O kolizi s Glockem a závodní stopě.

Po chaotickém úvodu sezony jsem doufal ve zlepšení v Grand Prix Španělska. Místo toho jsem se ale opět zapletl do kolize, když do mě v 53. kole zezadu narazil Timo Glock.

Je to sice frustrující, ale nemá cenu to rozebírat, byla to zkrátka jednoduchá Timova chyba. Vyjel jsem z boxů, on se mě snažil zoufalým manévrem v nájezdu do páté zatáčky předjet, ale nepovedlo se mu to - konec story.

Myslím, že říkal něco jako že "dveře byly otevřené, ale pak se zavřely." No, obvykle se tomu říká závodní stopa. Tu vynalezli už první závodníci před mnoha a mnoha lety.

Když jedete v závodní stopě, vždy si to bude vyžadovat najetí si do zatáčky hodně ze široka a následné prudké zatočení pod co největším úhlem, a tak si pokud možno uchovat co nejvyšší rychlost. Možná ale mají v Německu nebo v GP2 jinou filozofii!

Při kolizi se mi prořízla levá zadní pneumatika, tým si posléze všiml, že se v ní snižuje tlak. Všiml si toho ovšem až zlomek vteřiny poté, co jsem projel kolem nájezdu do boxů, takže jsem musel odjet další kolo ve velmi pomalém tempu a teprvé pak jsem mohl k mechanikům, čímž jsem ztratil šance na jakýkoliv slušný výsledek.

Byl to ale vlastně až druhý problém, který mě v Barceloně postihl. V prvním kole do mě stejně jako v Bahrajnu narazil Adrian Sutil.

Před závodem jsem za Adrianem zašel a řekl:

"OK, zase startujeme blízko sebe, tak ať se neopakuje minulý závod. Jeď kudy chceš, kromě míst, kde jsem já, protože tam je moje stopa."

Odpověděl mi, že rozumí a poděkoval.

V první zatáčce se nám podařilo problémům vyhnout. Ve čtvrté ale vyjel na trávu a narazil do boku mého vozu.

Když jsem ho pak potkal večer na párty, omlouval se mi, že zkrátka ztratil nad vozem kontrolu. Znovu jsem zkrátka byl ve špatný čas na špatném místě.

Abych řekl pravdu, více mě naštval jeho kolega Giancarlo Fisichella, který si v prvním kole zkrátil druhou zatáčku a předjel mě. Komisaři si toho ale nevšimli, a tak mu to vyšlo.

Řediteli závodu Charliemu jsem pak řekl, že by se mimo zatáčky měly instalovat nějaké zpomalovací obrubníky nebo něco podobného. Není přece správné, že si můžete zkrátit trať a ještě navíc někoho předjet.

Ukazuje to také na chybu v celém systému, protože komisaři spoléhají na to, co vidí na obrazovkách. Je to také jediný zdroj, podle kterého činí různá rozhodnutí. Když něco na obrazovkách neshlédnou, nic s tím nedělají.

Hlavním důvodem, proč jsem se do takových problémů dostal bylo, že jsem startoval až sedmnáctý. Přestože kvalifikace byla podruhé za sebou neúspěšná, nevidím důvod, proč bychom měli volit jiný přístup. Střed pole je holt velice vyrovnaný a záleží jen na tom, jak se vám kolo povede.

Přes mnohá úskalí jsem měl nadosah body. Problém mi ale udělal můj kolega Mark Webber, který po obou svých zastávkách v boxech vyjel na trať těsně přede mnou. Musel jsem zvolnit, abych Markovi nezasáhl do závodu. Pro tým je důležité sázet na vůz, který je momentálně v pořadí závodu výš.

Plně to chápu a akceptuji, ale bohužel to zapříčinilo, že jsem ztratil kontakt s Jensonem Buttonem, který nakonec dojel šestý. Dostal jsem se zpátky do provozu a peripetií v druhé půlce pole.

Po druhé zastávce se za mnou zjevil Glock a zbytek už jsem odvyprávěl. Nestěžuji si na to, jak tým pracuje. Vidíme ale, jak se na sebe mohou různé potíže nabalovat a vyvrcholí to tím, že máte po závodě ještě dřív, než si to sami uvědomíte.

Ale chtěl bych něco říct i o příjemnějších záležitostech. Společně s mou snoubenkou Karen Minier jsem se účastnil soutěže All Star Mr and Mrs televize ITV. Jsem rád, že můžu prozradit, že jsme vyhráli. Výhru, která činí dvacet tisíc liber, hodlám věnovat organizaci Bicycle Helmet Initiative Trust. Je to charitativní společnost, kterou podporuji už léta. Její činnost se zaměřuje na snížení počtu dětí, které zemřou nebo utrží poranění hlavy při nehodách na kole.