Novinky

  • 28.03.2024 Good Z Güntera Steinera je ambasador VC Miami.

  • 23.03.2024 Good Roman Staněk vybojoval ve sprintu v Austrálii 2. místo

  • 22.03.2024 Good Vettel bude testovat Porsche 963 LMH.

Facebook Instagram

A je to tady: také March postavil šestikolku F1!

A je to tady: také March postavil šestikolku F1!

Motorsport před 40 lety -48. díl

Týdny a měsíce šuškandy nalezly svého konce, když Robin Herd a Max Mosley v jejich továrně médiím představili nový March-Ford 240: jednalo se po Tyrrellu P34 o druhý vůz formule 1 se šesti koly, konstruktér Martin Walters ovšem šel cestou čtyř poháněných kol vzadu.

Přítomní novináři, zvláště ti technicky zdatní, ovšem brzy prokoukli, že se jedná o projekt v opravdu začátečním stádiu. Přinejlepším. Herd i Walters bez okolků přiznali, že nemají ani zdání o tom, jak se vůz bude na trati opravdu chovat. "240" měl vepředu i vzadu montovaná malá přední kola, což mělo rozhodně snížit odpor vzduchu (ještě více, než u P34) a proto by měla být jejich kreace na rovinkách neporazitelná. Otevřeně se ale obávali chování vozu v zatáčkách, zvláště v případě, kdyby jezdec přidal plyn a všechny čtyři poháněná kola by zabrala. Přídavný diferenciál a hřídele náhonu vzadu se také postaraly o nepříjemné zvýšení celkové váhy vozu, který (zatím) nebyl ničím jiným, než známým typem 761 s novou zádí. První test vozu se měl konat během příštích dvou týdnů.  

Později vyšlo najevo, že March 240 postavil dle Waltersových nákresů ve vší tichosti jediný Mosleyův mechanik, Wayne Eckersley. Jeho práce byla přísně tajná a měla jasný finanční strop. Mnoho z prvků na oficiálně předvedeném voze proto neodpovídalo Waltersovým konstrukcím - mimo jiné byly zatím použity i díly F3, protože ležely na skladě a hodily se. Motor byl pouhou atrapou, stejně tak jako převodovka neoplývala vnitřnostmi. "240", který  většina personálu Marche spatřila poprvé, tedy byl vlastně jen velkým modelem. Uspěchané představení nedodělaného vozu bylo především akcí, kterou chtěl Mosley přilákat sponzory.

Mosley ale slíbil brzský test a proto se teď na výrobu "240" muselo vrhnout celé osazenstvo Marche. Za dva týdny se vůz objevil na trati a dopadlo to fiaskem. Neujel ani půl kola, než se mu ohnula příliš malá převodovka a než se mu navzájem rozmlátily diferenciály a celý náhon. Mosley a Herd tedy použili triku: o další týden později se Howden Ganley na trati objevil znovu. "240" ovšem (tajně) poháněla jen druhá osa. Vůz  objel několik kol a chytráci z tisku byli spokojeni.

March ovšem během sezony 1977 nehodlal do dalšího vývoje "240" mnoho investovat. Ganley ho testoval s "opravdovým" náhonem čtyř kol a silnější převodovkou jen jednou, než vůz skončil v rohu dílny. Britský specialista závodů do vrchu, Roy Lane, od Herda pro rok 1979 celý projekt a materiál "najmul" a slavil několik vítězství - hlavně díky báječné trakci vozu.

O tom, že se Herd na konkurenceschopnost "240" koncem roku 1976 příliš nespoléhal svědčila skutečnost, že připustil, že March pracuje i na konvenčním typu 771, který měl spatřit světlo světa v březnu. Zcela jasno bylo kolem továrních jezdců týmu March: nadějný Brazilec Alex Díaz Ribeiro právě podepsal a druhý kokpit měl díky penězům firmy Rothmans téměř najisto Ian Scheckter.

Mnohem jasnější plán nové sezony mohli prezentovat majitelé stáje Ensign, Mo Nunn a Chuck Jones. Domluvili se totiž s hvězdným jezdcem Clayem Regazzonim, který do poslední chvíle jednal i s týmem Shadow. O dobré finanční zázemí malé organizace se měly konečně postarat velcí sponzoři Tissot a Castrol.

Nunn pracoval i na možnosti Marlborem podporovaného týmu s dvěma vozy pro Regazzoniho a Tambaye, cigaretový gigant si to ale nakonec rozmyslel jinak. Ve vybraných závodech tedy měl roku 1977 vedle Regazzoniho dostat šanci i Jacky Ickx, pokud by se na šel mecenáš...

Do mistrovství formule 1 se znovu chystal nastoupit i Emilio de Villota (otec později neblaze proslulé "testovací jezdkyně" Manoru). Španěl si během sezony 1976 nenadělal svou nezdařilou kvalifikací do domácí Grand Prix (RAM-Brabham) a přinejlepším "průměrnými" výkony v britském mistrovství F1 (Lyncar) právě dobrou reklamu, přesto se mu podařilo najít několik sponzorů, za jejichž peníze pořídil bývalý tovární McLaren M23. Zlaté to časy, kdy tohle ještě bylo možné...

De Villota se roku 1977 do své domácí Grand Prix skutečně dokázal kvalifikovat a v mistrovství světa se sporadicky objevoval (většinou jen od pátku do soboty během kvalifikace) až do roku 1982. Svou pověst málo talentovaného pay-drivera ovšem dokázal setřást špičkovými výkony v britské F1 a na sektoru sportovních prototypů.

"Tak tohle je naše šestikolka!", Robin Herd prezentuje světu svou atrapu Marche 240.

 

 Spolupráce s Clayem Regazzonim roku 1977 znamenala pro tým Ensign nejlepší sezonu dějin malé stáje z Wallsalu.

Emilio de Villota si jede roku 1977 na soukromém McLarenu M23 v Jaramě pro 13. místo.

 

 

 

 

Uložit

Uložit