Motorsport před 40 lety - 14.díl

O Velikonočním víkendu 1975 již nikdo nemluvil o krizi formule 2, nebo o slabě obsazeném prvním závodě v Estorilu. 33 vozů se utkalo v kvalifikaci, mezi nimi i „hostující hvězdy“ formule 1 jako Ronnie Peterson, Vittorio Brambilla a Hans-Joachim Stuck. Ani oni však nedokázali zabránit dalšímu galapředstavení Jacquesa Laffita a jeho Martini Mk16 s motorem BMW ladiče Schnitzer. Okruh v Hampshire této kombinaci seděl na výbornou a Francouz si zajistil pole-position před Brambillou (March), Hentonem (March), Jabouillem (elf2), Wentzem (Lola), Leclerem, Petersonem a Stucken (všichni na nových vozech March-BMW 752).

Výsledek podniku se skládal ze součtu časů dvou závodů na 30 kol. Laffite položil základní kámen úspěchu hned v prvním závodě, když vyhrál s náskokem 4 sekund na Briana Hentona. Za nimi dojeli Ted Wentz, Leclere, Tambay a překvapivě silný Hector Rebaque (Chevron B26). Závod vešel do dějin i díky hromadné havárii v šikaně: Peter Williams tam ztratil kontrolu nad vozem a zůstal stát, právě když se na místo valila supina dalších monopostů. Rebaque a Martini se ještě dokázal vyhnout, Peterson (jehož March připravil tým Project Three Rona Dennise) a Binder se ale s britovým Chevronem střetli. Do této blokády vraků poté vletěli i Leoni, Colombo, Mallock, Hotz a Ertl. Max Mosley si asi mnul ruce, když viděl, kolik náhradních dílů a nových kapotáží budou jeho zákazníci potřebovat. Pouze Colombo odnesl nehodu se zraněním, nalomil si zápěstí.

Závod nebyl přerušen a Laffite zachránil prvenství napříč rozbité spojce. Jeho tým s posledním vypětím sil stačil do druhého závodu zabudovat novou. Tentokrát to byl Brian Henton na jeho soukromém Marchi, kdo vyrazil nejlépe s Američanem Wentzem, Tambayem a Laffitem v závěsu. Laffite byl na čas nejrychlejším této skupiny a když musel Henton s prázdnou pneumatikou do boxů, převzal vedení. Jacques ovšem neztratil matematiku a body do šampionátu z očí. Když se na něj začal tlačit dobře naladěný, ale vždy nevyzpytatelný Brambilla, nechal jej táhnout. Ital s A-licencí jezdce formule 1 do ME nebodoval a Laffite před sebe později pustil i Tambaye, který jeho vítězství po součtu časů nemohl ohrozit. Čtvrtý dojel Martini (March) před Jabouillem a slibným Japoncem Kuwašimou (March).

Vyhodnocení obou závodů znamenalo mistrovské body pro vítěze Laffita, Tambaye, Martiniho, Rebaqeua, Jabouilleho a Truffa (Osella FA2). V Thruxtonu se fandům nepředvedla jen formule 2. Zajímavý podnik obsahoval i závody britské F3 a cestovních vozů. První podnik mistrovství BP Super Visco British F3 vyhrál Švéd Gunnar Nilsson na továrním Marchi-Toyota 753. Budoucí hvězda F1 za sebou nechala Patricka Neveho (Safir-Ford), Boba Arnotta (March-Ford), Iana Taylora (GRD-Ford), Larryho Perkinse (Ralt-Ford) a Stephena Southa (Ray-Toyota). Startovní pole bylo dobře naplněno a zájem různých výrobců byl obrovský. Sezona 1975 platí coby velký „návrat formule 3“ na britskou scénu. Závod RAC-British-Touringcar-Championshipu vyhrál Richard Lloyd na Chevroletu Camaro před Andym Rousem (Triumph Dolomite) a Tonym Shawem (také na Camaru).

Ještě většímu poli účastníků se těšil první podnik evropského šampionátu F3 na Nurburgringu. Pořadatel musel provést několik kvalifikačních rozjezdů, aby se vystříbřilo pole nejrychlejších pro dvě finálové jízdy, jejichž součet udal celkový výsledek. Nakonec se i v tomto šampionátu prosadil Švéd Conyn Anderson na Marchi-Toyota před domácím jezdcem-konstruktérem Ernstem Maringen (Maco-Ford) a krajanem Nordstromem.

V rámci stejného podniku (Eifelrennen) jela svůj první závod i DRM. Silnou třídu vyhrál Harald Grohs (Faltz-BMW) před Clemensem Schickentanzem a Reinhardtem Stenzelem (oba Porsche). Ve třídě dvoulitrů naplno bodoval Klaus Ludwig před Manfredem Mohrem (oba Ford Escort) a Joergem Denzelem (BMW 2002).

Stres měli o Velikonocích především účastníci Evropského šampionátu F5000. Prodloužený víkend totiž znamenal dva závody na dvou okruzích! Druhý podnik mistrovství se konal v Oulton Parku (pro mnohé nejlepší okruh britských ostrovů vůbec) již na Velikonoční pátek – ve čtvrtek se ovšem nedalo trénovat, protože pěkné pole 18 vozů přivítal mráz a sníh! V pátek bylo trochu tepleji, pořadatel tedy posolil trať a po krátké kvalifikaci se mohlo závodit. Pole-position si za mokra zajistil Dave Walker na RAM-Chevronu před Dánem Belsoem, Davidem Purleyem a vítězem z Brand Hatche, Ianem Ashleyem. Zdálo se, že trať odpoledne oschne a většina jezdců zvolila pro závod ručně řezané slicky – šťastni ti, kteří se přeci jen rozhodli pro pneu do deště, mezi nimi i Reed-Lola T332 Gordona Spice a VDS-Lola Teddyho Pilettea. Nejlepší odpich měl na startu Chevron-Ford Davida Purleye, který za sebou držel v začáteční fázi závodu Belsoea, Ashleye a Walkera – nebezpečí na něj ale číhalo dále vzadu: Piletteho a Spiceho rozhodnutí, starovat na mokrých pneumatikách bylo zárukou úspěchu. Od 10. kola měli mecahnici ostatních jezdců co dělat, protože všichni začali měnit na pneu se vzorkem. V poločae se ustálilo pořadí Teddy Pilette, Gordon Spice, David Purley a Guy Edwards. Belgičan na nové VDS-Lole T400 zdánlivě uháněl směrem vítezství, když jeho Chevrolet začal vynehávat: závod byl kvůli rozbité baterii ztracen. Veterán Spice poté dokázal kontrolovat soupeře za sebou a po mnohých letech strávených v této formuli bez úspěchů vyhrál svůj první závod. Purley během závodu několikrát opustil trať a ztratil druhé místo vůči Edwarsovi. Na Pilettea zbylo po dlouhé zastávce v boxech jen šesté místo za outsidery Brianem Robinsonem (McLaren M19C) a Trevorem Twaitsem (Lola T330).

Z Oulton Parku spěchal cirkus F5000 do Brands Hatche, kde byl pro Velikonoční pondělí vypsán třetí podnik mistrovství. 21 vozů se ke startu seřadilo po velmi chladné kvalifikaci, při které se nikomu nepodařilo patřičně zahřát pneumatiky, v pořadí Damien Magee (Trojan), Brian McGuire (Lola), Tony Dean (Chevron), Teddy Pilette (Lola), Guy Edwards (Lola) a Dave Walker (Chevron). David Purley startoval společně s Vernem Schuppanem jen z páté řady, závod ale měl patřit jemu. Bývalý a zárověň budoucí jezdec F1 si pro 60 kol na krátkém klubovém okruhu připravil zvláštní provedení ručně vzorkovaných slicků a rychle se začal propracovávat kupředu. Již po dvou kolech byl čtvrtý za výborným Mageem, Deanem a McGuirem. Po 13 kolech se Damienova vidina vítězství rozplynula kvůli nalomenému závěsu, což definitivně otevřelo cestu k prvnímu úspěchu Purleyově Lec-Chevronu Ford V6. Dave Walker dojel se zrátou 2 sekund na druhém místě před Deanem, Walkinshawem (ano, „Major Tom“ snil ještě roku 1975 coby tovární jezdec Modusu o kariéře v monopostech), Pilettem a McGuirem.

Notoricky známá nehoda formulí 2 v Thruxtonu roku 1975: uprostřed Lamberto Leoni, za ním vůz Petersona a napravo Ray Mallock.

152295

Britský bojovník Brian Henton nasazoval ve formuli 2 vůz,který patřil jeho sponzorovi „agv“. Jediný tehdy existující agregát Ford-Hart mu zapůjčill Stewart Turner od Forda. Henton byl jediným jezdcem, který dokázal pozlobit uživatele motorů BMW. 

David Purley, Tom Belso, Ian Ashley a Dave Walker kloužou po zmrzlé vozovce Oulton Parku – všimněte si sněhu kolem trati.

152305