Brazilské vzpomínky

Závod, kdy se legendární Ayrton Senna konečně dočkal vítězství před domácím publikem. Právě tak se do historie F1 zapsala Velká cena Brazílie 1991. Pilot McLarenu musel cestou na nejvyšší stupeň překonat technické potíže a po vyčerpávajících závěrečných kolech ho dokonce postihly svalové křeče.

Do sezony 1991 vstupoval Senna jako dvojnásobný mistr světa. A hned od začátku dělal vše pro to, aby na konci roku mohl slavit třetí titul. Úvodní závod ve Phoenixu vyhrál a domů na Interlagos tak přijížděl jako lídr průběžného pořadí. Brazilští fanoušci sami o sobě nebyli jedinou speciální motivací pro Sennu. Pilot McLarenu byl dychtivý po úspěchu i proto, že se mu ještě nikdy předtím nepodařilo Velkou cenu Brazílie vyhrát. A kdyby jen to – většinou při ní totiž vůbec nedojížděl do cíle.

Na okruhu Jacarepaguá v Riu de Janeiru dopadl nejlépe v roce 1986 ještě jako pilot Lotusu. Tehdy skončil druhý za krajanem Nélsonem Piquetem. V letech 1984, 1985 a 1987 ho ovšem vyřadily technické problémy. V sezoně 1988 byl během závodu vyloučen za přesednutí do náhradního vozu, v roce 1989 skončil po kolizi s Gerhardem Bergerem až jako jedenáctý se dvěma koly ztráty.

V sezoně 1990, kdy se závodilo poprvé na Interlagosu, směřoval za výhrou. Při předjíždění o kolo zpět ale kolidoval se Satoru Nakadžimou, poškodil si přední křídlo a musel k mechanikům. Kvůli tomu se musel v cíli spokojit až se třetí příčkou.

Velká cena Brazílie 1991 ovšem začala pro Sennu výborně. Nejprve získal pole position a v úvodních kolech závodu vedl před Nigelem Mansellem. Brit pilotující rychlý, avšak nepříliš spolehlivý monopost Williams FW14 držel se Sennou krok. Ve 26. kole měl ale pomalou zastávku v boxech, díky které narostl Sennův náskok na slušných sedm sekund. Tou dobou ale stále neměl vyhráno.

273015

Ayrton Senna čekal na své první domácí vítězství do roku 1991. Foto: McLaren

V 50. kole sice musel Mansell znovu stavět kvůli defektu pneumatiky, který si přivodil po přejetí přes úlomky, ve stejnou dobu se ale Senna začal potýkat se svou převodovkou. Nejprve přišel o čtvrtý rychlostní stupeň.

„Snažil jsem se ho přeskakovat. Proto jsem šel z pětky rovnou na trojku nebo naopak – z trojky rovnou na pětku,“ popisoval tehdy 31letý pilot.

Mansell dokázal jezdit o pět vteřin rychleji. V 61. kole ale zradila převodovka i pilota Williamsu a ze závodu ho vyřadila. Sennovo domácí vítězství ale zůstávalo v ohrožení. Zezadu se totiž blížil Riccardo Patrese a Senna už si navíc musel vystačit jenom se šestým stupněm. V tu dobu už mu totiž odešla i trojka s pětkou.

Jízda na šestku byla problémem zejména v pomalých a středně rychlých zatáčkách. Tam Sennovi každou chvíli hrozilo, že motor neudrží v otáčkách a zhasne. Patrese mezitím jezdil o čtyři sekundy na kolo rychleji. Také u Itala se ale projevovala nespolehlivost vozu Williams a ani jemu nefungovala převodovka optimálně. Senna tak nakonec zvládl projet cílem s náskokem 2,9 sekundy a poprvé v životě se mohl radovat z domácího vítězství. Nezastavil ho ani déšť, který začal v posledních 15 kolech padat.

Závěr závodu byl pro Sennu pochopitelně fyzicky velmi náročný a to si vybralo svou daň. Po průjezdu cílem ho postihly svalové křeče a svalová horečka. Téměř se nemohl hýbat a z kokpitu ho museli vytahovat lékaři. Ti ho poté odvezli až na stupně vítězů. Senna měl na pódiu problémy vůbec zvednout trofej. Bolestivé pro něj bylo i obětí od otce Miltona.

273024

Poslední kola na Interlagosu byla pro Ayrtona Sennu velmi bolestivá. Foto: McLaren

„Nechal jsem tam všechno. Ten závod mi daroval Bůh,“ nechal se později slyšet Senna. Na křečích, které ho postihly, měly svůj podíl i příliš silně utažené pásy. „Také to ale bylo kvůli emocím. Déšť mi to opravdu neusnadňoval a já doufal, že ten závod zastaví. Viděl jsem Patreseho, jak se blíží a nemyslel jsem si, že to zvládnu,“ dodal jezdec, který se ten den stal národním hrdinou pro 70 000 brazilských fanoušků na tribunách.

Výzvou byla pro Sennu zejména první zatáčka. „Jen si to představte. Zpomalujete ze 300 na 70 km/h, a to jenom s pomocí brzd. A výkon motoru vás přitom tlačí mimo ideální stopu,“ líčil v lékařském voze.

Sezona 1991 nakonec nepřinesla Sennovi jenom první domácí vítězství, ale také třetí titul mistra světa. Monopost Williams FW14 se sice často prezentoval jako rychlejší než McLaren MP4/6, byl ale mnohem méně spolehlivý. Technické problémy sebraly Nigelu Mansellovi mnoho bodů a v konečném pořadí proto podlehl Sennovi o 24 bodů.

Čas týmu Williams a Nigela Mansella měl ale přijít velmi brzy. Do sezony 1992 totiž  stáj vyrukovala s modelem FW14B. U něj se podařilo vychytat potíže s poloautomatickou převodovkou. K tomu se přidaly kontrola trakce a systém aktivního zavěšení, které z Williamsu udělaly dominantní silu startovního pole. V roce 1992 si suverénním způsobem dojel pro titul Nigel Mansell, v sezoně 1993 Brita vystřídal na trůnu jeho nástupce u stáje Alain Prost.

Ayrton Senna i přesto ještě jednou mohl oslavit domácí vítězství. V roce 1992 ho sice na Interlagosu zradil motor, v sezoně 1993 mu ale nahrálo do karet, když Alain Prost vyletěl v deštivém počasí z trati. Díky tomu si mohl dojet pro další prvenství. O triumf Senna bojoval v Brazílii i v roce 1994 jako pilot Williamsu. Jeho snaha dohnat Michaela Schumachera ovšem skončila hodinami a odstoupením. Dalšího ročníku Velké ceny Brazílie už se bohužel nedožil. Zahynul při Velké ceně San Marina 1994 v Imole po havárii.

Zdroj: Motorsport, PlanetF1, F1, AutoHebdo, úvodní foto: McLaren