Novinky

  • 22.10.2018 Bad Kevin Magnussen a Esteban Ocon byli dodatečně diskvalifikováni z VC USA

  • 21.10.2018 Neutral Kimi Räikkönen ve Ferrari vyhrál VC USA před Verstappenem a Hamiltonem

  • 21.10.2018 Neutral Na obou mercedesech byly před startem VC USA vyměněny vodní pumpy, trest nehrozí

Facebook Instagram

Will Power: Člověk, který ze své slabiny udělal přednost

Will Power: Člověk, který ze své slabiny udělal přednost

500 mil Indianapolis – profil šampiona

Kdyby mu někdo 15. září 2012 večer řekl, že jednou bude mít ovály radši než silniční a městské okruhy a vyhraje 500 mil Indianapolisu, tak by z dotyčného asi jindy klidný a flegmatický Australan Will Power vymlátil duši. Zrovna totiž potřetí v řadě přišel o titul díky vlastní chybě v posledním závodě sezony, a zase na tom prokletém oválu.

Na kontě měl 18 vítězství ve své ještě stále začínající kariéře v IndyCar, jediné získal na oválu – o rok dříve v Texasu, kde IndyCar zkusila rozdělit tradiční závod na 550 kilometrů na dva poloviční. Pořadí na startu druhého závodu se losovalo a Power měl z favoritů nejšťastnější ruku.

Přestože ztratil třetí titul v řadě, dostal se Power tak daleko, jak ani sám nedoufal – do nejúspěšnější americké stáje Penske. Syn bývalého australského formulového závodníka Boba Powera už v mládí překonal svého otce. Zatímco Bob se nikdy coby závodník nedostal mimo Austrálii, Will jako dvaadvacetiletý zamířil v roce 2003 do Evropy, do britské formule 3.

Nedostatek peněz mu neumožnil odjet celou sezonu. Získal ale šanci to v příštím ročníku ve stejné sérii zkusit znovu. Pak opět došly peníze. Pomoci se mu ale dostalo od slavnějšího krajana, pilota Jaguaru ve formuli 1 Marka Webbera.

Webber představil Powera Paulu Stoddardovi a hlavně z vlastní kapsy mladému krajanovi přispěl na to, aby mohl pokračovat ve své závodnické kariéře – ve Světové sérii Renault u týmu Trevora Carlina. „Nevím přesně, proč mi pomohl. Ale kdyby si myslel, že za to nestojím, tak by to neudělal,“ vzpomínal před osmi lety Power pro web AutoEvolution.com.

„Byla to pro něj ta fáze, kdy buď prorazíš, nebo končíš. Viděl jsem, jak byl odhodlaný to nevzdat a nevrátit se domů,“ vzpomínal Webber. Power si připsal dvě vítězství, a přestože vynechal čtyři závody, skončil na celkovém sedmém místě. 

Power v premiérové sezóně u Penskeho

Další pomoc v kariéře opět přišla od krajanů. „Měli jsme tu australský tým a první člověk, kterého jsme angažovali, nám nezapadal. Slyšel jsem o Willovi, tak jsem zavolal Trevora Carlina a on pro Willa po skončení sezony už nic neměl. Tak jsme ho přivezli do Portlandu na testy a byl rychlý. Rob Edwards, který byl tou dobou manažer mého týmu, souhlasil, že ten kluk má talent. tak jsme ho nasadili v Surfers Paradise a v Mexico City a podepsali jsme ho na rok 2006,“ vybavuje si Powerovy začátky v Americe jeho první šéf Derrick Walker, který v té době vedl společný tým s australskými podnikateli Craigem Gorem a Johnem Fishem. 

Power v roce 2006 žádný závod nevyhrál, na konci sezony ale ukazoval, že se na Champ Cars adaptoval. V předposledním závodě doma v Surfers Paradise získal pole position a v Mexiku stál poprvé na stupních vítězů. V následujícím roce už získal první dvě vítězství, na městských okruzích v Las Vegas a Torontu, a také ukázal své kvalifikační mistrovství, když získal pět pole position.

Následovalo spojení Champ Cars a IndyCar. Před Powerem stála nová výzva – ovály. V Champ Cars na nich odjel jediný závod, tady jich měl v první sezoně před sebou hned deset. Musel si také zvykat na jiný tým. I se svým sponzorem, Goreovými vinicemi, přešel k týmu jiného Australana Kevina Kalkhovena. Na oválech to podle očekávání žádná sláva nebyla. Power se ale navždy zapsal do dějin jako jezdec, který vyhrál poslední závod pod hlavičkou Champ Cars.

V sezoně si také poprvé vyzkoušel Indianapolis a z té zkušenosti rozhodně nebyl nadšený. „Pamatuju si, že jsem ve vysílačce slyšel, jak si stěžuje, a moc jsem ho neměl rád, protože tohle místo nesnášel,“ vzpomíná muž, který byl v neděli v Indianapolisu Powerovým největším soupeřem – Ed Carpenter.

Ve startovním poli nenajdeme snad jezdce, kteří by měli odlišnější začátky kariéry – oválový specialista Carpenter a Power, pro něhož byly ovály velkou neznámou. Kdyby jim někdo před 10 lety řekl, že se stanou dobrými kamarády, asi by nevěřili.

„Někdy během těch let jsme se nějak s Willem stali kamarády. Dneska se ho můžete zeptat a řekne vám, že ovály jsou jeho oblíbená část kalendáře. Je to bizarní, ale tak nějak jsme se dali dohromady, protože já jsem oválový závodník a on si teď o sobě rád myslí, že taky,“ řekl o Powerovi Carpenter. 

 Power v Miami v roce 2010 - poškozený vůz tlačí mechanici do boxů, na dráze se mezitím Dario Franchitti přibližuje titulu

Ale k této chvíli byla ještě hodně dlouhá a také trnitá a bolestivá cesta. Gore totiž po sezoně 2008 z IndyCar, která přestala závodit v Surfers Paradise, odešel. Power se ale dokázal o sebe i bez pomoci krajanů postarat. Pomohl mu Derrick Walker, který jej doporučil Penskemu, když ten hledal náhradu za trestně stíhaného Castronevese. 

Power tak začal sezonu 2009 ve voze číslo 3. Těsně před druhým závodem, který se jel v Long Beach, ale soud Castronevese osvobodil. Power přesedlal do vozu s číslem 12, které k němu bude už nadále neodmyslitelně patřit, získal pole postion a nakonec dojel druhý. V Indy500, kterou vyhrál právě Castroneves, si dojel pro slušné páté místo. Dobře se předvedl v kanadských závodech, když v Torontu byl třetí a v Edmontonu zvítězil z pole position. Následovala ale Sonoma, která pro Powera měla být posledním závodem sezony. V tréninku vážně havaroval a skončil se zlomeným obratlem.

„Ukázal jsem jim dost, aby viděli, že stojí za to dát mi šanci příští rok, ať už na pár závodů, nebo na celou sezonu. Nakonec to byla celá sezona, a když jsem získal takové místo, konečně jsem mohl ukázat, co umím,“ vzpomíná Power.

Vrátil se triumfálně – vítězstvím v prvních dvou závodech. Nakonec se radoval z pěti prvenství, jenže v posledním závodě přišla chyba, náraz do zdi a v šampionátu ho předstihl Franchitti. O rok později to byl zase boj mezi Powerem a Franchittim. V předposledním závodě ale přišla kolize v boxech a Skot se zase dostal před Willa. Poslední klání potom poznamenala hromadná nehoda, při níž zahynul Dan Wheldon. Podnik byl nakonec zrušen, na výsledku šampionátu nemohl nic změnit – Power byl mezi těmi, kteří havarovali. 

Power slaví vítězství ve Fontaně v roce 2013

A přišel další rok, tentokrát první s novými vozy. Power potřeboval dojet před Hunter-Reayem, aby se konečně radoval z titulu. Na oválu ve Fontaně ale dostal smyk a skončil opět ve zdi. Hunter-Reay si závěr pohlídal a získal dost bodů na to, aby to byl on, kdo skončí nejvýše. 

Tehdy to byl právě Carpenter, kdo Powera za neschopnost uspět na oválech kritizoval. O to víc byl Australan nabuzený, když se o rok později do Fontany vrátil. Sezona byla ve srovnání s těmi předchozími mizerná a Power už neměl šanci na titul. O ten bojovali Dixon a Castroneves. Power si v 500mílovém závodě na okruhu, který postavil jeho šéf Roger Penske, dojel konečně pro pořádný oválový triumf, o který bojoval právě s Carpenterem.

„Tohle je to nejuspokojivější vítězství v mém životě, největší věc, kterou jsem kdy dokázal,“ zářil v cíli Power. „Chtěl jsem to dokázat celý rok, ale na předchozích oválech jsem byl konzervativní. Chtěl jsem dokončit každé kolo, ale teď jsem si řekl, že si půjdu pro vítězství. Je vtipné, že jsme bojovali zrovna s Edem, protože jsem četl jeho komentář o mně, a řekl jsem si, že ho chci porazit,“ dodal.

A přišly další úspěchy – následující rok vyhrál Power v Milwaukee. Bylo to jedno ze tří vítězství, které v sezoně, kdy se konečně dočkal titulu, získal. Další rok skončil v Indy500 těsně druhý za stájovým kolegou Montoyou. Předloni přišlo vítězství v Poconu a vloni v Texasu a opět v Poconu.

„Vím, jak tvrdě dřel, aby přišel na to, jak být lepší na oválech, přestože je ze začátku neměl vůbec rád. Proměnil svou slabinu v silnou stránku, bude skvělý šampion,“ řekl uznale na Powerovu adresu Carpenter.

„Myslím, že tak od roku 2013 jsem lepší a lepší na oválech. Ano, úplně je miluju. Už tomu dobře rozumím a vím přesně, co chci. Přesně vím, jak se má auto chovat, jak na nich závodit, kdy zariskovat. Prostě to jen trvalo nějaký čas, jako všechno ostatní,“ konstatoval Power. 

A další rok na stejném místě. Power se konečně dočkal titulu.

V neděli se zapsal mezi legendy a svůj obličej připojil na Borg-Warnerovu trofej. „Vím, co Indy znamená pro Rogera (Penskeho), a když vidíte ty Baby Borgy (kopie trofeje, které jezdec a tým dostanou) v dílně a všechny ty fotky chlápků, kteří vyhráli… A vy víte, že na ně už chvíli koukám. Teď bude moc fajn jít a vidět tam i sebe,“ citoval web Racer.com nového šampiona Indy500. 

Powerovi bylo vyčítáno, že neprojevuje emoce, je nudný, nemastný neslaný. V neděli předvedl takový výbuch emocí, jako už dlouho žádný vítěz Indy500. „Nikdy v životě jsem nebyl tak nadšený. Celé poslední kolo jsem křičel, protože jsem věděl, že to konečně dokážu. Nesmím mléčné produkty, ale bylo mi to jedno a napil jsem se mléka,“ vzpomíná Power.

Změna v jeho přístupu přišla, když se jemu a manželce Elizabeth narodil v prosinci 2016 syn Beau. „Byl jsem negativní, ale být pozitivní je mnohem lepší. Mám skvělou rodinu a hodně důvodů, proč být pozitivní, hlavně po dnešku,“ dodal Power v neděli. 

Will Power vyhrál 500 mil Indianapolisu

Power se v 37 letech dočkal
 

Triumf ve slavném závodě nemohl přijít v lepší chvíli. Objevily se spekulace, že Roger Penske pokukuje po Rossim nebo Wickensovi. Vzhledem k tomu, že Newgarden a Pagenaud jsou šampiony posledních dvou ročníků, měl to být právě Power, na koho měl zbýt černý Petr. Toho se teď Australan nebojí.

„Určitě z toho hlediska je to dobré. Teď si mě jistě nechá,“ dodal Will Power, jezdec, který má na kontě za posledních 13 let 34 vítězství, 51 pole position a 3 627 kol v čele závodu. V sobotu a v neděli bude mít možnost přidat další.

reklama
reklama

Komentáře ke článku