Novinky

  • 20.02.2019 Good Williams FW42 se konečně objevil na dráze v Barceloně

  • 20.02.2019 Good Ve středu dopoledne byl v Barceloně nejrychlejší Kimi Räikkönen (Alfa Romeo)

  • 19.02.2019 Good V úterý dopoledne byl v testech v Barceloně nejrychlejší Charles Leclerc (Ferrari)

Facebook Instagram

Kde se vzal, tu se vzal - Jimmie Johnson

Kde se vzal, tu se vzal - Jimmie Johnson

Pětinásobný šampion série NASCAR Sprint Cup dnes oslaví své třicáté osmé narozeniny.

Dejte model tohoto vozu jakémukoliv Američanovi, staré babičce, malému klukovi, který sotva mluví, důležitému podnikateli nebo bezdomovci. Všichni budou vědět, komu tento vůz patří a jediné co při pohledu na vůz řeknou, bude: „Jimmie Johnson“.


 

 

 

Kdo to vlastně je? Kde se vzal? A čím si zasloužil, že je v dnešní době jednou z největších ikon ve světě motorsportu?

Začneme v městečku El Cajon v Kalifornii. Městu, které má něco málo přes sto tisíc obyvatel, se přezdívá The Big Box, protože je obklopeno horami. Právě tam se manželům Cathy a Garymu E. Johnsonovým narodil 17. září 1975 syn, Jimmie Johnson. Jimmie byl prvorozeným synem a má tak hned dva mladší bratry Jarita a Jessieho.

Závodění ho zlákalo už jako malého kluka, ačkoli v tomto věku se děti příliš nerozhodují sami za sebe, takže prostě spoléhejme na rodinný vliv a všeobecnou schodu okolností a událostí. Ve čtyřech letech (přelom roků 1979/1980) tak malý Jimmie začal se závodními motocykly.

Významný krok, v podobě účasti v Off-Road Racing, přišel po tom, co Jimmie absolvoval Granite Hills High School. Jako teenager byl univerzitním hráčem vodního póla, potápěčem a závodním plavcem. Mladý Jimmie měl spoustu zájmů. Je zajímavé, že nakonec skončil v závodní sérii, stačilo totiž málo, a Jimmie mohl být profesionálním hráčem vodního póla, zrovna tak jsme mohli znát jméno Jimmie Johnson z obrazovek, které nám přenáší závod v plavání na nějaké olympiádě, nebo mohl být profesionálním potápěčem nebo instruktorem, jeho srdce se ale rozhodlo jinak.

Jimmie se brzy vrhl na další závodění a zahájil svou kariéru v Micky Thompson Entertainment Group (MTEG) .


 

Chvíli na to se Jimmie začal zúčastňovat závodů v Short-Course Off-Road Driver Association (SODA), v sérii Class 8 (Short Course). To se psal rok 1997. Pár let před tím (1993) si střihl několik závodů v Herb Fishel a SCORE International, přitom si z každé z těchto sérii odnesl cenu nováčka. Ještě před již zmíněným rokem 1997 se psal rok 1996, kdy Jimmie závodil v Off-Road Truck series, pro Motorsports Herzog. Nejvíce úspěchů Jimmie posbíral ve zmíněných SODA a MTEG, kde dokázal dohromady dvacet pětkrát zvítězit. Už tehdy bylo jisté, že ten mladý muž má nevídaný talent.

Potom přišel rok 1998, který se nesl ve znamení Stock Car, Johnson se mimo jiné přesunul do ASA (American Speed Association). 


 

Netrvalo dlouho a Jimmie zase všem učaroval a zase získal titul nováčka. Busch série, která byla pro Jimmieho startem v NASCAR, byla první tvrdou zkouškou. Jenomže Johnson se nedal a už roku 2000 dokázal šampionát dokončit na desátém místě. V roce 2001 už získal první vítězství a to na Chicagoland Speedway a v celém šampionátu se na konci sezóny umístil na osmém místě. Sérii, dnes už zvaná Nationwide, Johsnon neopustil a dodnes se závodů účastní. Celkem si v této sérii odbyl skoro stovku startů. Dva roky poté, co do NASCAR nastoupil, opustil svůj původní tým Herzog a stal se členem rodiny Hendrick Motorsports. Ve stejném roce (2002) se Jimmie poprvé a zcela naplno zúčastnil Sprint Cupu, tehdy ještě Winston Cup. Jimmie se sice zúčastnil už sezóny 2001, ale startoval pouze ve třech závodech, z toho si jednou připsal ono nelichotivé DNF.

První plná sezóna ve Sprint Cupu přinesla mnohé ovoce. Čtyřikrát vybojoval Pole Position a dokonce třikrát dokázal zvítězit, což bylo na nováčka něco naprosto fascinujícího. Výhry byly ze závodů AutoClub 500 (první vítězství v nejvyšší sérii NASCAR), MBNA 400 a MBNA America 400. Tyto úspěchy mu na konci sezóny vynesly neuvěřitelné páté místo.

V roce 2003 se Jimmie ještě povytáhl a skončil druhý za šampionem pro ten rok, Mattem Kensethem, na kterého ztrácel devadesát bodů. Také se toho roku Jimmie poprvé zúčastnil All Star Race a dokázal závod ve finále vyhrát. V roce 2004 se historie opakovala, Johnson opět skončil druhý za šampionem Kurtem Buschem, pro kterého to bylo velké poprvé stejně jako pro Matta Kensetha. V roce 2004 se navíc všichni jezdci zúčastnili velké novinky, a sice systému Chase For The Cup. Jimmie Johnson je přitom do dnešního dne jediným závodníkem, který se do CFTC dostal pokaždé od jeho vzniku. Aby toho nebylo málo, rok 2004 se pro tým Hendrick Motrsports nesl v duchu velké tragédie. V říjnu se totiž zřítilo rodinné letadlo, které mířilo na závod. Při nehodě zemřelo osm cestujících, dva z nich byli synové Ricka Hendricka.

V roce 2005 se jméno Johnson na konci sezóny objevilo až na pátém místě. A to přesto, že vyhrál na Lowes Motor Speedway a v Doveru. Neštěstí ho potkalo v Miami, při posledním závodě 20. listopadu, v něm totiž měl problémy s pneumatikou a nezajistil si takový dojezd, jaký potřeboval pro lepší umístění.

Roku 2006 se ale Jimmie rozjel doslova a do písmene. Začalo to už v Daytoně, při zahajovací pětistovce, tu totiž Jimmie vyhrál.


 

Potom se blýskl na Victory Lane v Cihelně, v Las Vegas, Martinsville a v Talladeze. Tato série výher mu poprvé zajistila titul šampiona Sprint Cup Série. K tomu všemu si Jimmie odnesl tučnou odměnu za výhru závodu All star Race – už po druhé se stal tzv. All Star Race šampionem.

Následujícího roku absolvoval Jimmie sérii tréninků pod dohledem Johna Sitarase. Díky speciálnímu režimu dokázal Jimmie během dvou let snížit procento tělesného tuku z původních dvaceti na osm a rozhodně to na novopečeném šampionovi bylo vidět! Jeho tváře už nebyly plné, místo toho se objevily ostré mužské rysy. Kromě vzhledu se značně vylepšila jezdcova kondice. A kdo ví, možná díky všem těm tréninkům a režimům byly následující sezóny ve znamení JJ.

Roku 2007 dokázal Jimmie vyhrát (zatím) nejvíce závodů během sezóny. Bylo jich rovných deset! K tomu Jimmie přidal čtyři výhry Pole Position, dvacet dojezdů v TOP5 a celkem dvacet čtyři dojezdů v TOP10. Šampion pro ten rok byl zcela jasný, s takovými výsledky na Johnsona prostě nikdo neměl. Navíc získal Jimmie titul Driver of The Year.

Dvojnásobný šampion Johnson šel do sezóny 2008 v plné síle. Sedmkrát dokázal toho roku vyhrát a stanovil si osobní rekord v utržených Pole Positions během sezóny, toho roku jich měl šest. Po třetí v kariéře a po třetí po sobě se stal šampionem. Stejnou statistiku tří vyhraných pohárů za sebou sdílel Jimmie s Calem Yarboroughem. Cale svůj pomyslný hattrick naplnil v letech 1976, 1977 a 1978.

I v roce 2008 získal Jimmie titul Driver of The Year. Davy šílely a řady fanoušků Jimmiho Johnsona se rozrůstaly bleskurychlou tendencí. Jimmie byl pro mnohé Bůh. Ve stejném roce si navíc střihl pouze jeden jediný závod v sérii Camping World Truck a sice v Bristolu.

Další rekord ohledně titulů přišel v následujícím roce. Jimmie totiž opět vyhrál šampionát. Pohár ukořistil sedmi výhrami, šestnácti dojezd v TOP5 a dvaceti čtyřmi dojezdy v TOP10. Navíc se po třetí stal Jimmie Driverem Of the Year. 


 

Jenomže Jimmie ve své hvězdné kariéře pokračoval. V roce 2010 už možná někoho nechalo chladným, když se Jimmie stal už popáté šampionem a posunul svůj rekord ze čtyř na pět po sobě jdoucích vyhraných šampionátů. K výhře ho dovedlo šest výher, sedmnáct dojezdů v TOP5 a celkem dvacet čtyři dojezdů v TOP10. Ve stejném roce navíc vyrovnal počet titulů Driver Of the Year s Jeffem Gordonem. Oba měli toho roku shodně po čtyřech titulech. 


 

Sezóna roku 2011 nezačala pro tým #48 vůbec dobře. Jimmie měl nejhorší statistiky dojezdů vůbec a série vyhraných šampionátů byla přerušena. Na konci sezóny měl Jimmie jenom pouhá dvě vítězství a to ze superspeedway Talladega a ze závodu Casino Hollywood. Na opačné straně Johnson toho roku nasbíral mnoho nedokončených závodů. Všchno vedlo k tomu, že Jimmie skončil až šestý. Šampionem se tak stal už po třetí Tony Stewart, který se poprvé stal šampionem roku 2002 a po druhé 2005.


Loňská sezóny vypadala opět nadějně. Jimmie vyhrál například i závod Southern Bojangles 500, právě toto vítězství bylo dvou sté pro tým Hendrick Motorsports. Další zářez bylo vítězství závodu All Star race. Celkem si Jimmie toho roku připsal pět vítězství, v Texasu dokonce slavil osobní jubileum šedesátého vítězství. Jenomže na konci sezóny se mu začala smůla lepit na kola, nejdřív ho postihl tragický dojezd ve Phoenixu, díky kterému ztratil svůj bodový náskok a potom penalizace v závěrečném závodě v Miami. Johsnon tak boj o titul prohrál a skončil nakonec až třetí. První titul šampiona získal Brad Keselowski a druhý skončil Clint Bowyer.

Letošní sezóna se zatím pro Jimmiho vyvíjí velice slibně. Jistým znamením pro parádní sezónu by mohlo být vítězství slavné Daytonské pětistovky. Pro Johnsonona druhé. Od závodu v Richmondu, kdy se usadil na čele průběžného pořadí, jej nikdo nedokázal sesadit. Navíc si Jimmie svými velmi dobrými dojezdy budoval slušný bodový náskok, jenomže s blížícím se koncem sezóny, jakoby si zase k Jimmimu našla cestu smůla. Poslední závody pro něj vůbec nekončí dobře a přichází o cenný bodový náskok.

Co dodat? Jimmie Johnson během své kariéry v dnešním Sprint Cupu stál na startu závodu čtyři sta dva a dvacetkrát. Z toho se mu podařilo vyhrát šedesát čtyři závodů, sto sedmdesát pětkrát dojel v TOP5 a dvě stě šedesát třikrát v TOP10. Co se týče Pole Position, těch má Jimmie přes třicet.


 

Dnes Jimmie žije (jako mnoho ostatních jezdců) v Charlotte, v Severní Karolíně se svou manželkou Chandrou. V roce 2010 (7. července) se jim narodila první dcera Gene Vieva Marie. A před několika dny se Jimmie stal otcem podruhé, protože se jim narodila další dcera.

Komentáře ke článku