Vrácený medailon a Zanardiho medaile

Víťa Boch
28.05. 2013

Víťa Boch
28.05. 2013

Co všechno Kanaan udělal, aby prolomil prokletí.

Tony Kanaan startoval v Indianapolisu podvanácté. Jak sám říká, pokaždé měl vůz, s nímž mohl pomýšlet na vítězství, ale vždycky se k němu štěstí otočilo zády. Až v neděli konečně obrovskou smůlu prolomil. Už o něm nebudou říkat, že je to nejlepší jezdec ve startovním poli, který 500 mil Indianapolis nevyhrál. Když v neděli protnul cílovou pásku, panovala ve Staré cihelně podobná atmosféra, jako když se v roce 1998 po letech snažení konečně dočkal Dale Earnhardt vítězství v pětistovce v Daytoně.

Přitom nechybělo mnoho a Kanaan mohl být vzpomínán jako jezdec, který v Indianapolisu vyhrál hned při svém debutu. V roce 2002 vedl 23 kol, ovšem v 90. kole najel na olejovou skvrnu, které si traťoví maršálové nevšimli, a havaroval. V následujících třech ročnících byl v Indianapolisu nesmírně silný. Ale byla z toho „jen“ umístění na stupních vítězů a pole position. Sedm let v řadě (2002-8) vedl v každém závodě alespoň jedno kolo a ustanovil tak rekord.

Potom mu ale Indianapolis Motor Speedway ukázala, jak umí být tvrdá. Nejprve tvrdě havaroval v roce 2009 a v roce následujícím se do závodu málem vůbec nedostal. Primární monopost rozbil v tréninku před prvním kvalifikačním dnem, záložní vůz potom před nedělní kvalifikací. Týmu se přesto podařilo dát vůz do kupy a Kanaan se kvalifikoval do poslední řady.

Tony Kanaan ve Victory Lane

Vloni toužil po vítězství víc než kdy předtím. „Vyhraju a budu mít obličej vedle mých přátel Daria Franchittiho a Dana Wheldona,“ říkal vloni. A to mu vyšlo i letos, protože vloni opět vyhrál Franchitti. A tak na Borg-Warnerově trofeji budou vedle sebe Wheldon, Franchitti a Kanaan.

Indianapolis 500 je závodem plným velkých příběhů. Vzpomeňme z posledních let třeba na Castronevesovo emotivní vítězství poté, co se obhájil u soudu, nebo na zázračné vítězství Dana Wheldona a obrovskou smůlu JR Hildebranda v roce 2011. Jeden takový příběh je spojený i s Kanaanovým letošním vítězstvím.

Před závodem v roce 2004 se dozvěděl o patnáctileté Andree Brownové, která ležela v nemocnici Methodist Hospital v Indianapolisu a připravovala se na operaci mozkového aneurysma. Kanaan ji den před operací v nemocnici navštívil a dal ji svůj medailon pro štěstí, který u sebe nosil celou svojí kariéru. Následující den operace dopadla dobře.

Několik dní před letošním závodem poslala dnes čtyřiadvacetiletá Brownová Kanaanovi medailon zpět se vzkazem: „Tady máš zpátky svůj talisman pro štěstí. Vezmi si ho a vyhraj Indianapolis 500.“ Kanaan jej měl po celý závod v kapse svého overalu.

Tony Kanaan s Borg-Warner Trophy, teď na ní bude i jeho "škaredý ksicht".

Před závodem navštívil jeho boxové stání dvojnásobný šampion CART a dvojnásobný paralympijský vítěz Alex Zanardi, který přišel o nohy při hrůzostrašné havárii v závodě CART na oválu Lausitzring v Německu v roce 2001. Přinesl svojí zlatou paralympijskou medaili a nechal s ní pro štěstí otřít Kanaanův vůz. Po závodě, který sledoval společně se svým krajanem a taktéž bývalým skvělým závodníkem CART Maxem Papisem si dělal legraci, že si teď tímto šamanstvím bude přivydělávat.

Tony Kanaan - Vítěz 97. ročníku Indianapolis 500

V neděli se na Kanaana konečně štěstí usmálo. Ve chvíli, kdy vedl závod, a zbývalo pár kol do cíle, havaroval Franchitti a závod byl dojet za zpomalovacím vozem. „To poslední kolo mi přišlo jako nejdelší kolo v mém životě,“ svěřil se Kanaan v interview po skončení závodu. Nicméně přes to, že se na něj tentokrát usmálo štěstí a naopak od Hunter-Reaye, Muňoze či Andrettiho, s nimiž o vítězství v závěru bojoval, se odvrátilo, Tony Kanaan si to za ta léta závodění nejen v Indy500 naprosto zasloužil.