Novinky

  • 28.03.2024 Good Z Güntera Steinera je ambasador VC Miami.

  • 23.03.2024 Good Roman Staněk vybojoval ve sprintu v Austrálii 2. místo

  • 22.03.2024 Good Vettel bude testovat Porsche 963 LMH.

Facebook Instagram

Monza: návrat popáleného Fénixe

Monza: návrat popáleného Fénixe

Motorsport před 40 lety - 37. díl

Niki Lauda se vrátil! To byla jednoznačně dominující zpráva kolem velké ceny Itálie roku 1976. Ano, ne zcela zotavený Rakušan se dva měsíce po své hororové nehodě vrátil do závodního vozu. A pro nejednoho pozorovatele to také horor byl, vidět jeho ohněm zohavenou hlavu, kterou ovšem z velké části zakrývaly (po jízdách prokrvavělý) obvaz a obligátorní čapka. Niki měl ohledně svého možná uspěchaného návratu jistě vlastní názor a motivy, pro většinu fandů si svým "zmrtvýchvstáním" ale jistě vybudoval status nedosažitelného hrdiny. Ročník 1976 měl prostě svou další neopakovatelnou senzaci!

Laudův brzský návrat ovšem nepřekvapil jen lékaře a fandy, ale i vedení jeho stáje. Ferrari musel najednou připravit vozy pro tři jezdce. Okolnosti nemohly být pro Laudu i z jiných důvodů horší: tlak situace v šampionátu, tlak očekávání veřejnosti a fanatických fandů v Monze, hon médií po pokud možno nejofenzívnějším snímku jeho spálenin, stále očividnější odmítavý postoj Enza Ferrariho - a v první řadě problematické podmínky na trati.

V pátek se totiž jelo za mokra! Dopoledne lilo tak, že vyjeli jen Brambilla, Stommelen a Perkins a odpoledne si Lauda dle vlastního výroku "Při výjezdu z boxů málem nadělal do kalhot!". Onen pátek zajel opatrně jen 20. čas, dobrých 31 sekund za nejrychlejším Stuckem, když šlo na schnoucí trati v sobotu o postavení na startu, dokázala "Krysa" ohromit, přesvědčit a umlčila všechny své kritiky: s odstupem 74 setin na polemana Laffita se kvalifikoval jako pátý a jasně tak porazil své dva "zdravé" kolegy Reutemanna (7.) a Regazzoniho (9.). Neuvěřitelné...

Za Jacquesem Laffitem, který sobě a Ligieru-Matra zajistil první pole-position vůbec, se kvalifikovali Scheckter, Pace a Depailler. Za Laudou stáli Stuck, Reutemann a Watson. A kde byl Laudův velký vyzývatel Hunt? Po zpackané sobotě si připsal pouze 9. čas, večer ale mělo být ještě hůře: "celá Itálie", včetně oficiálů v Monze, se totiž snažila všemi férovými i neférovými prostředky pomoci "chudákovi Laudovi". Již od pátečního večera měřili páni od CSAI oba McLareny M23 zvláště pečlivě. Tak pečlivě, že bylo všem pozorovatelům nápadné, jak zarputile hledají důvod pro jejich diskvalifikaci. Když to nepomohlo, tak musel "pomoci" vzorek benzínu. A vyšlo to! U McLarenů údajně naměřili 105,7 Oktanů a u Watsonova Penske 101,6 Oktanů. Maximálně povolená hranice byla 101 Oktanů, takže: McLareny a Penske byly z Gran Premio di Italia vyloučeni! Po celou noc trvajících dohadech Italové udělali velkorysou nabídku: zmíněným jezdcům škrtli jen sobotní výkony, Huntovi, Massovi a Watsonovi se tedy počítaly páteční "mokré" časy. "Grazie" za to - i pomalý Stuppacher v sobotu zajel rychleji, než Hunt a spol. v pátek.

Britovi to tedy nic nepomohlo, startovat by za takových okolností směl jen Mass. Pomoc ovšem přišla ze strany jiných týmů. Otto Stuppacher, který měl v sobotu za to, že svůj soukromý Tyrrell 007 nekvalifikoval (právem: na předposledního Merzaria mu chybělo 8 (!) sekund), byl již dávno na cestě domů. Walter Wolf měl italských triků plné zuby a ze startu stáhl Merzaria, no a stejně tak zareagoval i Guy Edwards, který se domníval, že by jeho pořád ještě nezhojené zápěstí závod beztak nevydrželo (Roger Penske mu za to údajně zaplatil dopravu celého týmu k nastávajícím severoamerickým závodům). Hunt, Mass a Watson se tedy směli postavit na poslední tři startovní místa.  

V tomhle Tohuwabohu zcela zapadly dobré tréninkové výkony Jackyho Ickxe, Larryho Perkinse a Alessandra Pesenti-Rossiho. Belgičan postavil tovární Ensign na výborné 10. místo, Australan kvalifikoval soukromý Boro-Ensign jako senzační 13. a Ital se do své třetí a poslední Grand Prix kvalifikoval s přehledem jako 21. Tak tedy dobře. "Národ" udělal pro Nikiho, co bylo v jeho silách, teď záleželo na Vídeňákovi, o kolik bodů v neděli svůj náskok na Hunta zvýší.

Poleman Laffite nevyrazil do závodu nejlépe a před první novou šikanou se musel zařadit za Schecktera. Z prvního kola se ostatní vrátili v pořadí Depailler, Peterson, Reutemann a Regazzoni. Lauda přeci jen nebyl uprostřed tlačenice startu velké ceny ještě jaksepatří "doma" a klesl na 12. místo. Ani Huntovi se ale nedařilo lépe. Jen stěží se prokousával chvostem pole, než se ve 12. kole ze závodu rozloučil ukluznutím do štěrku šikany Roggia. Na své cestě zpět do boxů si musel "English golden boy" od Italů vytrpět své...

Nejrychlejší kombinací na trati za to byli Peterson a jeho March 761. V 11. kole se Švéd dostal do vedení, které s malým náskokem, ale jistě, až do cíle nepustil z ruky. V cíli byl o dvě sekundy před Regazzonim a o tři před Laffitem. A teď pozor: Niki Lauda betonoval svou nesmrtelnost čtvrtým místem a třemi body!  Ferrariho jednička se s každým kilometrem cítila lépe. Po pěti kolech byl Niki devátý, po deseti sedmý a ve 13. kole se dostal před Brambillu na body. Ve 42. kole za sebou nechal Schecktera a o sedm kol později i druhý Tyrrell P34 s Depaillerem v kokpitu. Jaký to comeback! Tým ale jeho kvalitám pořád ještě nedůvěřoval, jinak by Scuderie zavelela Regazzonimu, aby Laudu před sebe pustil... Formule 1 se Petersonovým třetím triumfem v Monze loučila s Evropou a Lauda měl tři závody před koncem sezony pětibodový náskok na Hunta.   

Předposlední závod německé DRM, Supersprint na krátké jižní "betonové" smyčce Nürburgringu, rozhodl o šampionovi. Jezdci týmu Zakspeed-Ford, Hansovi Heyerovi stačily body za druhé místo v Divizi 2 za kolegou Ludwigem, aby se předčasně korunoval mistrem. Silnější divizi vyhrál Australan Tim Schenken na Porsche 935 týmu Georga Loose před Leem Kinnunenem a Bobem Wollekem.

"Thruxton 5000", další závod "Britské formule 1" přilákal znovu krásný počet účastníků (31), zárověň si ovšem vyžádal svou první oběť.

Poleman Brian McGuire (Williams-F1) měl trošku horší start, než David Purley (Chevron-F5000), před první zatáčkou se ale Australan přeci jen vtěsnal před Brita. Z prvního kola se za nimi ostatní vrátili v pořadí Mike Wilds (Ensign-F1), Andy Sutcliffe (Brabham-F1), Val Musetti (March F5000), Bob Evans (McLaren F5000) a Damien Magee (Penske F1). McGuiremu toho dne vše "sedlo" a dokázal si na Purleye vyjet malý náskok. Jeho situace se v 11. kole zlepšila o to více, že Purley vzdal se zlomeným náhonem. V cíli byl po 30 kolech jako první o půl minuty před Mageem, Musettim, Sutcliffem, Wildsem, Hollandem, Galicovou a de Villotou.

Závod zastínila smrtelná nehoda Johna Wingfielda ve druhém kole. 33letý Angličan z Windsoru kvalifikoval svůj Ralt-F2 jako výborný 10. V sekci Village opustil jeho vůz trať a střetl se s betonovým soklem stanoviště maršálků. Náraz mu zlomil vaz. Wingfield byl jedním z nejuznávanějších britských soukromých jezdců a slavil především na vozech Brabham v minulých letech dobré úspěchy ve formuli 2. Je tragickou ironií, že se jeho bratr Peter roku 1970 zabil v Croftu také nárazem do stanoviště maršálků...     

Zasloužil se v Monze o druhý a poslední vítězství továrního vozu March ve formuli 1: Ronnie Peterson.

Takhle vypadali před 40 lety hrdinové F1: "muž z hororu" Niki Lauda v Monze.

 

Byl před 40 lety mistrem DRM: Hans Heyer.