Ohlédnutí za Corvette Z06 GT3.

Před seznámením s aktuálním počinem společnosti Callaway Competition je zde článek, který se zabývá předchůdcem. Corvette Z06 GT3 byla spjata s třídou GT3 od ranných počátků v roce 2006, přičemž v konkurenčním prostředí ADAC GT Masters působila ještě loni.

Tento článek je příležitostí pro představení úpravce a jejího dlouholetého úspěšného reprezentanta. Následující díl pak bude věnován představení novinky.

Pár slov o Callaway Competition Gmbh

V roce 1985 využili Ernst Wöhr a Giovanni Ciccone svá příjmení pro pojmenování firmy zabývající se opravami automobilů, výrobou karoserií a přestavbami závodních aut. O tři roky později oba společníci rozšířili své aktivity na zastoupení vozů upravených americkou společností Callaway.

Již v roce 1993 působil tým pod názvem Callaway Corvette Racing Leingarten s Corvette C4 v předchůdci současného německého mistrovství v ADAC GT Cup. Úspěšné partnerství vyústilo v roce 1994 v přejmenování a založení evropské pobočky s názvem Callaway Competition.

Jelikož jedním z cílů Callaway Competition byla také podpora vozů v mezinárodních šampionátech, obrátili se v roce 2005 na německou pobočku s žádostí o úpravu verze Z06 pro nově vznikající třídu GT3 Koos Pettinga a Tonie Hezemans. Vyšlechtěný model šesté generace legendární ameriky totiž zaujal vedoucíhoCorvette Europe i majitele prvního do Evropy dovezeného modelu Z06. Potřebných šest vozů dorazilo do Německa během zimy 2005/2006.

173906

Foto: Tomáš Krejčík

Představení Callaway Corvette Z06 GT3

Základem byl silniční model Z06, jenž byl v Leingartenu odstrojen až na hliníkový skelet karoserie. Ten byl následně vybaven ocelovou ochrannou klecí. Zprvu byla ke karoserii přivařena, později byla dle požadavků FIA upevněna šrouby a lepidly. Na skeletu upevněné karbonové panely karoserie byly ručně vyrobeny pro docílení nejlepší možné kvality.

V konstrukci lichoběžníkových náprav nahradili technici jednodílné listové pružiny tradičnějšími vinutými. Jejich tuhost je nastavitelná stejně jako náraz a odskok tlumičů (Moton, později Bilstein) anebo tuhost stabilizátorů. Jejich funkci v sériové verzi zajišťuje právě unikátní listová pružina.

Přední kotouče o průměru 378 mm obepínají šestipístkové třmeny, vzadu jsou 355 mm disky a čtyřpístkové třmeny. Dodavatelem byl AP Racing. K zastavení ze 100 km/h stačilo závodní verzi pouze 28 metrů, sériový model potřeboval o čtvrtinu delší brzdnou dráhu.

Pod kapotou se vystřídaly dvě pohonné jednotky – v obou případech atmosférické vidlicové osmiválce. Nejprve se jednalo o typ LS7 s nepatrně sníženým objemem na 7 008 cm3. S úpravami mazání, vačkové hřídele a sání se podařilo navýšit výkon o dvě desítky kilowatů až na 397 kW (6 200 ot./min), kroutící moment vzrostl na 650 Nm (z 637 Nm). Zvýšila se i hranice maximálních otáček z rovných sedmi tisíc na 7 200 ot./min.

Zajímavý údaj poskytují stránky bývalého evropského mistrovství. Ty uvádí při použití omezovače sání o průměru 75 mm výkon 380 kW při nižších otáčkách (6 000 ot./min) a naopak nepatrné zvýšení kroutícího momentu na 652 Nm kW (4 900 ot./min)

V roce 2012 se novým pohonným ústrojím stal o čtyři roky dříve představený LS3 o objemu 6 245 cm3. V tomto případě nebyly bližší údaje uvedeny kromě přibližného rozmezí výkonu mezi 550 - 600 koňmi (dříve asi 540 koní).

150765

Foto: Tomáš Krejčík

Novější z pohonných jednotek.

Přenos výkonu na zadní kola, kde je umístěna také šestistupňová sekvenční převodovka, probíhá hřídelí. Původní převodové ústrojí Tremec nahradil v roce 2008 Hewland, o čtyři roky později se změnilo jeho ovládání. Místo řadicí páky mohli piloti využít pádla pod volantem. Dodavatelem třílamelové spojky byla firma Tilton.

150750

Foto: Tomáš Krejčík

Hnací hřídel vedoucí od nyní prázdného motorového prostoru k převodovce.

První verze měřila na délku 4 570 mm, byla 1 998 mm široká. V roce 2009 byly uváděny menší míry, 4 545 mm u délky a 1 927 mm u šířky, navíc byla zmíněna výška 1 190mm. Rozvor vozu byl 2 648 mm, homologační váha 1 272 kg.

Sprint z nuly na sto zvládl vůz za 3,9 vteřiny, na dosažení 200 km/h potřeboval 10,2 vteřiny. Běžná maximální rychlost byla uváděna 285 km/h, nicméně při použití vhodnějších převodů mohl automobil uhánět až 320 km/h.

První vozy byly nabízeny za 235 000 euro, o 30 000 více požadoval Callaway od roku 2009.

Na příkladu typu Z06 je zřejmý také trend rostoucí nadvlády automobilek na úkor úpravců, k jejichž rozvoji byla tato třída též určena. Na zhotovení prvních deseti exemplářů stačily necelé tři roky. Navzdory rostoucímu zájmu o tuto kategorii bylo upraveno minimálně devatenáct vozů, Němci uvádí neurčitý údaj o překročení hranice dvou desítek. Poslední exemplář byl pravděpodobně zhotoven v roce 2014.

Působení Z06 GT3 na okruzích

V premiérové sezoně evropského šampionátu nasadili americké vozy týmy Riverside a Carsport Callaway. Úspěšnější byla francouzská stáj, které stačilo 29 bodů na zisk šestého místa.

173896

Foto: DPPI

Corvette Z06 týmu Callaway v obsazení úspěšnější posádkou.

Již o rok později se v Leingartenu (72 bodů) radovali ze zisku týmového titulu před stájí Kessel (71 bodů). V hodnocení jezdců byli úspěšnější Švýcaři (Moser, Vannelet - 61 bodů), Luca Pirri a Jürgen von Gartzen (oba 54 bodů) obsadili druhé místo. Riverside skončil na opačném konci tabulky, s třemi body na 13. místě.

V roce 2008 se naopak dočkali s corvettou titulu jezdci týmu Callaway, James Ruffier a Arnaud Peyroles (54 bodů). Přestože hodnocení pilotů vyhráli s přehledem, bodové zisky jediného úspěšnějšího vozu stačily pouze na bronzový stupínek v klasifikaci týmů (55 bodů).

173901

Foto: DPPI/Jean Michel Le Meur

Arnaud Peyroles a James Ruffier

Místo francouzského týmu Riverside nastupují krajané ze stáje Marca Sourda a český MM Racing. Se ziskem 22 bodů byla úspěšnější dvojice Martin Matzke a Jiří Skula (6. místo). Navíc se oběma mladíkům podařilo vyhrát v druhém závodě na Oscherslebenu. V druhém voze nasazeném v druhé polovině sezóny vybojovali Štěpán Vojtěch a Adam Lacko 7 bodů (22. místo). Roudnická stáj skončila s 30 body hned za týmem z Leingartenu.

V následující sezóně doprovodil v ME GT3 Callaway pouze posílený tým Marca Sourda. Francouzi se ukázali v mnohem lepším světle, když po zisku 39 bodů skončili sedmí. Stáj z Leingartenu uzavírala s třemi body na patnáctém místě hodnocení týmů.

S evropským mistrovstvím se o rok později rozloučily corvetty ve velkém stylu: Christian Hohenadel a Daniel Keilwitz se s výrazným náskokem stali mistry (183 bodů, Callaway), Mike Parisy a Joachim Lambotte vybojovali bronz (108 bodů, Graff). V hodnocení stájí se oba týmy musely sklonit před soupeři lépe využívajícími účast dvou vozů, kdy Callaway obsadil druhou příčku (192 bodů) a Graff čtvrtou (109 bodů).

172373

Foto: DPPI/Jean Michel Le Meur

Vůz posádky Keilwitz/Hohenadel na okruhu v Algarve.

Také se vznikem ADAC GT Masters v roce 2007 nasadila do bojů vozy německá pobočka Callaway, od druhé poloviny sezony doprovázená českým MM Racingem. Německá stáj, v níž v první polovině sezony působili také čeští jezdci Skula a Matzke, se s 47 body umístila na čtvrtém místě. Roudnický tým vybojoval 28 bodů, což stačilo šesté místo. Čeští mladíci se s třemi desítkami bodů umístili na sedmém místě klasifikace jezdců hned za svými bývalými kolegy.

173911

Foto: DPPI/Jean Michel Le Meur

Martin Matzke

V další sezoně se Němci starali o provoz švýcarského týmu Toniho Seilera, příležitostně nasadili vůz ve svých barvách. Callaway mj. díky úspěšnému vystoupení na Norisringu přispěl Švýcarům k vybojování 53 bodů, což stačilo na páté místo. Hned za nimi byl s 38 body MM Racing, jeho jezdci (Skula, Matzke) patřili s 28 body na 9. příčce nejlepší posádkou s corvettami.

V roce 2009 znovu pod jménem Callaway Competition a s posílenou sestavou se podařilo po zisku 99 bodů vybojovat titul v hodnocení stájí. V klasifikaci jezdců Marc Hennerici a Luca Ludwig (67 bodů) nestačili pouze na Christiana Abta (79 bodů). Druhá sestava ve složení Seiler/Hohenadel nasbírala o deset bodů méně a skončila těsně pod stupni vítězů. Švýcar Seiler alespoň opanoval hodnocení nově vypsané třídy amatérů (116 bodů).

V následující sezóně poslední zmíněnou dvojici doplnila posádka Hannawald/Jäger a příležitostně duo Karlhofer/Bert. V klasifikaci jezdců byli úspěšnější Seiler s Hohenadelem (26 bodů) o dva body před svými kolegy, což stačilo na 14. respektive 15. místo. Seiler znovu docílil s 97 body triumfu v klasifikaci amatérských jezdců. Na kontě týmu bez výrazně úspěšné posádky bylo na konci sezony 44 bodů, což stačilo na 4. místo.

V roce 2011 nasazovala stáj z Leingartenu minimálně tři vozy s výrazně změněnými sestavami. Nejúspěšnější byla dvojice Keilwitz/Alessi (64 bodů, 17.) před duem Hannawald/Frentzen (16 bodů, 30.) a Seiler s Engem nasbírali šest bodů (39.). Štědřejší bodový systém se projevil na zisku celkem 108 bodů, jenž stačily až na osmé místo v hodnocení stájí.

O rok později se v poli objevily již čtyři vozy, druhé místo v hodnocení stájí se 171 body jde na vrub především posádky Keilwitz/Alessi. Německo-italské duo skončilo na stejném místě po zisku 153 bodů. Větší část sezóny spolupracující duo Frentzen/Würth se umístilo na 17. (48 bodů) respektive 19. místě (40 bodů). Seiler/Kechele vybojovali 19 bodů (28.) a z dvojice Barth/Lips se první jmenovaný umístil s jedním bodem na 42. místě.

132790

Foto: Tomáš Krejčík

Dvojice Alessi/Keilwitz na prahu poslední společné sezóny v roce 2013, která byla završena titulem.

V sezóně 2013 dovezla corvette k titulu Alessiho a Keilwitze (179 bodů), stáj skončila znovu na druhém místě (210 bodů). Kromě vítězné dvojice přispívala na bodové konto také dvojice Hohenadel/Würth (19 bodů, 24.) a Seiler v průběhu sezony doplněný Bleekemolenem (18 bodů, 25.). V barvách týmu Callaway působil ještě Marioneck a Lips. Od této sezony se technici z Leingartenu začali starat také o vůz týmu RWT pilotovaný posádkou Barth/Beisel.

O rok později unikl týmu Callaway o pouhé čtyři body titul (221 bodů, 2.). V hodnocení jezdů nejvýše vystoupal Keilwitz (184 bodů, 3.), s nímž působil Würth (118 bodů, 6.) a Gavin (66 bodů, 14.). Až na 27. místě skončila dvojice Alessi/Assenheimer (32 bodů), na 43. Lips/Marioneck (1 bod) a 44., respektive 45. místě Seiler/Bleekemolen též s jedním bodem. V tomto roce docílily corvetty z Leingartenu nejvíce triumfů v historii německé série po šesti vítězstvích týmu Callaway a jednom od stáje RWT (62 bodů, 10.; Barth/Jahn – 54 bodů, 17.).

V roce 2015 se týmu z Leingartenu s dvěma vozy příliš nedařilo, když nasbíral pouze 135 bodů (7.), RWT se 40 body skončil dvanáctý. Nejúspěšnější duo Keilwitz/Würth skončilo sedmé (104 bodů), Alessi/Assenheimer se stejným bodovým ziskem jako o rok dříve si polepšili na 23. příčku. Barth/Lips z týmu RWT obsadili 27. místo (20 bodů).

Loni se Z06 objevila již jen v barvách stáje RWT. Deset bodů stačilo na předposlední 17. místo v hodnocení týmů. Dvojice Lips/Barth vybojovala pouze 5 bodů, takže skončila až na 44. místě. V hodnocení amatérů se mj. díky mimořádné spolehlivosti Remo Lips stal šampionem.

Německé vozy s americkým rodokmenem se proháněly také v dalších národních sériích starého kontinentu (Itálie, Velká Británie, Belgie). Nechybělo ani občasné působení v mezinárodních mistrovstvíchInternational GT Open a GT Sprint International Series anebo účast ve vytrvalostních závodech včetně 24 hodinových. Výčet uzavírají závody v tamějších mistrovstvích na Blízkém východě, Austrálii anebo Brazílii.

Corvette z Leingartenu jsou úzce spjaty také s naší domovinou nejen účastí týmu MM Racing v evropském anebo německém mistrovství. Dva vozy byly dokonce sestaveny v Roudnici nad Labem u českého týmu. Petr Had Hadaščok k této příhodě dodává: „Bylo to sice při plné spolupráci s Callaway, ale přece jen je to dost výjimečná situace“.

145688

Foto: Tomáš Krejčík

Pro techniky roudnického týmu se po ukončení GT programu stal novým pracovištěm přímo německý úpravce. S Hadem a jeho kolegy jste se mohli blíže seznámit v tomto článku z roku 2014 Zde.

Zdroj: Callaway Competition, Corvette Motorsport, ADAC, Ultimate Car Page, Racing Sports Car, SRO, Petr Hadaščok, Wikipedia, Formule