Toyota:Marné hledání receptu na úspěch

Nenaplněné cíle

Japonskému týmu se nepodařilo doposud naplnit žádný z cílů, s nimiž vstupoval do F1, ale ani upravenou dílčí metu v podobě vítězství v loňském roce. Výkony v předsezónním testování značně zpochybnily možnost dosažení vytyčeného cíle. Vše ještě komplikovala nespolehlivost převodovky, ale i překvapivé poruchy pravidly výkonově omezených motorů. Problematické vozy byly řízeny dvojicí zkušených pilotů Ralf Schumacher – Jarno Trulli, kteří spolu vstupovali do třetí společné sezony v japonském týmu.

Přesto se úvodu sezony Japoncům podařilo dokončit první tři závody na bodovaných pozicích. Po krátkém půstu obohatila Toyota své bodové konto během zámořského účinkování v Kanadě a USA. První třetina sezony tak skončila pro japonský tým poměrně úspěšně. Poté ani dostatečné finanční a technické možnosti nepomohly Toyotě zachytit postupný výkonnostní vzestup konkurence. Ze zbývajících deseti závodů dokázali jezdci bodovat již jen dvakrát. Oba piloti potvrdili svůj obvyklý standard. V kvalifikacích výborný Trulli málokdy nepostoupil do třetí části, což však v závodech výjimečně dokázal zužitkovat v bodový příděl. Trápící se Ralf Schumacher se zpravidla musel probíjet startovním polem ze zadních řad roštu, což snižovalo jeho šance na úspěch. Jediným kladem tak bylo zlepšení spolehlivosti japonských vozů oproti předchozímu roku i technickým problémům před zahájením šampionátu. Nepříjemným vysvědčením pro konstrukční tým byla o poznání větší účinnost konkurenčních williamsů poháněných zákaznickými motory od Toyoty.

Z plánovaného vítězství nic nebylo a nejlepšími výsledky obou jezdců byla celkem pouhá dvě šestá místa. Úspěšnější Jarno Trulli nasbíral 8 bodů, což mu stačilo na 13. místo celkového pořadí. Ralf Schumacher se s Toyotou i kariérou v F1 rozloučil s pouhými pěti body, s nimiž se umístil celkově šestnáctý. Tak jako v předchozí sezoně se japonská stáj umístila celkově šestá. Kvůli vyřazení McLarenu z týmového hodnocení jí k dosažení tohoto výsledku stačilo pouze 13 bodů.

I přes neuspokojivé výsledky testů se tým představil v úvodním závodě slibným umístěním obou pilotů v první desítce v kvalifikaci navzdory technickým problémům. Ralf Schumacher byl v závodě úspěšnější a přivezl první bod z celkových pěti, které nasbíral v roce 2007. Jarno Trulli po startu z osmého místa skončil až za svým kolegou na devátém místě.

Druhá šance

Dvouletý kontrakt podepsaný v červenci 2006 s Jarnem Trullim umožňoval italskému jezdci poměrně klidný spánek. O poznání hůře na tom byl Ralf Schumacher, jemuž měla na konci roku 2007 skončit tříletá dohoda s Toyotou dojednaná Willy Weberem. Německý pilot se manažera, který mu za působení v japonském týmu vyjednal nadprůměrný plat pohybující se údajně okolo 19 milionů dolarů ročně, v roce 2006 zbavil. Nahradil jej rakouský mediální odborník Hans Mahr, před nímž byl nelehký úkol přesvědčit Toyotu, případně i jiné týmy, aby nevýrazného Ralfa zaměstnala.

Především němečtí novináři se po loňském odchodu Michaela Schumachera nyní zaměřili na pátrání po budoucím angažmá jeho bratra. V dubnu se jako Ralfova náhrada jevil jeho krajan Nick Heidfeld, což naopak vzbuzovalo dohady o přestupu Schumachera do BMW. Zmiňován byl také zájem Renaultu. Německý pilot si věřil, jde-li o setrvání v F1 v letošním roce, přesto se pod ním začala vzhledem k neuspokojivým výkonům třást židle i v sezoně 2007. V květnu média spekulovala o jeho předčasném nahrazení především Franckem Montagnym, ale také Satem, Nakajimou nebo Sutilem. Ralfovi se nakonec podařilo udržet v kokpitu alespoň v loňském roce, nicméně začátkem října oznámil odchod z týmu.

V užším seznamu byli tou dobou testovací jezdci Timo Glock z BMW a Kazuki Nakajima z Williamsu. V rámci dohadů zůstaly zprávy o snaze Toyoty využít nespokojenosti Alonsa v McLarenu a přitáhnout španělského pilota do Kolína nad Rýnem na vějičku 40milionové roční gáže. Snaha japonské stáje však vyšla naprázdno i po odchodu dvojnásobného mistra z britského týmu. Proto Toyota v listopadu uzavřela s Glockem tříletou smlouvu, přestože byla nucena podstoupit arbitrážní řízení u Contract Recognition Board (CRB) ohledně platnosti kontraktu německého pilota na pozici testovacího jezdce u BMW. Krátce po úspěšném vyřešení sporu byl Timo Glock potvrzen jako týmový kolega Jarna Trulliho.

Ve stejném měsíci byl jmenován Kamui Kobayashi třetím pilotem Toyoty. Jedná se o jezdce z programu japonské stáje na podporu mladých pilotů. Na konci roku se po ročním působení v roli testovacího jezdce přesunul do zámořské Champcar Franck Montagny.

Jarno Trulli i v minulém roce potvrdil svoji přednost v podobě výborných kvalifikačních výkonů, a to i s nepovedeným TF107. Pouze ve třech případech se nedokázal prosadit do první desítky. Byl lepší i v týmovém souboji a s přehledem porazil svého kolegu. V závodech to již tak slavné nebylo a italský pilot dokázal i přes výpadky soupeřů končit hůře než v nadějně zakončené kvalifikaci.

Pro rodáka z německého Lindenfelsu, Timo Glocka, se jedná již o druhý vstup do F1, když poprvé zaskakoval v Jordanu v roce 2004. Narodil se 18. března 1982. Svoji kariéru v motokárách zahájil poměrně pozdě, ve věku patnácti let. Po výhrách v několika motokárových šampionátech se přesunul v roce 2000 do německé Formule BMW. Poprvé skončil třetí, aby se o rok později stal mistrem. V roce 2002 se v německé F3 stal nováčkem roku, když skončil celkově třetí. Poté přestoupil do Euroserie F3, zde byl klasifikován pátý.

Absolvoval úspěšné testy s vozem F1 u stáje Jordan a stal se jejich třetím pilotem pro rok 2004. V Kanadě zastoupil za Pantana, jemuž dočasně vyschly finanční toky od jeho sponzorů. Hned při svém prvním startu získal první dva body za sedmé místo, mj. také díky diskvalifikaci Toyoty a Williamsu, které neprošly technickou kontrolou po závodě. Ze stejného důvodu jako v Kanadě dostal šanci ještě v závěrečných třech závodech sezony, tentokráte bez výraznějších úspěchů.

V roce 2005 na něj v F1 nezbylo místo, proto se přemístil do Champcar. Zde skončil celkově osmý. Vrátil se zpět do Evropy do série GP2 a s dvěma triumfy skončil v roce 2006 celkově čtvrtý. O rok později se stal šampiónem s pěti výhrami.

V roce 2007 byl rovněž na soupisce testovacích pilotů týmu BMW, kterého měl mít platnou smlouvu i na letošní rok. I přes tuto skutečnost Timo podepsal dohodu na pozici závodního pilota Toyoty a došlo ke zkoumání, zda je jeho závazek vůči BMW platný. Organizace zabývající se spory v případě smluv jezdců rozhodla ve prospěch Toyoty, a tak se mladému Němci otevřela cesta k nové příležitosti startovat v závodech F1.

Předání štafety

V prosinci 2006 jmenovaný viceprezident Tadashi Yamashina nahradil na pozici šéfa týmu Tsutomu Tomitu, který v této roli působil v posledních třech sezonách. Tomita byl přesunut do funkce ředitele okruhu Fuji, který je majetkem Toyoty. Loni se zde po třicetileté odmlce znovu rozezněly motory F1 během japonské GP. Yamashina dostal dva roky na obrat v nelichotivé situaci japonského týmu. Tomu se dlouhodobě nedaří dodržovat plány navzdory rozsáhlým investicím, na což nejsou v mnoha ohledech úspěšné Toyotě zvyklí.

Po odchodu dlouholetého zaměstnance Franka Dernieho z Williamsu počátkem roku 2007, byl v srpnu britský pracovník přijat do kolínského týmu na pomoc při vývoji monopostů. Měl by působit vedle technického ředitele Pascala Vasselona.

Neúspěch nejen v závodech

Loni uzavřený dlouhodobý kontrakt s indickou leteckou společností Kingfisher skončil bez většího překvapení předčasně koncem roku 2007. Majitel aerolinek, Vijay Mallya, v průběhu roku koupil tým Spyker a podporu Kingfisheru soustředil na vlastní stáj.

Nešlo o jediný odchod, dvouletou spolupráci u japonské stáje ukončili Nautilus Inc. a výrobce bezpečnostních systémů Takata. Roční působení ukončil dodavatel oblečení Esprit a Dantrim podnikající v oblasti zdraví. O měsíc později je následoval výrobce programů, BMC Software, který s kolínskou stájí spolupracoval od roku 2004.

Jediným úspěchem obchodního oddělení byla smlouva se společností Würth zabývající se dodávkami průmyslového zboží, která započala v únoru 2008.

Odhalení nového modelu

Zcela nově navržený vůz vyvíjený od loňského ledna byl konstruován s prodlouženým rozvorem pro zvýšení stability. Dalším požadavkem bylo zvýšení účinnosti aerodynamiky.

V konstrukci předního zavěšení Toyota opět použila nulový kýl. Došlo však k úplnému přepracování ramen závěsů, avšak bez zásadnějších změn geometrie.

Po vzoru McLarenu bylo představeno přední křídlo s jediným nástavcem, který se vlní přes snížený nos. Hlavní plát předního křídla lžícovitého tvaru byl zesílen. Aerodynamici se nechali inspirovat uchycením zrcátek použitých u loňského vozu stáje Renault, ačkoliv francouzská stáj toto řešení letos nepoužila. Zrcátka jsou součástí svislých panelů umístěných na přední části bočnic. Vstupní otvory k chladičům trojúhelníkového tvaru byly zmenšeny. Bočnice jsou více podseknuté pro rychlejší proudění k zadnímu křídlu pro zvýšení jeho účinnosti. Změn doznalo uchycení zadního křídla, když se Toyota přiklonila k rozšířenějšímu řešení v podobě středového nosníku.

Konstrukce bezprodlevové převodovky, která loni kolínskou stáj zlobila, byla zcela přepracována.

Nový vůz byl představen 10. ledna 2008 v Kolíně nad Rýnem. O čtyři dny později dostal Jarno Trulli příležitost vyzkoušet TF108 při testech v Jerezu.

Nelehký úkol

I když představitelé týmu stále sní o premiérovém a dlouho očekávaném vítězství, záměry pro letošní rok jsou skromnější. Cílem budou bodové zisky z každého závodu a snahy o průnik na pódium. Krátce před sezonou vyjádřil spokojenost s výkony nového vozu Jarno Trulli, který vidí doažení této mety jako možné. Přesto odborníci Toyotě moc nevěří.

V přestávce mezi sezonami tým opět pilně testoval. V podzimní části se žádné překvapení nekonalo a výkonnost se pohybovala na úrovni středu pole. Letošní testy zahájil již s novým monopostem, pouze v polovině ledna dobíhaly souběžně zkoušky starého modelu. Spolu s Ferrari se Japonci vydali v únoru na okruh Sakhir, který bude hostit jeden ze závodu šampionátu. Ačkoliv výsledky z aerodynamického tunelu naznačovaly lepší výkonnost novějšího vozu, porovnání s konkurencí na okruhu nedopadlo o moc lépe než v případě modelu TF107. S ohledem na ujetých 11 547 kilometrů (více má na svém kontě pouze Ferrari a Mclaren) je pouze jedna závada převodovky příslibem výborné spolehlivosti. Celková ujetá vzdálenost čítala 16 932 kilometrů, čímž se Toyota stala čtvrtým nejvíce testujícím týmem.

Představy vedení jsou opět příznivější, než bude skutečnost. Pouze spolehlivý vůz nemusí stačit k dojíždění na bodovaných místech. Podium je dosažitelné pouze s velikým přispěním náhody. Nenápadná jezdecká dvojice může spíše překvapit. Ctižádostivý Glock představuje dobrou volbu místo znechuceného Schumachera a jeho výkony mohou motivovat Trulliho k většímu úsilí. Kladem jsou dostatečné finanční zdroje, jejichž smysluplné využití brzdí komplikovaný japonský způsob vedení.

Panasonic Toyota Racing