Pohonné jednotky jsou příliš komplikované

Zatímco Formule 1 na základě vlastního průzkumu mezi fanoušky tvrdí, že si příznivci závodění užívají, jezdci jsou k předpisům pro sezonu 2026 výrazně kritičtí. Jedno z největších témat se vynořilo při VC Belgie ve Spa-Francorchamps, kde Oscar Piastri poukázal na problém, kdy jsou piloti překvapováni chováním vlastních pohonných jednotek. Během kvalifikace ztratil mladý Australan na rovinkách výrazný čas v porovnání se svým stájovým kolegou Landem Norrisem, přičemž McLaren zpočátku nedokázal srozumitelně vysvětlit příčinu.

Když měl šéf stáje v sobotu večer setkání s médii, vysvětlil, že nastavení pohonné jednotky na obou monopostech byla prakticky identická. Poukázal přitom na učící se prvky pohonné jednotky. Nejedná se o umělou inteligenci v běžném slova smyslu, ale o pokročilé algoritmy, které se učí kolo od kola i v průběhu samotného kola. Pokud dojde k odchylce od ideálního hospodaření s energií, tyto algoritmy se dokáží přizpůsobit a určit optimální strategii nasazení pro zbytek kola.

Zde však vyvstávají dva problematické aspekty. Zaprvé jezdci nemají vše plně pod kontrolou, jelikož systémy jsou citlivé nejen na vstupy pilota, ale i na vnější faktory mimo jeho kontrolu, jako jsou změny větru nebo úrovně přilnavosti. Druhým problémem je samotný fakt, že závodníci mohou být zaskočeni chováním vlastní pohonné jednotky.

„Je to na nic, nedá se to říct jinak,“ prohlásil Piastri. „Když o postavení na startovním roštu v kvalifikaci rozhodují počítače podle toho, jak se zrovna chovají nebo nechovají, je to dost mizerný způsob závodění.“

„Ano, je to pravda a jejich komentáře jsou pochopitelné,“ reaguje ředitel FIA pro monoposty, Nikolas Tombazis. „Myslím si, že jejich reakce jsou důsledkem skutečnosti, že energie je omezená, a proto se její co nejlepší řízení stává naprosto klíčovým. S tím pak souvisejí různé strategie, které je třeba nasadit.“

Nabízí se otázka, zda by tyto učící se prvky nemohly být jednoduše zakázány, aby jezdci řídili nasazení energie výhradně sami pomocí tlačítka na volantu. Sportovní pravidla přece stanovují, že „Jezdec musí řídit monopost sám a bez pomoci.“ Zakázání takových algoritmů je však podle Tombazise příliš zjednodušená představa.

„Nemyslím, že bychom mohli jít do takového extrému. Zaprvé, pokud by to pro jezdce fungovalo jen jako jednoduché zapnutí a vypnutí, kdykoliv by chtěli a v jakémkoliv množství, využili by veškerou energii na výjezdu ze zatáčky po velmi krátkou dobu. A efekty, na které si lidé stěžují, by pak byly ještě zřetelnější.

A zadruhé existují omezení týkající se toho, kolik energie můžete během kola využít nebo rekuperovat, případně takzvané delty stavu nabití SOC a podobně. To jsou omezení, která mají zabránit řekněme závodům ve zbrojení a tomu, aby týmy měly například ještě větší baterii. Nechtěli jsme, aby týmy musely vyrábět dvakrát větší baterii a mít znovu těžší vozy. Nemyslím si tedy, že by člověk dokázal racionálně uřídit všechny tyto parametry.“

277492

Závodění bez AI není momentálně možné, hlavně na rychlých okruzích. Foto: Red Bull

Zdroj: Motorsport, úvodní foto: Honda