Tým RAM nastupuje na velkou mezinárodní scénu.

Roman Klemm
19.02. 2015

Roman Klemm
19.02. 2015

Motorsport před 40 lety, 8.díl

Organizátoři mistrovství Evropy formule 5000 měli koncem února pro fandy zajímavou a radostnou novinku: do šampionátu se přihlásil tým RAM (Ralph And Macdonald) a jako jezdce nominoval Dava Walkera. Nástup bývalého továrního pilota Lotusu-F1 měl zvýšit sportovní úrověň F5000 a i ohledně týmu RAM si experti byli jisti nanejvýše profesionelním přístupem. Šéfové organizace, bývalý závodník John Macdonald a jeho obchodní partner a technik Mick Ralph pro Walkera koupili od týmu VDS osvědčený Chevron B28. Vůz byl přes zimu v dílnách výrobce a dostalo se mu posledního stupně vylepšení. Chevron Macdonaldovi dokonce přislíbil tovární podporu pro sezonu 1975. Modrý monopost, podporovaný sponzorem Thursdays (diskotéka) měly pohánět nové motory Chevrolet ladiče Smith and Morand. RAM vlastnil i starší Chevron B24, který si pro nadcházející Race of Champions pronajal bývalý pilot F3 Buzz Buzaglo.

Zatímco si RAM od sezony 1975 sliboval dobrý start do budoucnosti vedoucí do F1, chtěl Dave Walker především vybřednout ze smolné fáze své dříve tak slibné kariéry. Počínaje rokem 1972, kdy na vlastní kůži poznal, jak hořkou roli hraje „dvojka“ u Lotusu, hledal marně úspěch. Roku 1973 byl jmenován továrním pilotem stáje DART-GRD, kvůli zranění ale absolvoval jen hrstku podniků. Minulý rok našel pouze menší angažmá se sportovními vozy ToJ Jörga Obermosera.

Max Mosley pro svou stáj March na několik dní najmul okruh v Le Castelletu, kde se mohli jeho tovární jezdci seznámit s nejnovějšími výrobky stáje z Bicesteru. Vittorio Brambilla najezdil s novým vozem F1 (typ 751) zhruba 1000km, zatímco si druhá tovární pilotka, Lella Lombardiová směla zvykat na charakteristiku F1 ve starším typu 741. Testu se zúčastnil i tovární tým F2 s Patrickem Tambayem a Michelem Leclerem (typy 752-BMW). Formuli 3 hodlal Mosley obeslat s jezdci Alexem Ribeirem a Gunnarem Nilssonem. March ale nebyl aktivní jen na sektoru monopostů. Londýnský zlatník a přední jezdec sportovních prototypů, John Lepp koupil nový March 75S pro mistrovství Evropy sportovních dvoulitrů a hodlal tento spyder s nejnovějším motorem Briana Harta nasadit i v mistrovství světa značek. Vůz připravovaný Tonym Galem se v sezoně 1975 skutečně měl stát měřítkem pro všechny ostatní dvoulitry.

Z vítězství v „Daytoně 500“, nejvěhlasnějšího závodu kalendáře NASCAR, se roku 1975 těšil absolutní outsider: Benny Parsons na Kings-Row-Chevroletu-Chevelle. Jak je v tomto seriálu „zvykem“ rozhodlo se až „na posledních metrech“. Obligátní hromadnou nehodu si borci NASCAR odbyli již v osmém kole, jejím důsledkem bylo devět rozbitých vozů. V závěrečné fázi vedl favorit David Pearson před AJ Foytem, nejlepší finiš ale zaznamenal jezdec, který vyrazil jen ze 32. (!) startovní pozice: Benny Parsons. Dokázal předjet zkušené hvězdy Allisona a Yarborougha a s pomocí draftu Ramo Scotta a Richarda Pettyho dotahoval lídry. Když Foyt odpadl s rozbitým motorem, byl Parsons na druhém místě, přičemž bylo jasně vidět, že vedoucí Pearson příliš vyždímal své pneumatiky. V předposledním kole se lídr pod tlakem Parsonse pokusil předjet opozdilce Panche a Yarborougha, vyletěl při tom z dráhy do infieldu a všechno ztratil! Parsons vyhrál před Allisonem a Yarboroughem.

Hned po závodě v Surfers Paradise na severovýchodním pobřeží Austrálie se vydal cirkus F5000 na 2.200km dlouhou pouť do Adelaide, ležící na jihu kontinentu, aby absolvoval předposlední, sedmý závod Tasmánské série. Podnik v Adeleide zcela ovládl Greame Lawrence na Lole T332. Novozálanďan vyhrál kvalifikaci, zajel nejrychlejší kolo v závodě a v cíli byl první před Warwickem Brownem a Johnniem Walkerem na monopostech stejného typu. Chris Amon na Talonu dojel čtvrtý. Znamenalo to, že k poslednímu závodu v Sandown Parku u Melbourne cestovali jak Lawrence, tak i Walker a Brown se třiceti body a o titulu se mohlo rozhodnout již jen mezi nimi.

Tým RAM s Davem Walkerem v kokpitu Chevronu B28 formule 5000.