Dreyer & Reinbold Racing

Historie

Stáj Dreyer & Reinbold Racing je další z organizací, jejichž vznik spadá do ranného obobí Indy Racing League. Stáj byla založena v roce 1998 Dennisem Reinboldem a Ericem de Bordem s jasným cílem - vyhrát jednoho dne slavnou pětistovku v Indy. Z mnoha důvodů, jejichž příčiny ležely ve stáji samé i mimo ni, se tento sen do dnešního dne splnit nepodařilo.

V roce 1999 spojila stáj své síly s poněkud zkušenějším týmem  Sinden Racing Service, ve snaze ulehčit si svůj vstup na závodní scénu. To se celkem zdařilo, neboť se podařilo dosáhnout několika umístění v první pětce a v Phoenixu dokonce dojel Robbie Buhl na místě třetím. Šesté místo v Indy 500 se pak stalo sladkou odměnou za nezměrné odhodlání všech členů týmu kvalifikovat se do závodu i přes všechny překážky, které se mu tehdy postavily do cesty. Vše začalo během prvního dne kvalifikací, kdy Buhl poškodil při havárii neopravitelně primární vůz. Ke druhému dni tým připravil záložní monopost, ale tentokrát pro změnu vypustil duši motor. Šance na kvalifikování se do závodu se zdály být rovny nule, protože k Indianapolis se rychle blížil frontální systém přinášející hustý a pravděpodobně dlouho trvající déšť. Odhodlané vedení týmu se obrátilo na A.J. Foyta, zda by bylo možné si od jeho týmu pronamout jeden z jeho nekvalifikovaných vozů. Foyt souhlasil a po pouhých dvanácti tréninových kolech, během nichž si tým zkoušel zvyknout na nový vůz, nastoupil Buhl ke kvalifikačnímu pokusu v okamžiku, kdy dešťová fronta byla již jen několik mil od oválu. Při posledním čtvrtém kvalifikačním kole již kapky zkrápěly zatáčku číslo 4, ale Buhl se kvalifikovat dokázal .

V následujícím roce se pak Buhl stal spolumajitelem týmu, a přivezl mu i dosud jediné vítězství z úvodního závodu série na Walt Disney World Speedway. Za celkově nejúspěšnější je však možno považovat období let 2001 až 2002, kdy tým často nasazoval i druhý vůz pro tehdy velmi populární Sarah Fisher. V úloze pilota pak Buhl pokračoval až do roku 2004, kdy zanechal kariéry aktivního jezdce a v kokpitu ho nahradil Felipe Giaffone. V té době však už byl každý rok pro tým doslova bojem o přežití, neboť v konkurenci zavedených stájí ze série CART neměly malé organizace jako tato velkou naději na slušné výsledky a tudíž ani na zájem sponzorů.

Po několika letech stagnace pak Buhl dokázal pro loňskou sezónu posílit technické zázemí příchodem dvou techniků za stáje Adriana Fernandeze a získat i nové sponzory. Díky tomu se podařilo angažovat i vítěze Indy 500 Buddyho Rice, kterého ve druhém voze doplnila navrátivší se Sarah Fisher.

Sezóna 2008

Na konci loňské sezóny odešla z týmu definitivně Sarah Fisher a v zimě nastalo nové kolo boje o přežití. Zřejmě klíčovým okamžikem se stalo uzavření smlouvy s Venezualankou Milkou Duno, která do týmu přivedla svého osobního sponzora, naftařskou společnost Citgo. S tímto základním finančním zázemím bylo možno plány pro letošek dále rozvinout a pokud to finance dovolí, bude Dreyer & Reinbold Racing nasazovat v letošním roce dva vozy. V jednom z nich se budou střídat Milka Duno a Townsend Bell, v druhém by měl kompletní sezónu odjet znovu Buddy Rice. Pro závod v Indianapolis by pak měl každy z jezdců dostat svůj monopost a startovat by měli všichni. Slušný výsledek by se mohl dostavit od Riceho na některém ze silničních okruhů, Bell pak dokáže slušně zajet na oválech.

Zbarvení vozů - poznejte svého oblíbence během přenosů na Galaxii Sport

Jasno je v současné době okolo vozu pro Milku Duno, protože ta jako jediná má v tento okamžik zajištěného primárního sponzora. Rice se objevil na testech se standartním modrobílým zabarvením vozů týmu, ale bočnice zůstaly smutně prázdné. Jasno není ani ohledně toho, zda bude mít Bell ve svých závodech podporu od Citga, nebo tuto společnost nahradí někdo jiný.

Milka Duno, startovní číslo 23

Buddy Rice, startovní číslo 15

Buddy Rice

Závodní kariéra rodáka z Phoenixu začala v roce 1996 ve Formuli 2000. Poté, co v roce 2000 vyhrál šampionát Toyota Atlantic, byl Buddy Rice předurčen k přestupu do seriálu CART. Jenomže s výjimkou jediného testu pro tým Chipa Ganassiho se tak nikdy nestalo. Naštěstí si nadějného Američana všimli alespoň v IRL a Eddie Cheever mu nabídl místo v týmu pro závod na Michiganu v roce 2002, kdy měl Rice nahradit Tomase Schecktera, jehož produkce šrotu přesahovala Cheeverovi představy o placení účtů za opravy. Jenomže Scheckterova smlouva se nakonec ukázala jako neprůstřelná, a tak Cheever nasadil vozy tři. U Cheevera pak Rice nastoupil i v roce následujícím, ale nakonec o místo přišel ve prospěch Alexe Barrona.

Když se již zdálo, že Riceho kariéra je v IndyCar Series u konce, ozval se Bobby Rahal, který hledal náhradu za zraněného Kennyho Bracka. A Rice se Rahalovi skvěle odměnil.  Zvítězil v Indianapolis a v dalších dvou závodech, získal pět pole position a nakonec skončil třetí v celkové klasifikaci šampionátu. Ale další dva roky přinesly jen rozčarování a zranění z tréninku v Indianapolis, kde ho nakonec pro závod vystřídal právě Brack.

V posledních sezónách neměl Rice nikdy k dispozici takovou techniku, aby mohl pomýšlet na vítězství, či jen na stabilní umístění v první desítce. A vzhledem k situaci u týmu Dreyer & Reinbold Racing a příchodu nových týmů z Champ Cars se jeho šance pro letošní sezónu zřejmě ještě zhorší.

Milka Duno

Rodačka z venezuelského Caracasu má mezi fanoušky automobilového sportu řadu příznivců i odpůrců.Skutečností však zůstává, že se jedná o velmi inteligentní a rozsahem schopností vskutku renesanční ženu s čtyřmi vysokoškolskými tituly z oblasti námořní techiky, která se stejně dobře cítí na převáděcím molu nebo před objektivem fotografa, jako v nehořlavém overalu v kokpitu závodního vozu.

Milka se ke kariéře pilotky závodních vozů dostala pozdě a více méně náhodou, když ji skupinka přátel vzala na automobilové závody. Jenomže rychlá kola jí natolik učarovala, že v roce 2000 si odbyla svůj debut v závodě série ALMS. Největším úspěchem je bezesporu druhé místo posádky Carpentier/Manning/Dalziel/Duno v závodě na 24 hodin v Daytoně v roce 2007. Je pravdou, že byla nejpomalejší z celého týmu, ale ve svých stintech dokázala jet bezpečně a dostatečně rychle a přivézt svým kolegům vůz v pořádku. To se mnoha slavnějším mužským pilotům nepovedlo.

Přesto byl její loňský vstup do Indycar Series provázen mnoha rozpaky, které byly navíc potvrzeny během několika závodů, kdy byla Milka nebezpečně pomalá. Pomoci jí měl během sezóny i Tomáš Enge, který pro Samax Motorsports startoval v sérii Grand-Am. Příliš se to však nezdařilo a Milka byla v závěru sezóny dána pod speciální dohled sportovního ředitele Briana Barnharta a hrozil jí zákaz startů. Jak se jí povede v letošní sezóně je otázkou, ale Dreyer & Reinbold by měl poskytnout přinejmenším lepší technické zázemí.

Townsend Bell

Bell pochází ze San Francisca a je dalším z nadějných amerických pilotů přelomu tisíciletí, na jejichž kariérách se nepříznivě podepsala krize americké formulové scény. Vítěz série Indy Lights z roku 2001 dostal příležitost u stáje Pata Patricka, ale v polovině sezóny 2002 byl pro nepřesvědčivé výkony nahrazen Oriolem Serviou. Bell pak odešel do Evropy a zkusil své štěstí ve formuli 3000 po boku Bjőrna Wirdheima. V následujícím roce se vrátil do Spojených států a od té doby pokouší štěstí v IndyCar Series.