Formule.cz - Hockenheim - Stuck znovu udělil talentům F2 lekci

Roman Klemm
23.06. 2016

Roman Klemm
23.06. 2016

Motorsport před 40 lety - 25. díl

V rámci podniku DMV-Rhein-Pokal-Rennen navštívil Evropský šampionát formule 2 podruhé v roce 1976 svou baštu, Hockenheim. Kvalifikace a oba rozjezdy skončily stejným způsobem, jako zahájení sezony před dvěma měsíci: hostující Hans-Joachim Stuck byl znovu "králem Ringu".

Organizátoři se opravdu snažili nalákat na betonové tribuny znovu 120.000 diváků, jako v dubnu a závodu se coby hostující hvězdy z formule 1 zůčastnili všichni tři špičkoví borci NSR, Stuck, Mass a Stommelen. Formule 2 tentokrát ovšem zajímala "jen" kolem 90.000 fandů. "Strietzel" Stuck nezklamal a postavil svůj tovární March-BMW v barvách Jaegermeister na pole-position před francouzské tovární piloty Elfu a Martini, Arnouxe, Lecléra, Jabouilleho a Tambaye. Jochen Mass měl tentokrát k dispozici March-Hart týmu Williho Kauhsena a zajel dobrý šestý čas před Ribeirem, Ertlem, Flamminim a Rolfem Stommelenem, který jel na Chevronu-BMW Freda Operta. Do obou rozjezdů se kvalifikovalo 26 vozů, 19 (!) pilotů tedy muselo již v sobotu s nepořízenou balit.

Vynikající Hans-Joachim Stuck dokázal celých 20 kol prvního závodu držet dravé Francouze za sebou. Na druhého Lecléra měl v cíli náskok čtyř sekund. S podobným odstupem následovali Tambay, Jabouille, Arnoux, Rudi Deutsch, Martini, Colombo, Ludwig a Flammini. Jochen Mass havaroval s Ribeirem, Stommelen nedojel kvůli defektu stejně tak, jako budoucí mistr světa Keijo Rosberg.

Start do druhého závodu vyšel nejlépe Leclérovi a Francouz se mohl devět kol těšit z vedení, než Stuck za jásotu publika znovu uděřil a do cíle dojel znovu jako první. Leclére nakonec dojel s vynechávajícím motorem jen těsně jako třetí za Jabouillem - v celkovém hodnocení mu to ale po součtu časů přeci jen stačilo ke druhému místu za Stuckem a tudíž k plnému počtu bodů do hodnocení šampionátu. Další body připadly Tambayovi, Jabouillemu, Arnouxovi, Martinimu a Flamminimu.

Počáteční dobré výsledky regulérních pilotů ME na vozech March-BMW tedy patřily minulosti a "francouzská armáda" v šampionátu jasně převzala komando.

Tým Alpine-Renault mezitím pilně testoval svůj přeplňovaný agregát Gordini-V6 formule 1 v Le Castelletu. Jabouille strávil před odjezdem do Hockenheimu v kokpitu jeho Alpine A500 s obutím Michelin plné tři dny. Manažer týmu, Gerard Larrousse ovšem nemohl prozradit ohledně budoucnosti tohoto projektu nic konkrétního: "Rozhodne, v jakém mistrovství chce uspět vedení Renaultu:" V zásadě ale bylo jasné, že Francouzi chtěli před vstupem do formule 1 nejdříve dobýt Le Mans. To se roku 1976 nepodařilo a tak směl "projekt F1" i další roky pokračoval jen na "poloviční páru".

Zajímavé pole, které obsahovalo pořád více strojů F1 se představilo při šestém podniku mistrovství ShellSport5000 v Brands Hatchi. Nejlepší čas kvalifikace si připsal Guy Edwards, který se poprvé objevil na Ensignu MN174, tedy s vozem, se kterým Chris Amon započal sezonu MS. Vedle něj se postavil David Purley na jeho Lec-Chevronu, druhou řadu tvořili Val Musetti (March 751) s Brianem McGuirem (Williams FW04), třetí Mike Wilds (Shadow DN3B) s Damienem Mageem (March 751) a čtvrtou Divina Galicová (Surtees TS16) s Emiliem de Villotuou (Lyncar-Ford).

Start nejlépe vyšel Purleyovi, kterého v průběhu příštích kol dotáhl Magee. 50 kol závodu se vyvinulo v pěkný souboj těchto dvou borců, ve kterém se nakonec prosadil modrý Chevron-Ford. Edwardsův motor se "dožil" jen poloviny závodu a zbývající bodovaná místa si tak rozdělili výhradně jezdci s vozy F1 v pořadí McGuire, Wilds, Villota a Galicová.

V Itálii a ve Velké Británii se pilně zápolilo o body národních šampionátů formule 3. V Casale porazil Švéd Conny Andersson domácí esa Patreseho, Brancatelliho, Mantovu a Leoniho. V anglickém Silverstone se znovu prosadil Bruno Giacomelli před Fluxem, Gomezem a Leesem.

Michel Leclére se před Stuckem dokázal udržet jen devět kol druhého závodu.

Byl před 40 lety nejpopulárnějším jezdcem Německa: Hans-Joachim Stuck. Svým fandům by jistě dělal radost i ve formuli 1, kdyby koncem sezony 1978 neodmítl nabídku Franka Williamse...