Novinky

  • 09.05.2024 Bad Z FIA odchází generální ředitelka, Natalie Robynová

  • 09.05.2024 Neutral Americký kongres vyšetřuje, proč Liberty odmítla Andrettiho

  • 03.05.2024 Good David Sanchez je technickým ředitelem Alpinu

Facebook Instagram

Představení účastníků IZOD IndyCar Series – 5. díl

Představení účastníků IZOD IndyCar Series – 5. díl

„Britský“ Dreyer & Reinbold Racing

Dreyer & Reinbold Racing patří k minimu současných týmů v IndyCar, které nikdy nestartovaly v konkurenčním CART či ChampCar. Vznikl v roce 2000 z iniciativy indianapoliského dealera vozů Dennise Reinbolda a Erica De Borda. Do kokpitu angažovali Reinbold a De Bord Američana Robbieho Buhla. Buhl dokázal vyhrát juniorku Indy Lights v roce 1992 (rok před ním se to povedlo dalšímu majiteli stáje IndyCar, Ericu Bachelartovi z Conquest Racing). Buhl příležitostně startoval v CART za Dale Coyne Racing, ale výrazně se neprosadil. V nově vzniklé IRL dostal šanci u týmu Beck Motorsports (dnes základ Team 3G). Podařilo se mu dojet třetí v prvním závodě na Walt Disney World Speedway a třetí byl i celkově. Až do roku 2000 startoval v IRL nepravidelně, ale i tak získal tři třetí, jedno druhé místo a vyhrál v roce 1997 při druhém závodě sezóny v New Hampshire.
Hned první start za nový tým přetavil ve vítězství. Své poslední v kariéře a doposud poslední pro tým. Buhlovo osmé místo v konečném pořadí je též nejlepším výsledkem stáje. Robbie dokázal ještě dvakrát v roce 2001 stanout na stupních vítězů, ale víc už v IndyCar nepředvedl a v roce 2004 před pětistovku v Indianapolis ukončil kariéru. Stal se spolumajitelem stáje na místo De Borda.

Mike Conway, #24 Dreyer & Reinbold Racing 

Šanci ve voze dostal Brazilec Giaffone. Ale jen do konce sezóny. V u nás nejsledovanějším ročníku IndyCar, tedy v tom, ve kterém startoval Tomáš Enge, získal místo díky dodavateli motorů, jímž byla japonská Honda, Roger Yasukawa. Příležitostně se objevoval druhý vůz jednou řízený Thiagem Medeirosem, dvakrát Jeffem Bucknumem.
S týmem spojila část své kariéry Sarah Fisher. Poprvé startovala s týmem příležitostně v roce 2002. Hned při prvním startu v Nazarethu byla 4., v Kentucky se stala první ženou, která získala pole position. V roce 2003 už startovala pravidelně (vynechala jen závod v Nazarethu). K týmu se vrátila na konci sezóny 2006 na dva závody, v Kentucky a na Chicagoland Speedway. Následující ročník odjela celý.
Tým se zvednul s příchodem vítěze Indy500 z roku 2004 Buddyho Rice, který u Dreyer & Reinbold Racing závodil v letech 2007 a 2008. Především rok 2007 byl celkem úspěšný. Rice se třikrát dostal do první pětky a skoro vyrovnal nejlepší umístění stáje v konečném pořadí. Byl devátý.
Dreyer & Reinbold Racing vždy dával příležitost ženám v kokpitu. A tak po Sarah Fisher se v předchozích dvou sezónách v jejich voze objevila Milka Duno. Nejdřív se v roce 2008 střídala s Townsendem Bellem a loni s Darrenem Manningem, Rogerem Yasukavou a Tomasem Scheckterem.

Justin Wilson, #22 Dreyer & Reinbold Racing 

Loni se v dílně týmu vůbec dveře netrhly. Vůz číslo 24 sice pilotoval ve všech závodech britský nováček Mike Conway a v Sonomě týmu přivezl po letech stupně vítězů. Ale druhý vůz měnil majitele závod od závodu. První dva podniky odjel Darren Manning a tím pro něj sezóna skončila. Ve většině oválových závodů a na některých přírodních tratích v něm startovala Milka Duno. Bohužel, skoro by se chtělo říct. Její výkon v Ohiu skutečně zaujal, bohužel poměrně negativně. V Japonsku pilotoval Roger Yasukawa a ve zbývajících podnicích Tomas Scheckter. Ten si na pět dalších závodů vzal vůz s číslem 43.
V Indianapolis nasadila stáj dokonce čtyři vozy. Ve spolupráci s Richard Petty Motorsports řídil #43 veterán John Andretti. A číslo 44 ve spolupráci s Kingdom Racing kočíroval další veterán, Davey Hamilton.
Před letošní sezónou ovšem stáj výrazně posílila. Od Dale Coyne Racing se podařilo přetáhnout dalšího Brita Justina Wilsona i se sponzorem, nábytkářskou firmou Z-Line Designs. Loni putující monopost číslo 23 si mezi sebou budou půjčovat další piloti. V Sao Paulu dá stáj příležitost již třetí ženě – Aně Beatriz. Určitě se v něm sveze někdo i v Indianapolis. Ale to teprve uvidíme. Nicméně díky dvěma dobrým britským pilotům a vzhledem k dobrým výsledkům v testech možná stáj čeká nejlepší sezóna v její historii.
#22 – Justin Wilson

 

Celé jméno: Justin Wilson
Národnost: Brit
Narozen: 31. července 1978
Místo narození: Sheffield, Anglie
Domovské město: Sheffield, Anglie
Bydliště: Longmont, Colorado
Loňská sezóna: 10. místo – 1. vítězství – 129 kol ve vedení
Justin Wilson začínal ve Formuli Vauxhall. Velmi na sebe upozornil v roce 1998 vítězstvím ve formuli Palmer Audi, zároveň získal ocenění McLarenu pro mladé jezdce. Následovaly tři roky ve Mezinárodní formuli F3000. Přičemž v roce 2001 suverénně F3000 vyhrál, jako stájový kolega Tomáše Engeho a po jeho odchodu k týmu Prost, tak Jarka Janiše. Wilson byl prvním Britem, který Formuli 3000 vyhrál.
Ale šampioni F3000 to měli těžké, jak dokládá třeba příklad Bourdaise, Montoyi a Junqueiry, ani Wilson se do Formule 1 nedostal. Zatímco oni odcházeli do CART a později ChampCar, Wilson zůstal v Evropě ve Světové sérii Nissan (dnes Renault). A konečně se na něj štěstí usmálo, Wilson pro sezónu 2003 získal místo ve Formuli 1 u Minardi. Na posledních pět závodů tento vysoký Brit nahradil u Jaguáru Pizzoniu. V Indianapolis získal svůj jediný bod ve Formuli 1.
Místo ve Formuli 1 se pro něj nenašlo a tak následoval své kolegy šampiony F3000 a odešel do Ameriky. Nováčkovskou sezónu si odbyl v týmu Conquest Racing a dvakrát nakoukl do první pětky. Vyhlédl si jej Carl Russo jako stájového parťáka A. J. Allmendingera. Wilson si v roce 2005 v Torontu připsal své první vítězství v ChampCar a přidal ještě jedno v Mexiku a obsadil konečnou třetí příčku. Napřesrok vyhrál v Edmontonu, ale závod v Surfers Paradise musel vynechat kvůli zranění. Přesto mu patřit titul vicemistra za suverénním Bourdaisem. Své druhé místo obhájil i v roce 2007, vyhrát dokázal v Assenu.
Když Bourdais dostal šanci ve Formuli 1, vybrali si Wilsona Paul Newman, Carl Haas a Mike Lanigan jako Bourdaisovu náhradu. Justin byl největším favoritem na titul šampiona ChampCar sezóny 2008. Jenže ona sezóna nikdy nezačala, došlo ke spojení s IndyCar a Wilson se i s týmem přesunul tam. Týmy ChampCar za kolegy z IndyCar výrazně zaostávaly, přesto Newman/Haas/Lanigan ukázal svou profesionalitu a získal dvě vítězství. V St. Petersburgu triumfoval Graham Rahal, v Detroitu Justin Wilson. Wilson byl druhým nejlepším z pilotů přecházejících do IndyCar z ChampCar. Lépe se umístil jen Oriol Servia.
Ale po smrti Paula Newmana si Wilsona Haas s Laniganem nemohli dovolit. Wilson musel vzít za vděk místu u týmu Dale Coyne Racing. Už v prvním závodě bojoval o vítězství, dočkal se ale až ve Watkins Glen a Coyne se z vítězství radoval poprvé ve čtvrt století trvající historii stáje.
Od roku 2005 dokázal v každé sezóně Wilson alespoň jednou vyhrát. A to určitě naplňuje jeho nové zaměstnavatele optimismem.
Justin je od konce roku 2006 ženatý, má dvě dcery. Jeho mladší bratr Stefan startuje v juniorce IndyLights.
#23 – Ana Beatriz

 

Celé jméno: Ana „Bia“ Beatriz Caselato Gomes de Figueiredo
Národnost: Brazilka
Narozena: 18. března 1985
Místo narození: Sao Paulo, Brazílie
Domovské město: Sao Paulo, Brazílie
Bydliště: Indianapolis
Loňská sezóna: Nováček
Tvář letošního závodu Sao Paulo Indy 300. Závodnice v Brazílii známá jako Bia Figueiredo, v Americe spíš jako Ana Beatriz bude na začátku příštího víkendu znát nejlépe z celého startovního pole, protože v posledních týdnech několikrát vozila VIP hosty ve dvousedadlové Dallarě.
Bia začala závodit v motokárách v osmi letech. Ve dvanácti se jí ujal Nailor Campos, který se staral i o Tonyho Kanaana, Rubense Barrichella nebo Enrique Bernoldiho. První zkušenosti s formulemi získala během tří sezón v brazilské Formuli Renault, odkud přestoupila do jihoamerické Formule 3. A konečně v roce 2009 se dostala do Firestone IndyLights, dokázala jednou vyhrát a jako nejlepší nováček obsadila třetí místo. Loni se jí sice nepodařilo zajistit si v IndyLights start ve všech závodech, ale i přesto na své konto přidala další vítězství.
Bia, která je svobodná, má ráda fotbal, tenis, rockovou a popovou hudbu, má za svůj vzor Ayrtona Sennu. Zatím má potvrzený start pouze v Sao Paulu, ale vrabci na střeše slavné pagody v Indianapolis si šeptají, že ji uvidíme i v květnu v Cihelně.
#24 – Mike Conway

 

Celé jméno: Mike Conway
Národnost: Brit
Narozen: 19. srpna 1983
Místo narození: Bromley, Kent, Anglie
Domovské město: Bromley, Kent, Anglie
Bydliště: Sevenoaks, Kent, Anglie
Loňská sezóna: 17. místo
První formulí, kterou Mike Conway řídil, byla britská Formule Ford, respektive její zimní série v roce 2001. Dostal se i do hlavního šampionátu a zůstal v ní až do konce roku 2002. Potom se stal na tři roky svěřencem týmu Fortec Motorsport v britské Formuli Renault, kterou v roce 2004 vyhrál, a v britské Formuli 3, ve které byl v roce 2005 třetí. Ve stejné sérii zůstal i v roce 2006, ale se stájí Räikkönen Robertson Racing ovládl šampionát. Objevil se i v britských podnicích GP2.
Právě v GP2 pokračovala Conwayova kariéra. V první sezóně, kterou absolvoval s týmem Super Nova Racing, obsadil čtrnácté místo. Osobním maximem bylo druhé místo z hlavního závodu na Silvestrone. Pokračoval v GP2 i v roce 2008 s Trident Racing a v Monaku se mu podařilo vyhrát sprint. Posunul se na 12. příčku v konečném hodnocení. Ale z dvanáctého místa v GP2 obvykle cesta do Formule 1 nevede, a tak přesto, že nikdy nezávodil na oválech vzal nabídku od Dreyer & Reinbold Racing a přešel do IndyCar.
Začátek sezóny nebyl zrovna slavný, při tréninku v Indianapolis velmi ošklivě havaroval. Ale příchod Tomase Schecktera pozvednul tým na oválech a především na těch kratších začal Conway bojovat o první desítku. Zužitkoval své zkušenosti s přírodními okruhy. V kvalifikacích jsme jej vídali občas i ve Fast Six. A v kalifornské Sonomě se dočkal svých prvních stupňů vítězů.