Před VC Monaka 2018

Petr Dufek
23.05. 2018

Petr Dufek
23.05. 2018

Šestá velká cena 69. ročníku mistrovství světa F1

Průběh letošního šampionátu F1 naznačuje, že se v Monaku máme na co těšit. V dosavadních pěti závodech vyhráli tři jezdci z tří týmů a na stupeň vítězů vystoupilo šest různých závodníků. Velké ceny přinesly dramatické momenty a dosavadním vrcholem může být Monte Carlo!

Historie okruhu

Součástí MS je od jeho vzniku v roce 1950 s přestávkou v letech 1951-54. Mezi ostatními tratěmi má Monte Carlo zcela výjimečnou pozici, protože se mu odpouští to, co by jinde neprošlo. Týmy se ochotně těsnají v padoku, jezdci bez reptání závodí na hrbolatém asfaltu mezi obrubníky a nenaříkají nad chybějícími únikovými zónami. Všichni prostě respektují výjimečnost této tratě. Aby se v Monaku běžné silnice proměnily v plnohodnotný závodní okruh, musí se udělat spousta opatření. Součástí tohoto seznamu je 33 kilometrů svodidel, 20 000 metrů čtverečních drátěného oplocení, 3600 pneumatik do bariér a 1100 tun sedadel pro diváky.

Takuma Sató pod kasinem během VC Monaka 2004

Na okruhu, kde se při F1 zabil Lorenzo Bandini (1967), odpadlo nejvíce vozů v roce 1990 (dvacet) a nejméně jezdců vidělo šachovnicovou vlajku v sezoně 1996 (tři, další klasifikovaný byl tou dobou v depu). Nejtěsnější finiš byl naměřen v roce 1992 mezi Sennou v mclarenu a Mansellem ve williamsu (0,215 s). Nejvíce různých jezdců ve vedení v Monte Carlu zažili v sezoně 2003 (pět: R. Schumacher, Montoya, Räikkönen, Trulli a M. Schumacher). Nejúspěšnějšími jezdci v historii jsou Senna (6x první), G. Hill a M. Schumacher (5), Prost (4), Moss, Stewart a Rosberg (3x). Celkem je na seznamu vítězů zapsáno 33 jmen.

Velká cena Monaka se jede na nejkratší trati (3337 m) a je i nejkratší ze všech (260,286 km). Populární vlásenka je nejpomalejší zatáčkou v seriálu F1. Rekord okruhu drží Sergio Pérez časem 1:14,820 a absolutně nejrychlejší čas Kimi Räikkönen výkonem 1:12,178 ve třetí části loňské kvalifikace. V posledních pěti letech během závodu pokaždé vyjel na trať safety car. Loni byla vítěznou strategií jízda s jedinou zastávkou v boxu přesně v polovině závodu.

Heikki Kovalainen za volantem lotusu v ulicích Monte Carla v roce 2010

Letošní VC Monaka bude výjimečná pro Red Bull. Rakouský tým pojede 250. velkou cenu F1. Měli bychom připomenout, že vyhrál jubilejní 150. velkou cenu (Bahrajn 2013) i 100. velkou cenu (Maďarsko 2010). V minulém závodě oslavil jubilejní 150. postavení na stupních vítězů (6. místo v historickém žebříčku).

V Monaku je více než kde jinde důležité přední postavení na startu. V předchozích 64 velkých cenách v Monte Carlu zvítězil jezdec z prvních tří pozic v 54 případech. Od roku 1985 jen jedinkrát vyhrál závodník stojící za touto hranicí – Olivier Panis v roce 1996 ze 14. místa. Zajímavé je, že dva poslední držitelé pole position z Monaka od té doby nestáli v čele startu (Daniel Ricciardo 2016, Kimi Räikkönen 2017).

Gianmaria Bruni ve voze Minardi

Navzdory velmi úzké a nebezpečné trati byl závod poprvé ukončen červenou vlajkou až v roce 1984 po 31 kolech kvůli velké bouřce. Tehdy vyhrál Alain Prost před Ayrtonem Sennou, ale brali jen poloviční body. Tehdy to bylo první pódium a první nejrychlejší kolo pro Ayrtona Sennu. Kvůli havárii byl závod poprvé zastaven v úvodním kole v roce 1990, kdy se Alain Prost a Gerhard Berger střetli v zatáčce Mirabeau. Po novém startu vyhrál Ayrton Senna. Od té doby se červené vlajky objevily také v roce 1994 (1. kolo), 2000 (1. kolo), 2011 (6. kolo) a 2013 (46. kolo).

Pozornost domácích fanoušků bude jistě soustředěna i na Charlese Leclerka, protože bude prvním Monačanem na startu od Oliviera Beretty v roce 1994.

Vzpomínka na rok 2017

Do miniaturního knížectví přijížděl na vedoucí pozici v šampionátu Vettel. Hamilton za ním zaostával o šest bodů, Bottas už o 41. Do závodu nenastoupil Alonso, který se ve stejném termínu zúčastnil 500 mil Indianapolisu. V kokpitu mclarenu ho nahradil Button.

Kvalifikaci ovládl Räikkönen, jenž si vyjel 17. pole position v kariéře, první od VC Francie 2008. Naopak Hamilton senzačně vypadl už ve druhé části.

Finský veterán se udržel v čele i po startu. Za ním se seřadili Vettel, Bottas, Verstappen, Ricciardo, Sainz, Pérez, Grosjean, Magnussen a Hülkenberg. Hned v prvním kole přezouvali Button a Wehrlein. Při tom se málem střetli v boxové uličce. Wehrlein za nebezpečný způsob jízdy obdržel pětisekundovou penalizaci. V 16. kole odstoupil Hülkenberg s poruchou převodovky. Když Räikkönen dojel o kolo opozdilce Buttona a Wehrleina, zdržel se při jejich předjíždění a pronásledovatelé se mu viditelně přiblížili.

Ze špičky měnil gumy jako první ve 32. kole Verstappen. Zvolil superměkkou směs, stejně jako Bottas a Räikkönen. Mnohem déle vydrželi na trati Ricciardo a Vettel a oběma se to vyplatilo. Australan se posunul na třetí příčku a exmistr světa dokonce na první před svého týmového kolegu. Hamilton zajel k mechanikům až ve 47. kole a vrátil se na superměkké směsi na sedmé pozici, na níž byl nakonec i odmávnut.

V 60. kole nesmyslně zaútočil Button v zatáčce Portier na Wehrleina. Sám vyvázl jen s ulomeným závěsem, ale sauber se převrátil na bok. Pilot zůstal nezraněn, jenže se vlastními silami nedokázal vyprostit. Neprodleně byl nasazen safety car a maršálové brzy vrátili monopost na všechna čtyři kola. Verstappen, Ocon, Massa a Pérez si v této fázi zajeli pro čerstvé obutí. Ericsson ještě během neutralizace narazil v Sainte-Dévote do bariéry a skončil. Těsně po restartu ho na stejném místě napodobil Vandoorne.

Pořadí se už téměř neměnilo. Ricciardo se otřel o svodidla, ale zvládl uhájit druhé místo před dotírajícím Bottasem. V 72. kole se střetli v pasáži Rascasse Kvjat a Pérez. Prvně jmenovaný se dobelhal do boxů, kde vystoupil z vozu. Mexičan si nechal vyměnit prořízlou pneumatiku a s velkou ztrátou pokračoval, už s vědomím, že po skončení bude k jeho času přičteno deset sekund.

Cílem projel vítězně Vettel před Räikkönenem a Ricciardem. Byl to jeho 45. triumf ve F1. Ferrari slavilo po sedmi letech double (předtím ve VC Německa 2010), naopak poprvé od VC Španělska 2016 nebyl mezi trojicí nejlepších nikdo z Mercedesu. Na dalších bodovaných příčkách byli klasifikováni Bottas, Verstappen, Sainz, Hamilton, Grosjean, Massa a Magnussen.

VC Monaka

Okruh: Circuit de Monaco

Místo: Monte Carlo

DRS detekce

DRS úsek

Měřený úsek

Cíl

Charakteristika závodního okruhu z pohledu brzd.

PRVNÍ VELKÁ CENA F11950
POČET KOL78
DÉLKA OKRUHU3337 m
DÉLKA ZÁVODU260,286 km
REKORD OKRUHU1:14.820 (2017)
DRŽITEL REKORDUSergio Pérez

Počet zatáček19
Nadmořská výška47,5 – 89,5m
Opotřebení pneumatikvysoké
Opotřebení brzdvysoké
Spotřeba palivamalá

24. - 27. května 2018

První tréninkČT 11:00 – 12:30
Druhý tréninkČT 15:00 – 16:30
Třetí tréninkSO 12:00 – 13:00
KvalifikaceSO 15:00 – 16:00
ZávodNE 15:10 – 17:10

Charakteristika okruhu

Velká cena ulicemi kolem přístavu a přes náměstí u kasina se v Monaku jezdí od roku 1929. Nejkratší a nejpomalejší závod roku s jedinečnou atmosférou noblesního knížectví s množstvím prominentních hostí má v kalendáři jisté místo i do budoucna. Úzká trať bez únikových zón vyžaduje přesnost a soustředění. Do zatáček se najíždí naslepo a předjíždět se zde nedá. Výjezd z tunelu je paradoxně nejrychlejší zatáčkou MS, protože se zde dosahuje 290 km/h. Nejvíce vozů končí mimo trať po jezdeckých chybách. Probíhají stavební práce, rozšiřující pevninu. Zvětší prostor pro zázemí týmů, ale na trať nebudou mít vliv.

Vítězové VC Monaka

Rok	Vítěz závodu			Pole Position
Rok	Jezdec	Vůz	Motor	Jezdec	Vůz	Motor
2017	Sebastian Vettel	Ferrari	Ferrari	Kimi Räikkönen	Ferrari	Ferrari
2016	Lewis Hamilton	Mercedes	Mercedes	Daniel Ricciardo	Red Bull	TAG Heuer
2015	Nico Rosberg	Mercedes	Mercedes	Lewis Hamilton	Mercedes	Mercedes
2014	Nico Rosberg	Mercedes	Mercedes	Nico Rosberg	Mercedes	Mercedes
2013	Nico Rosberg	Mercedes	Mercedes	Nico Rosberg	Mercedes	Mercedes
2012	Mark Webber	Red Bull	Renault	Mark Webber	Red Bull	Renault
2011	Sebastian Vettel	Red Bull	Renault	Sebastian Vettel	Red Bull	Renault
2010	Mark Webber	Red Bull	Renault	Mark Webber	Red Bull	Renault
2009	Jenson Button	Brawn	Mercedes	Jenson Button	Brawn	Mercedes
2008	Lewis Hamilton	McLaren	Mercedes	Felipe Massa	Ferrari	Ferrari
2007	Fernando Alonso	McLaren	Mercedes	Fernando Alonso	McLaren	Mercedes
2006	Fernando Alonso	Renault	Renault	Fernando Alonso	Renault	Renault
2005	Kimi Räikkönen	McLaren	Mercedes	Kimi Räikkönen	McLaren	Mercedes
2004	Jarno Trulli	Renault	Renault	Jarno Trulli	Renault	Renault
2003	Juan-Pablo Montoya	Williams	BMW	Ralf Schumacher	Williams	BMW
2002	David Coulthard	McLaren	Mercedes	Juan-Pablo Montoya	Williams	BMW
2001	Michael Schumacher	Ferrari	Ferrari	David Coulthard	McLaren	Mercedes
2000	David Coulthard	McLaren	Mercedes	Michael Schumacher	Ferrari	Ferrari
1999	Michael Schumacher	Ferrari	Ferrari	Mika Häkkinen	McLaren	Mercedes
1998	Mika Häkkinen	McLaren	Mercedes	Mika Häkkinen	McLaren	Mercedes
1997	Michael Schumacher	Ferrari	Ferrari	Heinz-Harald Frentzen	Williams	Renault
1996	Olivier Panis	Ligier	Mugen Honda	Michael Schumacher	Ferrari	Ferrari
1995	Michael Schumacher	Benetton	Renault	Damon Hill	Williams	Renault
1994	Michael Schumacher	Benetton	Ford Cosworth	Michael Schumacher	Benetton	Ford Cosworth
1993	Ayrton Senna	McLaren	Ford Cosworth	Alain Prost	Williams	Renault
1992	Ayrton Senna	McLaren	Honda	Nigel Mansell	Williams	Renault
1991	Ayrton Senna	McLaren	Honda	Ayrton Senna	McLaren	Honda
1990	Ayrton Senna	McLaren	Honda	Ayrton Senna	McLaren	Honda
1989	Ayrton Senna	McLaren	Honda	Ayrton Senna	McLaren	Honda
1988	Alain Prost	McLaren	Honda	Ayrton Senna	McLaren	Honda
1987	Ayrton Senna	Lotus	Honda	Nigel Mansell	Williams	Honda
1986	Alain Prost	McLaren	TAG Porsche	Alain Prost	McLaren	TAG Porsche
1985	Alain Prost	McLaren	TAG Porsche	Ayrton Senna	Lotus	Renault
1984	Alain Prost	McLaren	TAG Porsche	Alain Prost	McLaren	TAG Porsche
1983	Keke Rosberg	Williams	Honda	Alain Prost	Renault	Renault
1982	Riccardo Patrese	Brabham	Ford Cosworth	René Arnoux	Renault	Renault
1981	Gilles Villeneuve	Ferrari	Ferrari	Nélson Piquet sen.	Brabham	Ford Cosworth
1980	Carlos Reutemann	Williams	Ford Cosworth	Didier Pironi	Ligier	Ford Cosworth
1979	Jody Scheckter	Ferrari	Ferrari	Jody Scheckter	Ferrari	Ferrari
1978	Patrick Depailler	Tyrrell	Ford Cosworth	Carlos Reutemann	Ferrari	Ferrari
1977	Jody Scheckter	Wolf	Ford Cosworth	John Watson	Brabham	Alfa Romeo
1976	Niki Lauda	Ferrari	Ferrari	Niki Lauda	Ferrari	Ferrari
1975	Niki Lauda	Ferrari	Ferrari	Niki Lauda	Ferrari	Ferrari
1974	Ronnie Peterson	Lotus	Ford Cosworth	Niki Lauda	Ferrari	Ferrari
1973	Jackie Stewart	Tyrrell	Ford Cosworth	Jackie Stewart	Tyrrell	Ford Cosworth
1972	Jean-Pierre Beltoise	BRM	BRM	Emerson Fittipaldi	Lotus	Ford Cosworth
1971	Jackie Stewart	Tyrrell	Ford Cosworth	Jackie Stewart	Tyrrell	Ford Cosworth
1970	Jochen Rindt	Lotus	Ford Cosworth	Jackie Stewart	Tyrrell	Ford Cosworth
1969	Graham Hill	Lotus	Ford Cosworth	Jackie Stewart	Matra	Ford Cosworth
1968	Graham Hill	Lotus	Ford Cosworth	Graham Hill	Lotus	Ford Cosworth
1967	Denny Hulme	Brabham	Repco	Jack Brabham	Brabham	Repco
1966	Jackie Stewart	BRM	BRM	Jim Clark	Lotus	Climax
1965	Graham Hill	BRM	BRM	Graham Hill	BRM	BRM
1964	Graham Hill	BRM	BRM	Jim Clark	Lotus	Climax
1963	Graham Hill	BRM	BRM	Jim Clark	Lotus	Climax
1962	Bruce McLaren	Cooper	Climax	Jim Clark	Lotus	Climax
1961	Stirling Moss	Lotus	Climax	Stirling Moss	Lotus	Climax
1960	Stirling Moss	Lotus	Climax	Stirling Moss	Lotus	Climax
1959	Jack Brabham	Cooper	Climax	Stirling Moss	Cooper	Climax
1958	Maurice Trintignant	Cooper	Climax	Tony Brooks	Vanwall	Vanwall
1957	Juan Manuel Fangio	Maserati	Maserati	Juan Manuel Fangio	Maserati	Maserati
1956	Stirling Moss	Maserati	Maserati	Juan Manuel Fangio	Ferrari	Ferrari
1955	Maurice Trintignant	Ferrari	Ferrari	Juan Manuel Fangio	Mercedes	Mercedes
1950	Juan Manuel Fangio	Alfa Romeo	Alfa Romeo	Juan Manuel Fangio	Alfa Romeo	Alfa Romeo