Honda Indy Toronto – před závodem

Jestli něco není pro svět amerických formulí IndyCar typické, tak je to to, aby v šampionátu výrazně dominoval jeden pilot. Ale to přesně v letošní sezoně zažíváme, zejména v posledních závodech. Z posledních pěti Španěl Álex Palou vyhrál čtyři. A dost možná by to bylo pět vítězství, kdyby v Indy500 neměl nezaviněnou kolizi v boxech.

Palou má tak zkraje druhé poloviny sezony náskok 110 bodů, což je víc, než kolik lze získat za vítězství ve dvou závodech. Předloňský šampion má tak karty velmi slušně rozdány a nabízí se otázka, jestli může náskok ještě prohospodařit. Nicméně Toronto je zrovna tratí, se kterou má méně zkušeností. Přestože je to letos jeho čtvrtá sezona v IndyCar, na kanadském městském okruhu se představí teprve podruhé. V letech 2020 a 2021 byl totiž závod kvůli covidu zrušený.

Toronto je tak jednou z tratí, na kterých ještě předloňský mistr a lídr současného pořadí šampionátu nevyhrál, protože vloni byl šestý. To ale neplatí o jeho týmu, stáj Chipa Ganassiho je naopak s osmi triumfy nejúspěšnější, v individuálních statistikách vede se čtyřmi vítězstvími Palouův stájový kolega a také 2. muž průběžného pořadí šampionátu Scott Dixon.

Nutno ale dodat, že Palou před časem ukázal, že si s náročným a hrbolatým městským okruhem umí výborně poradit, když nenašel přemožitele v Detroitu.  Tam šlo ale o novou trať, takže se výhoda zkušenějších kolegů smazala. Toronto naopak patří k těm nejtradičnějším okruhům, na kterém zkušenější piloti absolvovali řadu závodů.

Jejich tradice v Kanadě sahá až do roku 1967, když si při prvním závodě USAC na okruhu v Mosporu připsal své vůbec premiérové vítězství v kariéře Bobby Unser. Na výstaviště uprostřed Toronta se závod přestěhoval v roce 1986, poté, co jej rozdílem dvou hlasů na podzim předešlého roku městská rada posvětila. Fanoušci si nový podnik okamžitě oblíbili a ten se napevno usídlil v kalendáři. Před covidem Toronto v kalendáři chybělo jen v roce 2008 a to kvůli spojení Champ Cars a IndyCar, kdy na něj nezbylo místo.

Mezi vítězi závodu v torontských ulicích najdeme ta největší jména v americkém formulovém závodění. Však stačí si vzít první čtyři ročníky – Bobby Rahal, Emerson Fittipaldi, Al Unser Jr., Michael Andretti. Ten přidal dalších šest vítězství a je v Torontu nejúspěšnějším jezdcem.

Vítězství mají na kontě také třeba Alex Zanardi, Dario Franchitti, Christiano da Matta, Sébastien Bourdais, domácí miláček Paul Tracy. Z aktivních jezdců pak vedle čtyřnásobného vítěze Dixona uspěli také třikrát Will Power, dvakrát Josef Newgarden a jednou Simon Pagenaud.

Právě poslední jmenovaný ale na roštu bude chybět. Kvůli zranění z tréninku v Ohiu, kde absolvoval hrůzostrašný let vzduchem a řadu kotrmelců. IndyCar jej ze zdravotních důvodů odmítla pustit na trať a zaskočí za něj Tom Blomqvist.

Ulice Toronta

Délka okruhu: 1,786 míle (2,874 km), 11 zatáček
Délka závodu: 85 kol (151,81 mil)
První závod: 1986
Rekord okruhu: Josef Newgarden (Team Penske) – 0:58,4129 v roce 2019
Loňské pole position: Colton Herta (Andretti Autosport) – 0:59,2698
Loňský vítěz: Scott Dixon (Chip Ganassi Racing)

Časový harmonogram (SELČ)

Pátek 14. 7.
21:00 – 22:15 – 1. trénink

Sobota 15. 7.
16:35 – 17:35 – 2. trénink
20:50 – 22:20 – Kvalifikace

Neděle 17. 7.

16:15 – 16:45 – warm up
20:00 – Start závodu Honda Indy Toronto Původní článek redakce, úvodní foto: Penske Entertainment