Může Texas přinést její spásu?

Po více než šesti desetiletích své existence se Formule 1 stále snaží prorazit do popředí zájmu fanoušků motoristického sportu ve Spojených státech. Od roku 1959 se zde v osmi státech unie na devíti různých okruzích konalo 51 mistrovských Grand Prix (plus 11 Indy 500 které se do mistrovsví světa započítávaly v letech 1950-1960) ale ani to zatím nestačilo k docílení úspěchu.

První oficiální United States Grand Prix (USGP) se konala v Sebringu na bývalém letišti, kde se během druhé světové války noví piloti učili létat s bombardéry B-17. Po válce zde začala výstavba 8.36 kilometrového závodního okruhu za účelem uspořádání vytrvalostního závodu, který by konkuroval slavné čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans.

První šestihodinový závod se konal v roce 1950 a od roku 1952 se pořádá dnes už legendární dvanáctihodinovka. Formule 1 ale v Sebringu neuspěla a ročník 1959 byl prvním i posledním na tomto okruhu v centru Floridy. Pro sezonu 1960 se USGP přestěhovala napříč severoamerickým kontinentem do Kalifornie, na 5.27 kilometru dlouhý okruh v Riverside. Trať s impozantní rovinkou v délce 1.77 kilometru byla poměrně nebezpečná i na tehdejší poměry a (nejen proto) i zde Formule 1 zůstala u jediné návštěvy. Věci se obrátily k lepšímu, když se v roce 1961 Formule 1 usídlila zpátky na východě USA, tentokrát v odloučené vesnici Watkins Glen na severu státu New York. Na 3.71 kilometru dlouhém okruhu se tady od roku 1956 pořádaly automobilové závody a Formule 1 zde našla domov na celých 20 let.

V roce 1971 byla trať upravena na délku 5.43 kilometru, ale zároveň se zdálo, že právě tento ročník může pro Formuli 1 na Watkins Glen být posledním. Kalifornie se nechtěla vzdát myšlenky na převzetí přednostního postavení ve světě automobilových závodů. Za tím účelem začala roku 1966 v Ontario poblíž Los Angeles výstavba nového oválu, který měl přinejmenším konkurovat tomu v Indianapolis. Konfigurace a klopení trati zajistily, aby průměrně dosažitelná rychlost byla v Ontario vyšší a celkově byl tento projekt na svou dobu super moderním skvostem. Unikátní bylo i to, že do oválu byl kromě dragsterové rovinky zároveň vestavěn i regulérní okruh v délce 5.14 kilometru. A právě na tomto okruhu se původně měla konat USGP v roce 1972. V těch dobách ovšem FIA požadovala, aby každý okruh, předtím než na něm mohla závodit Formule 1, uspořádal alespoň jeden podnik obdobného charakteru, který by dokázal, že trať je způsobilá pro závody nejvyšší třídy. Proto byla na jaře roku 1971 vypsána nemistrovská Questor Grand Prix, ve které se setkaly vozy Formule 1 s americkými monoposty Formule A. Divácká návštěvnost ale nesplnila očekávání a Formule 1 se vrátila zpátky do Watkins Glen. Ontario Motor Speedway nakonec během deseti let zbankrotovala a na jejím místě vyrostla rezidenční oblast s nákupním centrem. V průběhu sedmdesátých let se ale Watkins Glen začalo potýkat s narůstajícím problémem vandalismu ze strany některých návštěvníků, který se nakonec pořadatelům zcela vymknul z kontroly. Společně s narůstajícími finančními nároky spojenými s pořádáním závodů Formule 1, situace vyústila do bankrotu a konce automobilových závodů na Watkins Glen po dobu několika následujících let.

Mezitím ale Formule 1 našla v USA nové útočiště, znovu v Kalifornii. V ulicích pobřežního města Long Beach byl 3.25 kilometru dlouhý okruh úspěšně pokřtěn v roce 1975 závodem americké F-5000, takže o rok později nic nestálo v cestě tomu, aby se zde představila i Formule 1. Bylo to poprvé v historii mistrovství světa, kdy se v sezoně jely dvě Grand Prix jedné pořadatelské země - USGP východ a USGP západ (je ovšem třeba poznamenat, že v roce 1957 se na území Itálie jela jak italská Grand Prix tak i velká cena města Pescara a v letech 1959 a 1960 už zmíněné Indy 500 a USGP).

Závod v Long Beach brzy získal slušnou popularitu a dost očividně byl někdy prezentován jako americké Monako. Trať během let prošla několika menšími změnami a v letech 1978-1982 byla první, kde startovní a cílová čára byly na různých místech okruhu. Finanční stres se ale znovu postaral o to, že ročník 1983 byl pro Formuli 1 v Long Beach posledním, a okruh potom pokračoval jako populární závod v americké sérii CART/Champ Car až do roku 2008. Přestože po roce 1980 ze scény zmizelo Watkins Glen, navzdory vší logice se zdálo, že apetit pro závody Formule 1 v USA stále uživí dva závody ročně. Naprosto nepravděpodobně se řešení našlo na parkovišti kasina Caesars Palace v Las Vegas, stát Nevada. Pořadatelé zde vytýčili 3.65 kilometru dlouhý okruh o kterém Mario Andretti okamžitě prohlásil, že je dobrý tak akorát pro Mickey Mouse. Nicméně, k závodu skutečně došlo a trať byla nakonec překvapivě kvalitní, včetně bezpečnostních zón vyplněných pískem a několika místy umožňujícími předjíždění. O rok později se Formule 1 do Las Vegas vrátila, ale pro další léta závod obnoven nebyl, především pro téměř naprostý nezájem návštěvníků.

Rok 1982 se stal zatím jediným, kdy se v jedné zemi konaly hned tři mistrovské Grand Prix. Vedle Long Beach a Las Vegas se na kalendář mistrovství světa dostalo i město automobilů Detroit ve státě Michigan. Trať v délce něco přes čtyři kilometry vedla ulicemi města a okamžitě se stala nepopulární mezi piloty i diváky zároveň. Nerovný až hrbolatý povrch spojený s faktem, že trať vedla prakticky od zatáčky do zatáčky vedly k tomu, že závod byl ještě o poznání pomalejší než velká cena v Monaku o dva týdny dříve. V jednom místě trať dokonce vedla přes železniční přejezd! Tento nemilovaný okruh zůstal součástí mistrovství světa až do roku 1988. Možná po vzoru Montréalu, místní pořadatelé zatím na ostrově Belle Isle stavili zcela nový okruh, kam se měla Formule 1 přestěhovat. Nakonec k tomu ale nedošlo a na okruhu Belle Isle se od roku 1990 usídlil CART.

V roce 1984 zavítala Formule 1 do Dallasu, centra státu Texas. Jednalo se pochopitelně o další provizorní městský okruh v délce 3.90 kilometru. Místní konšelé usoudili, že uspořádáním velké ceny dokážou, že Dallas je město na světové úrovni. Realita ovšem byla trochu jiná než plán. Možná byla trochu smůla, že po celý víkend panovalo obrovské horko, ale protože byl začátek července, nemohl být nikdo přespříliš překvapen. Asfaltový povrch byl naprosto nevhodný a v průběhu prvních tréningů doslova bublal. Během sobotní kvalifikace dosáhla na trati naměřená teplota 66˚ C. Po kvalifikaci se ještě konal závod sportovních vozů Can-Am, což už povrch trati nevydržel a začal se drolit a rozpadat. Pořadatelé nasadili pohotovostní čety, které celou noc trať patlaly různými epoxidy a záplatami. Alain Prost a Niki Lauda se snažili zorganizovat bojkot, ale Keke Rosberg se postavil proti a závod se nakonec konal, pouhé půl hodiny poté, kdy na trati skončily chaotické záchranné práce. Není třeba zdůrazňovat, že tato fraška byla zároveň koncem spolupráce mezi Formulí 1 a Dallasem.

V letech 1989 až 1991 se USGP konala znovu na městském okruhu, tentokrát ve městě Phoenix v pouštním státu Arizona. Po třech letech byl všemu konec, předvidatelně pro nezájem ze strany všech zúčastněných. Občasně navrhované projekty uspořádat velkou cenu v ulicích New York City či San Franciska nikdy nevyústily v cokoli konkrétního a Formule 1 bitvu o dobytí amerického trhu zdánlivě definitivně prohrála. Naděje, že Formule 1 v USA přece jenom najde stálou základnu přišly s oznámením, že od roku 2000 se USGP pojede na novém okruhu vestavěném do oválu ve Speedway, Indiana...domovu slavné Indy 500.

Ze začátku vše vypadalo víc než nadějně, návštěvnost běžně přesahovala 110 000 diváků a závody měly dobrou úroveň. Vše se ale začalo bortit v roce 2005, kdy firma Michelin přivezla do Indianapolis preumatiky, jejichž konstrukce nezvládala síly způsobené klopením v poslední zatáčce okruhu. Po bouřlivé debatě nakonec ve velké ceně odstartovaly pouze tři týmy zásobované firmou Bridgestone. V následujících letech byly sice závody i návštěvnost znovu na uspokojivé úrovni, ale v zákulisí pokračovaly problémy. Pořadatelé ztratili podporu titulního sponsora SAP, a všemocný Bernie Ecclestone čas od času vyslovil určitou nespokojenost s kvalitou zařízení a celkovou pohostinností města Indianapolis. Jedna věc se spojila s druhou a ročník 2007 byl pro Formuli 1 a Speedway poslední společnou akcí.

Až jsme se přesunuli do současnosti. Za necelý rok by se obnovená USGP měla vrátit do Texasu, tentokrát do okolí hlavního města Austin. Ze strany pořadatelů i FIA se ozývají hlášky, že tentokrát bude všechno jinak. V čele projektu stojí opravdový fanoušek Formule 1 Tavo Hellmund. Jeho otec svého času patřil k promotérům velké ceny v Mexico City a je osobním přítelem Bernie Ecclestona. V ranném věku měl Tavo občas možnost zastávat funkci pucfleka v Ecclestonově týmu Brabham, a vstřebat tak atmosféru Formule 1 do krve. Později sám zkusil štěstí za volanty různých závodních automobilů, vyvinul nový design zpětného zrcátka pro General Motors (US patent D365317) a založil úspěšnou agenturu Full Throttle Productions. Hellmund však nikdy neztratil kontakt s Formulí 1 a dostat USGP do svého rodného Austinu bylo jeho dlouholetou ambicí. Pro její uskutečnění získal podporu 83-letého miliardáře Red McCombse, který mimo jiné vlastní několik sportovních týmů, a také starý přítel Ecclestone dal projektu požehnání.

Dalším pozitivním faktorem je skutečnost, že poprvé od dob Watkins Glen bude Formule 1 v USA závodit na okruhu specificky postaveném pro automobilové závody. To však neznamená, že Tavo Hellmund má před sebou hladce vydlážděnou cestu. Je třeba vzít na vědomí, že každý Texasan miluje pouze jeden sport a tím je (americký) fotbal. Ruku do ohně za to nedám, ale dovolil bych si tvrdit, že při možnosti jít buď na závod Formule 1 nebo na fotbalový zápas mezi dvěma středoškolskými mužstvy, většina lidí v Texasu by zvolila fotbal. Další lokální vášní je rodeo, za kterým následují tradiční míčové hry baseball a košíková. Automobilové závody mají v této hierarchii pochopitelně také své místo, ale zde zaujímají pevné pozice série NASCAR, IndyCar, Midget, SprintCar a NHRA (závody dragsterů). Kam přesně do této skládanky zapadne Formule 1 je těžko předpovídat.

Opozice vůči novému okruhu, která teoreticky mohla celou akci na poslední chvíli vykolejit, se začala ozývat jak z austinské radnice tak i z řad občanů a k dalšímu pokračování výstavby bylo nutno zajistit příznivé soudní rozhodnutí. Teď se zdá, že nakonec vše dobře dopadne a USGP 2012 přece jenom bude velkým úspěchem alespoň díky tomu, že to prostě bude něco nového. Dlohodobá úspěšnost může ale být složitější. Samotný název okruhu Circuit of the Americas (Okruh Amerik) naznačuje, že organizátoři otevírají dveře dokořán fanouškům žijícím za hranicemi Texasu, především v Mexiku a střední Americe, ale i v Kanadě a jižní Americe. V roce 2013 by se na okruhu měl jet i závod populární australské série V8 Supercar. Mimo automobilové závody se pro areál plánují například hudební koncerty a účast už přislíbili Willie Nelson a Lyle Lovett.

Můj osobní názor je ten, že všechny zúčastněné strany měly tvrději zapracovat na tom, aby Formule 1 úspěšně zakotvila v Indianapolis. Je to místo kde automobilové závody mají více než stoletou tradici a podporu místních institucí i obyvatel. A to je něco, co Austin alespoň prozatím každopádně nemá. Jenom čas ukáže, jak vše dopadne a proto si na konečný verdikt budeme muset chvíli počkat.