regazzoni, Depailler a - Hošino! Vzorkované pneumatiky Bridgestone na Japoncově Tyrrellu mu dovolily skok z 21. startovního místa na osmou pozici a to byl teprve začátek jeho tahu kupředu.

A kde byl Lauda? První kolo dokončil na 10. místě a po dalším zamířil do boxů, kde bez okolků přiznal, že jednoduše nechce za takových vražedných podmínek závodit. Život mu byl důležitější, než obhajoba titulu - kdo by mu to mohl mít po událostech sezony 1976 za zlé (tedy mimo Enza Ferrariho a desetitisíců tifosi)? Ze stejného důvodu vzdal i Larry Perkins a po několika dalších kolech i Carlos Pace a Emerson Fittipaldi.

Bylo o titulu rozhodnuto? Zdaleka ne - i když Hunt hrdinně držel první pozici. Za ním pluly zvláště dva vozy rychleji, než zbytek pole: Vittorio Brambilla, vítěz promočené velké ceny Rakouska 1975, zase jednou předvedl své kvality. Od třetího kola byl druhý a právě si začínal brousit zuby na první místo, když ho defekt pneumatiky donutil do boxů. Druhou raketou v poli byl Hošino. Po druhém kole byl již pátý, od šestého čtvrtý a v desátém předjel soukromník z Nipponu i třetího Schecktera na továrním Tyrrellu! Ale pozor, Brambilla byl znovu na trati a předjížděl jednoho soupeře po druhém. Od 12. kola byl za Hošinem  a o dvě kola později se vrátil jeho oranžový March na druhou pozici, na pozici nejnebezpečnějšího lovce Hunta.

V 21. kole Vittorio Jamese skutečně vybrzdil a na pár okamžiků převzal špičku, jeho akce ale skončila v "hodinách", při kterých s sebou o vlásek strhl i Hunta. Na druhou pozici se tak dostala dvojka McLarenu, Jochen Mass. Dvojka, která ten den mohla vyhrát, tak jako v srpnu na Nürburgringu. Déšt během závodu zeslábl a později úplně ustal, což "zpomalilo Hošina" na jeho specielních gumách. Jochen byl zjevně rychlejší, než James, poslušně ale zůstal příštích 12 kol za ním. Zcela tím vzdal svůj rychlý rytmus a stalo se tak, co se stává častěji: ztratil koncentraci a "ztratil i vůz", který skončil ve svodidle.

Po polovině závodu tedy vedl Hunt před Depaillerem a rychlým Shadowem Toma Pryce. Teď  to byl talentovaný Walešan, kdo kroužil pod Fujijamou nejrychleji. Od 40. kola byl Tom na druhém místě. Jeho hon na Hunta ovšem skončil po dalších sedmi kolech defektem motoru.

Trať mezitím  místy oschla natolik, že se měkké vzorkované pneumatiky začaly rozpadávat. Mraky a mlha zmizely. Nahradilo je zapadávající slunce a modré nebe! James musel myslet na titul a začal své pneumatiky "opatrovat". Depailler a Andretti za ním větřili svou šanci, nemuseli brát taktické ohledy a v poslední třetině závodu rychle Angličana dotahovali. Gumy na McLarenu byly "vyžvýkané". Deset kol před cílem kolem Hunta přeletěl jak Depaillerův Tyrrell, tak i Andrettiho Lotus. Patrick vedl jen dvě kola, než ho Mario předjel. To už francouzův vůz nekontrolovatelně klouzal na zničeném obutí. Depailler musel do boxů a James byl znovu druhý.

Začalo se stmívat a Hunt musel uznat, že na svých pneumatikách do cíle nedojede. Šest kol před cílem rezignovaně zastavil a nechal všechny vyměnit. Defektní již byly všechny čtyři a proto se pod vůz ani nevešel zvedák! Hunt si v tom okamžiku byl jist, že všechno ztratil. V nastalém tohuwabohu výměn již všichni beztak ztratili přehled o opravdovém pořadí. Do posledních pěti kol vyrazil Hunt ve stavu smíšené beznaděje a zuřivosti jako pátý za Andrettim, Regazzonim, Jonesem a Depaillerem.

Mario byl jasně v čele a spolehlivě kroužil směrem velkého vítězství a velkého comebacku Lotusu. Za to bojoval Regazzoni s tupými zbraněmi: jeho zadní guma ucházela a stal se proto snadnou kořistí Depaillera. S měkkou pneumatikou se musel vypořádat i Alan Jones a Hunt ho mohl - stejně tak, jako Regazzoniho - tři kola před koncem (z pohledu Andrettiho, který mezitím všem nadělil celý okruh) předjet. James Hunt dojel třetí - a to stačilo, aby se o bodík stal mistrem světa! To mu ovšem došlo až v boxech, do kterých se vrátil v rozzuřeném stavu, protože nebyl spokojen se způsobem, jakým ho jeho tým během závodu "vedl".  Ne, rádiové spojení  tehdy ve formuli 1 neexistovalo, šlo mu o nejasnou a chybějící signalizaci tabulí.

"Superstar" to tedy zvládl a formule 1 měla svého nejvýstřednějšího šampiona všech dob! "Nikiho rozhodnutí bylo absolutně správné. Mám pořád stejný názor jako před startem: odstartovat závod za těchto podmínek bylo šílenství, teď jsem ale rád, že jsme do toho šli!" V Japonsku se mezitím setmělo a když James po menší oslavě opustil svůj box tak: "Jsem rozeznal, že tam venku ve tmě už nikdo nečeká. Nikdo proti ničemu neprotestoval, nikdo o ničem nediskutoval - všichni jednoduše vypadli domů. V tom okamžiku jsem poprvé najisto uvěřil, že mi tento titul už nikdo nechce vzít..."                  
 

Notoricky známý snímek startu ve Fuji: Hunt bere první zatáčku jako první před Watsonem, do spršky vod zahaleného Laudu lze rozeznat vzadu. 

Jedním z mnoha hrdinů první japonské Grand Prix byl Kazujoši Hošino (52). Zde se chystá předjet Schecktera.

Mezi promočenými diváky ve Fuji se před 40 lety nacházel i malý Junro Nišida. Z malého chlapce se stal úspěšný podnikatel, což mu umožnilo splnění velkého snu: "Od toho 24. října 1976 bylo mým plánem, to vítězné auto jednoho dne vlastnit!" Roku 1999 předvedl Nišida svůj Lotus-Ford 77 s číslem šasi "JPS 11 (77-1)" v rámci závodu TGP v Mostě a nechal mne do Andrettiho monopostu "usednout"!