Komu patří Formule 1?

Po mnohá desetiletí byla organizace automobilových závodů, včetně mistrovství světa F-1, víceméně záležitostí individuální domluvy mezi majiteli okruhů a majiteli týmů, v rámci širších pravidel řízených FIA a její sportovní odnože Commission Sportive Internationale (CSI). Majitelé okruhů v podstatě určovali, které piloty napíšou na přihlašovací listinu, jaké bude startovné a kolik vyplatí na odměnách vítězům.

Veškeré příjmy plynuly z vybraného vstupného a reklamních billboardů kolem trati. Ke konci šedesátých let minulého století začaly týmy využívat tématicky pomalované karoserie svých závodních vozů jako zdroj příjmů sponzorských peněz. Zároveň začaly závody pronikat na televizní obrazovky a komerční stránka motoristického sportu se stala značně komplikovanější.

Ve snaze lépe hájit své zájmy, majitelé týmů, které vedli Teddy Mayer (McLaren), Colin Chapman (Lotus), Bernie Ecclestone (Brabham), Ken Tyrrell (Tyrrell) a Max Mosley (March) v roce 1974 založili Formula One Constructors’ Association (FOCA), což byla de facto odborová organizace kolektivně reprezentující konstruktéry vozů Formule 1.

Finančně silné tovární firmy jako Ferrari nebo Renault zpočátku o členství ve FOCA nejevily přílišný zájem. Zájem ale projevila FIA a především předseda francouzského autoklubu Jean Marie Balestre, který v roce 1978 na základech nepříliš efektivní CSI zorganizoval Fédération Internationale du Sport Automobile (FISA) a postavil se do jejího čela. Podstatou byl fakt, že FISA existovala specificky pro regulaci mistrovství světa F-1 a nebyla tak zatížena spletitou byrokracií mnoha národních klubů sloučených ve FIA, což ji umožňovalo lépe prosazovat vlastní agendu.

FOCA odpověděla zvolením vlastního předsedy, kterým se stal Ecclestone. Mosley zároveň nastoupil do role advokátního poradce. Ecclestone se ve světě Formule 1 pohyboval od konce padesátých let, kdy s nevalnými úspěchy zkoušel svou zdatnost za volantem závodního vozu a brzy pochopil, že jeho schopnosti budou mnohem lépe zúročeny v roli manažera. Začal u týmu Connaught a jeho talentu využili i piloti Stuart Lewis-Evans a Jochen Rindt.

V roce 1972 koupil tým Brabham, což vedlo k jeho vedoucí roli ve FOCA. Jeho prvním úspěchem byl zisk práv na prodej televizních přenosů závodů Formule 1. Zpočátku to bylo viděno jako riskantní krok, ale velmi brzy se ukázalo, že právě televizní přenosy se pro sport stanou hlavním zdrojem příjmů. Ballestre pochopil, že si tuto příležitost nechal uniknout mezi prsty a nasadil všechny dostupné páky k tomu, aby značný díl těchto peněz nasměroval do pokladny FISA. Ecclestone ovšem nesdílel jeho názor a celá situace vyústila ve válku mezi FOCA a FISA, která málem vedla až k rozbití Formule 1.

Ecclestone a Mosley založili World Federation of Motor Sport a chtěli pod jeho hlavičkou uspořádat vlastní šampionát nezávislý na FIA. Podařilo se jim ale prosadit jenom jeden závod, kterým byla jihoafrická Grand Prix v roce 1981. Brzy nato došlo k usmíření ve formě podpisu takzvaného Concorde Agreement, ve kterém si obě strany odsouhlasily komerční a sportovní podíl na provozu mistrovství světa.

Během dalších let nastal relativní klid a v roce 1987 Ecclestone prodal Brabham, aby se mohl plně věnovat komerční stránce FOCA. Založil k tomu účelu další organizaci, Formula One Promotions and Administration (FOPA).

V témže roce byl podepsán další Concorde Agreement, podle kterého na příštích deset let FOPA dostávala 49% příjmů z prodeje televizních kontraktů. FISA dostala 50% a zbývající jedno procento připadlo týmům. Zároveň provozovatelé závodních okruhů teď za privilegium pořádat závody mistrovství světa platili FOPA vysoké poplatky, ze kterých FOPA vyplácela odměny vítězům. Časem se FOPA převtělila do Formula One Management (FOM) ale na faktu, že Ecclestone dominoval řízení komerční oblasti Formule 1 se nic nezměnilo.

V roce 1991 byl Balestre sesazen z předsednictví FISA a jeho nástupcem nebyl nikdo jiný, než Ecclestoneho starý přítel Mosley. Balestre sice pokračoval ve funkci presidenta FIA, ale jeho vliv na Formuli 1 byl značně okleštěn.

O další dva roky později Mosley vyhrál i volby na presidentství FIA a jeden z jeho prvních kroků bylo zrušení FISA. Netrvalo dlouho a v roce 1995 Ecclestone a Mosley uzavřeli dohodu, která dala FOM v podstatě neomezená privilegia výměnou za paušální poplatky. FOM teď dokonce vlastnila i komerční práva k názvům jednotlivých týmů. Což pochopitelně narazilo na nelibost majitelů těchto týmů a nastalo další období nepokojů, tentokrát mezi FOM a FIA na jedné straně proti konstruktérům na straně druhé.

Během všech těchto událostí Ecclestone nezahálel a nadále rozšiřoval impérium společností podléhajících jeho vlivu, které je shrnuto do názvu Formula One Group (FOG). Vznikly tak Formula One Administration nebo Formula One Holdings, ale i společnosti s méně nabiledními jmény jako SLEC Holdings (čti SLavica ECclestone) nebo Bambino Trust.

Finanční tok komerčních příjmů se tak stával stále méně přehledným, a když asociace konstruktérů zase jednou pohrozila vyhlášením vlastního šampionátu, založil Ecclestone pro jistotu ještě Formula 1 World Championship Ltd. Ziskem ochranné známky tohoto názvu dosáhl toho, že žadná organizace nemůže oficiálně použít výrazy Formula 1 a World Championship mimo rámec FOG. Ani FIA pod taktovkou Mosleyho nelenila a přidělila Formula 1 World Championship Ltd. komerční práva pro Formuli 1 na období 100 let...počínaje sezonou 2011.

Je bezesporu, že pod vedením Ecclestoneho se Formule 1 dostala z relativní obskurity až do popředí světového dění. Přes častou nespokojenost, ani majitelé týmů nemohou popřít, že díky Ecclestonemu hodnota jejich investic mnohanásobně vzrostla. FOM každoročně týmům vyplácí stovky milionů dolarů (podle umístění v poháru konstruktérů) a zajištuje provoz a organizaci závodů po celé zeměkouli, včetně dopravy veškeré techniky do místa konání každé Grand Prix.

Naopak kdysi skoro všemocní majitelé okruhů byli odsunuti na okraj a jejich jediným zdrojem příjmů zůstává prodej vstupenek. Zisky ze všech ostatních investic, billboardy kolem trati počínaje a stánky s občerstvením konče, neodvratně plynou pouze jediným směrem do pokladen FOM. Samotný Ecclestone si svou píli a úspěchy také řádně ocenil a podle většiny odhadů během své funkce komerčního magnáta Formule 1 vydělal nejméně dvě miliardy dolarů. Teď se ale zdá, že svou roli benevolentního diktátora přeci jenom přecenil. Ve snaze maximalizovat příjmy je Ecclestoneho dlouholetým cílem dostat Formuli 1 na světovou burzu.

Vše začalo koncem devadesátých let, když FOG prodala 50% akcií zkonsolidovaných do SLEC Holdings dvěma privátním investorům Morgan Grenfell a Hellman & Friedman. Tito investoři spojili své podíly v instituci s názvem Speed Investments, kterou obratem prodali německému koncernu EM.TV se ziskem přes 250 milionu dolarů. EM.TV si evidentně ukrojila příliš velký krajíc a dostala se do značné finanční tísně. Do hry vstoupil další německý podnikatel Leo Kirch, který do EM.TV zainvestoval výměnou za akcie Speed Investments a jeho Kirch Gruppe zároveň koupila dalších 25% SLEC Holdings od Ecclestoneho. Téměř okamžitě poté postihly Kirch Gruppe finanční potíže a v roce 2002 se její investoři Lehman Brothers Commercial, Bayerishe Landesbank, a J.P. Morgan Chase (Bank Group) stali vlastníky Speed Investments.

Zatímco se Bank Group snažila pochopit, co vlastně Speed Investments je, Ecclestone hbitě podnikl kroky, které převedly pravomoci na kontrolu komerčních práv Formule 1 ze Speed Investments na jeho Bambino Trust. Vysloužil si tím sice žalobu ze strany Bank Group, ale přestože soud dal v prosinci 2004 za pravdu jeho žalobcům, Ecclestone pomocí zdržovacích taktik dosáhl toho, že dvě z bank vycouvaly ze scény a v procesu pokračovala jenom Bayerishe Landesbank.

Na podzim roku 2005 prodala Bayerishe Landesbank 47% podílu ve Speed Investments investiční firmě CVC Capital Partners a obě firmy zároveň oznámily, že nemají v úmyslu sesadit Ecclestoneho z jeho postu šéfa společností FOG. Naopak, Ecclestone byl jmenován výkonným ředitelem nově založeného koncernu Alpha Prema, který funguje jako nepřímý držitel akcií Formule 1.

Později vstoupily do hry i společnosti Alpha Topco a Delta Topco jako nepřímí držitelé akcií Speed Investments. V pozadí všech těchto transakcí figuroval Ecclestone osobně, což značne prospělo nejen jeho image, ale především jeho bankovnímu kontu. Díky značné fragmentaci byla sice finanční situace okolo Formule 1 ještě méně přehledná než kdykoli předtím, ale zdálo se, že vše je utřepáno k víceméně všeobecné spokojenosti.

Pak v lednu 2011 německé autority zatkly jednoho z manažerů Bayerishe Landesbank a člena představenstva Alpha Prema, Gerharda Gribkowského. Po zdlouhavějším procesu vyšlo najevo, že v roce 2005 Gribkowski (prostřednictvím svojí firmy GG Consulting) přijal od Ecclestoneho úplatek ve výši 44 milionu dolarů, za který pak použil svého postavení v Bayerishe Landesbank k navigaci prodeje podílu Speed Investments firmě CVC Capital Partners. Za to byl letos v červnu odsouzen k více než osmi letům vězení.

Ecclestone nepopírá, že Gribkowskému peníze dal, tvrdí však, že to nebyl úplatek. Přestože navenek vystupuje, jako by se ho celá věc netýkala, jeho nepřítomnost na letošní velké ceně Německa byla dostatečně výmluvná. Navíc Ecclestone v červnu odvolal i ten dlouho plánovaný veřejný prodej akcií, údajně kvůli nestabilní situaci na světových burzách.

Tím Ecclestoneho potíže ale ještě nekončí. Po Gribkowského rozsudku se odkudsi vynořila firma Bluewaters Communications (BWC), která minulý měsíc na Ecclestoneho a CVC podala žalobu v USA. V obvinění je předloženo, že v letech 2004 až 2005 BWC jednalo jak s Bank Group, tak přímo s Ecclestonem o koupi Speed Investments. BWT navíc tvrdí, že jejich nabídka byla podstatně výhodnější, než cena, kterou zaplatili CVC, a Gribkowského verdikt pokládá za důkaz, že Ecclestone použil úplatku k tomu, aby Gribkowski prosadil pozici CVC.

Důvodem byl údajně fakt, že BWC Ecclestonemu odmítlo zaručit nadále trvající postavení šéfa komerčních záležitostí Formule 1. Podle BWC se tak Ecclestone dopustil podvodu, protože odmítnutím celkově výhodnější nabídky nehájil zájmy svých věřitelů (tedy především týmů F-1), ale pracoval pouze ve svůj vlastní prospěch. Na základě tohoto podvodu pak připravil BWC o lukrativní investment a BWT žádá odškodné ve výši minimálně 650 milionů dolarů.

Stojí také za zmínku, že v jedné části obžaloby je Ecclestone dost nelichotivě identifikován jako “bývalý prodavač ojetých aut”. Věci došly tak daleko, že se od Ecclestoneho začíná distancovat i vedení CVC. Je těžko odhadovat, jak se věci skutečně mají a jak to všechno nakonec dopadne, protože dnes dvaaosmdesátiletý Ecclestone zatím vždycky ze všech konfliktů vyšel jako absolutní vítěz.

Zároveň je otázkou, jakou roli můžou hrát týmy Formule 1, které se v minulosti několikrát pokoušely proti Ecclestonemu rebelovat. Přes veškerou finanční pomoc, kterou týmy dostavaji od FOM, nejsou se svým podilem úplně spokojeny, protože většina z nich je ve stále větší míře odkázána na peníze, které přinášejí piloti podporováni silnými sponzory. A nový Concorde Agreement se domlouvá právě v těchto dnech.

Do hry se snaží znovu vstoupit i majitelé okruhů, pro které je pořádání závodů mistrovství světa díky Ecclestoneho drtivým poplatkům téměř zaručeně ztrátovou záležitostí. Za účelem lepší reprezentace svých zájmů se letos pod vedením předsedy australské Grand Prix Ron Walkera sjednotili v Formula One Promoters Association (nezaměňovat s FOPA!). Takže je i docela možné, že svět Formule 1 v dohledné době čekají změny, které můžou s dlouholetým status quo značně zatřást. Zůstaňme na příjmu...