Novinky

  • 22.03.2019 Bad Šampionát European Masters F3, který se měl jet v rámci víkendů DTM, byl zrušen

  • 22.03.2019 Neutral Pirelli finišuje s testy 18palcových pneumatik pro F1 v roce 2021

  • 22.03.2019 Neutral V Barceloně dnes probíhají rozhovory o prodloužení kontraktu na pořádání VC F1

Facebook Instagram

Syna kamnáře štědře podporoval vyšetřovaný hoteliér

Syna kamnáře štědře podporoval vyšetřovaný hoteliér

Schumacher: Zrození hvězdy (1. díl)

Před padesáti lety se v německém městečku Hürth-Hermühlheim narodil Michael Schumacher, sedminásobný mistr světa F1. V naší anketě jste ho zvolili nejlepším závodníkem historie a stejný názor má i většina odborníků.

Proto jsme pro vás připravili seriál o kariéře výjimečného jezdce, který ve své poslední aktivní sezoně – v roce 2012 – navštívil také Českou republiku.

Pro kariéru Michaela Schumachera měli zásadní význam především dva muži – Jürgen Dilk a Willi Weber. Lze se dohadovat, zda by se Michael Schumacher stal tím, čím byl, i bez pomoci Williho Webera. Pravděpodobně ano, i když by možná nedokázal vydělat tolik, kolik vydělal. Bez pomoci Dilka by ale nejspíš nikdy neusedl do závodního auta.

Michael Schumacher se narodil v malém městečku u belgických hranic, zajímavém jen řadou uzavřených uhelných dolů. Zedník a vyučený kamnář Rolf Schumacher si přivydělával při rekonstrukci motokárové dráhy Kerpen-Horrem, zatímco čtyřletý Michael napodoboval závodníky ve šlapacím autíčku. Říká se, že první motokáru mu otec vyrobil z tohoto šlapacího vozítka, do kterého instaloval motor ze sekačky na trávu (podle jiných pověstí z mopedu). Skutečnost ale byla trochu jiná. Jako součást odměny získal Rolf pro syna členství v motokárovém klubu a Michael jako zdaleka nejmladší člen samozřejmě dostal k dispozici nejstarší a nejpomalejší káru.

Michael se po dráze, pojmenované po slavném německém závodníku von Tripsovi, proháněl v každé volné chvíli. V šesti letech získal v klubu juniorský titul. Jenže rodina nikdy neměla dost peněz na to, aby mu opatřila konkurenceschopný stroj. Zvlášť když se narodil ještě o šest let mladší Ralf. Proto se Michael musel naučit zacházet odpovědně i s opotřebovaným materiálem a šetřit jej, aniž by to bylo na úkor rychlosti. To se týkalo především pneumatik, které jsou v závodech motokár jedním z klíčových faktorů.

O podílu Rolfa Schumachera na synově závodní kariéře se můžeme dočíst protichůdná tvrzení – podle jedněch jej všemožně podporoval a ukazoval se jako šikovný mechanik, podle jiných tím nebyl vůbec nadšen. Michael prokazoval nevšední talent, protože snadno porážel soupeře s kvalitnější technikou. Vše se změnilo, když do Michaelova života vstoupil Jürgen Dilk. Provozovatel hracích automatů jezdil na dráhu se svým synem Guidem, jehož Michael pravidelně porážel. Dilk starší se tehdy rozhodl talentovanému mladíkovi pomoci. Částečně financoval jeho další kariéru, ale především pro něho dokázal najít první sponzory a stal se jeho manažerem.

V roce 1980 vybudovali členové motokárového klubu novou trať v Manheimu na předměstí Kerpenu. Tam už se začal objevovat i Michaelův mladší bratr Ralf. Michael musel čekat až do roku 1983, kdy mohl dostat německou licenci a začít skutečně závodit. Samozřejmě v té době chodil i do školy. Příliš zde nevynikal, jen v tělocviku – především ve fotbale a judu – a angličtině patřil k nejlepším.

Veškerý volný čas pak trávil v motokáře, které dával přednost před vysedáváním po hospodách a diskotékami. A dařilo se mu. V letech 1984 a 1985 se stal německým juniorským mistrem a skončil druhý v mistrovství světa v Le Mansu. V roce 1986 obsadil mezi seniory v domácím i evropském šampionátu třetí místa a roku 1987 obě mistrovství vyhrál. Tehdy dokončil studia na reálce Otto Hahna s představou, že se stane profesionálním závodníkem s motokárami. Nastoupil v místním autoservisu, kde se učil na automechanika a pracoval jako pomocník v myčce.

Michael Schumacher na trati motokárového závodu v Monaku (ale až v roce 1996!)

Díky motokárovému titulu mu byla nabídnuta příležitost vyzkoušet monopost formule Ford, jenže neměl k dispozici potřebných 500 marek, aby tento test zaplatil. Až v roce 1988 vyjednal Dilk pro už 19letého Michaela pár startů ve formuli Ford 1600. V týmu Eufra vybojoval v německém mistrovství šesté místo a v evropském šampionátu byl druhý za Mikou Salem. Dilk mu rovněž zajistil svezení ve školní formuli König, podporované německým autoklubem ADAC. Zde se uvedl jako rychlý a spolehlivý jezdec. Vyhrál devět závodů z deseti startů. Nejvíce na sebe upozornil na Salzburgringu, kde poprvé předvedl svůj fenomenální talent při jízdě v dešti. Startoval ze sedmé pozice, během prvního kola se dostal do vedení a s obrovskou převahou zvítězil.

Jenže Jürgen Dilk nedokázal překročit svůj stín a pro objev sezony dokázal vyjednat jen příslib, že pro závody formule König v roce 1989 dostane k dispozici vůz zdarma. Mladík z Kerpenu s tím byl zcela spokojen, protože tak měl zajištěno pokračování v závodní kariéře. Rychlý nováček naštěstí neušel pozornosti Domingose Piedadeho. Bývalý manažer Emersona Fittipaldiho jezdil na závody jako viceprezident firmy AMG a v Schumacherovi vytušil budoucího šampiona. Obrátil se na marketingového šéfa sportovního oddělení Mercedesu Gerda Krämera. Ten uvěřil odhadu zkušeného Brazilce a požádal svého známého Williho Webera, aby mladíka vyzkoušel.

Wilhelm F. Weber byl majitelem tří hotelů a sítě 35 restaurací, který propadl kouzlu automobilových závodů. Podle tvrzení německého bulvárního tisku jeho majetek pocházel z organizování prostituce. V roce 1983 byl Weber zástupcem Konrada Kujaua při prodeji tzv. Hitlerových pamětí renomovanému tisku – německému Sternu, americkému Newsweeku a britským The Sunday Times. Když se po čase ukázalo, že se jedná o podvodný obchod s falsifikáty, byl Kujau odsouzen ke čtyřem letům vězení, ale Weber vyšel z aféry bez postihu. Hodně se psalo i o tom, že jeho restaurace a hotely sloužily ke krytí organizovaného zločinu včetně obchodu s drogami. Tato podezření se nikdy nepotvrdila, nicméně Weber strávil pár měsíců ve vězení.

Poté se rozhodl učinit za svou minulostí tlustou čáru a vrhl se do závodů. Ač mu bylo již 43 let, splnil si svůj dávný sen a usedl do kokpitu vozu formule 3. Při debutu v německém mistrovství v roce 1985 dokonce i zabodoval. O rok později se objevil v týmu Klause Trelly a následně spolu s ním vytvořil organizaci WTS Racing (Weber Trella Stuttgart). Weber do týmu investoval nemalé množství vlastních prostředků a sám ještě bez úspěchů závodil. Nicméně začal dávat šanci i mladým talentům, takže s jeho dalším vozem skončil Joachim Winkelhock druhý a v roce 1988 šampionát vyhrál.

Weber se projevil jako skvělý vyjednávač. Spřátelil se s Gerdem Krämerem od Mercedesu. S jeho pomocí poznal Ricka Gorneho, tehdy působícího v roli prodejního ředitele firmy Reynard, a získal od něho tovární šasi Reynard. Koncem roku 1988 se proto na Webera obrátil uznávaný německý motoristický novinář Burkhard Nuppeney, v té době spolupracující s časopisem AutoBild a zastupující mladého německého závodníka Franka Schmicklera. Pro toho získal bohatou sponzorskou podporu výrobce cigaret West a AutoBild jako mediálního partnera. Když hledal kvalitní tým pro F3, jeho známý Gerd Krämer mu doporučil Webera.

Krämer současně Webera požádal, aby zorganizoval testovací jízdu na Nürburgringu i pro Michaela Schumachera. Hned napoprvé Michael zajel o 1,5 s rychlejší čas než dříve se stejným vozem Winkelhock. Ač už měl Weber smlouvu se Schmicklerem, okamžitě nabídl Schumacherovi dvouletý kontrakt. Jenže ten se mu omluvil s tím, že už se domluvil s Dilkem pro formuli König. Weber proto požádal Nuppeneye, aby vyjednal Schumacherovo uvolnění. Současně se oba dohodli, že v budoucnu získá Nuppeney 10 % zisku, který Weberovi přinese Schumacher, výměnou za 10 % zisku, který pro Nuppeneye vydělá Schmickler. Schumacher se samozřejmě přestupu do vyšší kategorie ve finančně zajištěném týmu nebránil a Dilk mu nechtěl stát v cestě. Smlouva s Weberem totiž Michaelovi zajišťovala místo v kokpitu na dva roky, aniž by musel za starty platit.

Díky tomu jsme mohli tehdy ještě neznámého mladíka Michaela Schumachera poprvé vidět také v Československu. Psal se rok 1989 a na téměř nový Masarykův okruh dorazil i jeden z tuctu závodů německého mistrovství F3. Šampionátu, v němž svou závodnickou maturitu prožívaly automobilové naděje našich západních sousedů. Koncem osmdesátých let v Německu právě dozrávala generace výtečných jezdců a jména jako Heinz-Harald Frentzen, Michael Bartels, Ralf Kelleners či na německých okruzích hostující Rakušan Karl Wendlinger už dávala záruku nemalé kvality seriálu. Ale že bychom snad v moravské metropoli mohli potkat budoucí hvězdu F1, bylo naprosto iluzorní. V brněnském závodě Michael obsadil páté místo, ale už o dva týdny později v rakouském Zeltwegu vyhrál svůj první závod F3.

V jednom z nejkvalitněji obsazených ročníků historie německého šampionátu F3 získal Schumacher podporu německé sportovní organizace ONS, aby pomáhal Heinzi-Haraldu Frentzenovi v souboji s Karlem Wendlingerem. Schumacher si na své konto připsal dvě vítězství a nakonec získal stejně bodů jako Frentzen. Oba ovšem o jediný bod skončili za Wendlingerem. Schumacher tak nejenže nepomohl Frentzenovi k titulu, ale během roku se také sblížil s Frentzenovou přítelkyní Corinnou. Byl tak položen základ rivality, která možná stála v cestě tomu, aby HHF v budoucnu dokázal plně uplatnit svůj talent.

(Úryvek je z knihy Vládce rychlosti, kterou vydali Petr Dufek se spolupracovníky Vladimírem Rybeckým a Petrem Minaříkem v roce 2012. Pokračování zítra.)

Komentáře ke článku